Krev elfů
První část ságy o Zaklínači
Geralt, Ciri, Yennefer, Triss Ranuncul, Yarpen Zigrin a další známí a oblíbení hrdinové ze Sapkowského povídek poprvé na stránkách románu, v němž se odehrává boj o osud světa.
Zaklínač pečuje o plamen, který může zapálit celý svět...
OBSAH:
1. kapitola
Ciri (královská dcera Pavetty a vnučka Calanthé, která vládla v království Cintra; Pavetta i se svým mužem zahynuli na moři; Calanthé skočila z věže, když byla Cintra dobyta Nilfgaarďany) se zdají úzkostné sny. Vidí v nich znovu svůj útěk z hořící Cintry, ale vzbudí se hrůzou, když k ní ve snu přistoupí rytíř s okřídlenou helmou. Nepamatuje si, co následovalo. Geralt (zaklínač a její opatrovník, protože ona mu je určena Osudem) ji uklidňuje, že ty sny zmizí a Ciri opět usíná.
Marigold (potulný bard a Geraltův přítel) dozpíval baladu o Geraltovi, Yennefer a dítěti Překvapení (Ciri). Jeho vystoupení má ohromný ohlas a on vybere spoustu peněz. Strhává se prudká debata o tom, co bylo v baladě nejdůležitější. Elfové, trpaslíci, čarodějové, druidové ani kněží se nedokáží shodnout a Marigold se mezitím vypaří.
Jeden z jeho hostů ho sleduje až do veřejného domu, kam bard šel utratit získané peníze. Představí se mu jako Rience a snaží se z Marigolda vytáhnout nějaké další informace o Lvíčeti z Cintry. Marigold se mu pokusí utéct, ale Rience ho srazí kouzlem. Pak ho s pacholky mučí ve sklepě. Marigolda zachraňuje Yennefer (čarodějka, která je ke Geraltovi připoutaná podivným milostným vztahem), pacholky pozabíjí, jenže Rience jí unikne, když mu někdo jiný otevře portál. Yennefer za ním alespoň do portálu pošle oheň a čaroděje tak popálí. S Marigoldem se pak nají a zjistí od něj vše, co se stalo. Potom ho varuje, ať raději každou baladu, která se týká Ciri, škrtne ze svého repertoáru.
Geralt přiveze Ciri na Kaer Morhen - hrad zaklínačů, aby ji tam schoval.
2. kapitola
Triss Ranuncul (čarodějka) rovněž přijíždí na hrad, na pozvání zaklínačů. Cestou narazí na Ciri, která trénuje Stopě (překážková dráha pro zaklínače), Ciri uklouzne a spadne, Triss jí ránu vyléčí a odjíždí i s ní na hrad. Po cestě však Ciri upadne do transu a mluví cizím hlasem i k Triss.
Triss přemýšlí, proč ji vůbec pozvali a tiše doufá, že to byl Geraltův nápad. Kdysi spolu měli románek (v době, kdy se s ním Yennefer zase jednou rozešla) a Triss na něj nemůže zapomenout.
Triss Ciri prohlíží a zděsí se, jak je dotlučená od zaklínačského tréninku. Co ji ale dorazí a následně za to zaklínačům vynadá, je, že Ciri u nich poprvé menstruovala a oni si ničeho nevšimli, protože se jim to styděla říct.
Domluvili si tedy systém, že kdykoliv Ciri přijde v šatech, nemusí cvičit, aby jí nebylo zle. Triss rovněž zaklínače přesvědčí, ať omezí různé urychlovače, které Ciri podávali, aby se lépe udržovala v kondici.
3. kapitola
Triss dospěje k názoru, že Ciri je Zřídlo - někdo, skrze koho sice prochází magie, ale sám ji neovládá. Dozví se, že Ciri už několikrát upadla do transu, a když se to stalo potřetí, prorokovala Geraltovi a ještě jednomu zaklínači smrt.
Triss Ciri znovu uvede do transu a napojí se na ni, takže sdílí její vidiny. Zdá se však, že za tím vším je někdo daleko mocnější a Triss akce úplně vyčerpá. Proto doporučuje Geraltovi, ať se překoná a pošle Ciri za Yennefer, jež je mocnější a mohla by lépe pomoci.
Ciri se dál cvičí s mečem. Učí se být zaklínačkou, ale bez normálně nutné přeměny pomocí lektvarů, u níž spousta adeptů umírá; ale ti, kteří přežijí, získají neobyčejné schopnosti.
Triss vyčítá zaklínačům, že se snaží být neutrální a nezapojují se do lidských válek. Sama připomíná bitvu čarodějů na Sodenském pahorku, kde jich po boku lidí zemřelo 13. Triss je na pomníku bojiště také zapsaná, ale to jenom proto, že většina ostatků se jednoduše nedala rozpoznat.
Přichází jaro a Triss s Ciri i Geraltem odjíždí.
4. kapitola
Triss chytí po cestě nějakou střevní virózu a není schopna jízdy. V hradišti je nenechají, jednak mají dost práce s lidmi, které zranily oddíly Veverek (mladí elfové bojující na straně Nilfgaardu) a taky se bojí, že je Triss nakažlivá.
Geralt dostihne královskou karavanu, kterou doprovází jeho známí trpaslíci - např. Yarpen Zigrin. Ti Geralta, Triss i Ciri přijmou a zaručí se, že kolonu zdržovat nebudou.
Celá karavana je ale pastí. Ve vozech se veze jenom kamení. Lidé podezírají trpaslíky, že je zradili. Dojde k přepadení Veverkami a jeden z trpaslíků je zabit. Vedoucí výpravy umírá, ale stačí potvrdit jinému, že Yarpen je nezradil.
5. kapitola
Geralt se nechal najmou na hlídání převozu, kde občas zaútočí nějaká žravucha, které ohromně svědčí znečištěná voda. Čte si dopis od Ciri, jež mu píše z klášterní školy od Matky Nenneke. Rovněž mu napsala Yennefer poněkud kousavý dopis, v němž ale potvrdila, že zajede za Ciri.
Geralt ví, že ho hledá Rience a tím, že zůstává na jednom místě, ho k sobě láká. Převoz přepadne banda lidí, která chce dostat Geralta. Jeden kluk a dva dospělí spadnou do vody, kde je napadne žravucha a dospělé sežere. Geralt zachrání chlapce. Zbytek bandy je pobit.
Marigold je v městečku Oxenfurt, kde se má sejít s Geraltem. Někdo ho sleduje, a tak mu pouze pošle vzkaz po medičce Shani. Špiclové ho odvedou k šéfovi tajných služeb Dijkstrovi - Marigold pro něj tak trochu pracuje. Vyslýchají ho spolu s čarodějkou Filippou Eilhart a chtějí po něm, aby jim dovedl zaklínače. Pak Marigolda zase pustí.
Ten si to oklikami namíří ke Geraltovi a najde u něj v posteli Shani. Na divení ale není čas, protože Marigolda sledovala v soví podobě Filippa.
Filippa má zájem o Ciri kvůli jejím schopnostem. Geralt zase hledá Rience a ukazuje se, že o něm Shani něco ví, díky popáleninám, co mu způsobila Yennefer.
6. kapitola
Sešla se porada králů: Vizimir - král Redanie, Demawend - král Aedirnu, Foltest - pán Temerie a dalších míst, kaedwenský král a Meve - královna Lyrie.
Domlouvají se na společném postupu proti Nilfgaarďanům vedeným Emhyrem var Emreis. Nilfgaard podporuje nelidi (trpaslíci, elfové, dryády...), aby se bouřili a lidi přesvědčují, že v oblastech ovládnutých Nilfgaardem se poddaným daří daleko lépe.
Rozhoduje se o tom, že vyprovokují útok Nilfgaardu a pak získají zpátky Cintru. Rovněž se dohodnou, že jestli ještě někde žije Ciri, tak musí zemřít, aby ji nezískal Emhyr a tím se nelegalizoval jako král Cintry.
Emhyr se o schůzce dozví, ale stav věcí mu vyhovuje. Dává krátkodobou milost nějakému černému rytíři, kterého pověřuje tajným úkolem.
Ciri se zdá o Geraltovi, Marigoldovi a nějaké dívce, jak jdou městem v dešti. Yennefer je u ní.
Shani dovedla své společníky k člověku, kterému prodává ukradené léky, aby si vydělala na studia. U něj viděla Rience. Geralt mastičkáře omráčí.
Rience najímá vrahy, aby Geralta odstranili.
Filippa používá své magické schopnosti a z mastičkáře vytáhne informace o Rienci.
Čaroděj Vilgefortz se dozvídá od dalších dvou čarodějů o schůzce králů - od Artauda Terranova a Tissaie de Vries. Obsluhuje je Lydie van Bredevoort, Vilgefortzova asistentka se znetvořenou tváří, která ho léta miluje. Vilgefortz navrhuje svolat sněm, kde by se rozhodlo, jak zkrotit krále. Tissaia pomocí svých schopností vytuší, že Vilgefortz se snaží najít Yennefer. O té se Vilgefortz zmíní v souvislosti s Geraltem, kdy vyjádří přesvědčení, že zaklínač už nežije.
Geralt se setká s Riencem a snaží se od něj zjistit, kdo ho najal. Rience na něj pošle vrahy, ale Geralt je všechny buď těžce zraní, nebo zabije a pronásleduje Rience. Tomu někdo otevře portál a Filippa zabrání Geraltovi, aby Rienceho zneškodnil, a tak ho nechá utéct. Udělala to, aby Geralt nic nezjistil, Geralt omdlévá ze ztráty krve.
7. kapitola
Ciri se pohádá se spolužačkami a jde zjistit od chlapce Jarra, jestli bude válka s Nilfgaardem. Ten jí moc neporadí, zato je jasné, že se mu Ciri líbí.
Ciri vzpomíná, že když Yennefer poprvé přijela, neměla ji ráda. Ta ji začala učit od teorie magie, až po skutečná zaklínadla a postupně se sblížily. Nakonec učila Ciri čerpat magii ze zdrojů, které najde. Z vody, země, vzduchu...
Ciri díky Yennefer přestala mít noční můry a spala klidně. Nakonec si Yennefer zamilovala, dokonce jí říkala maminko.
Úplně na konci Ciri s Yennefer odjíždí, ale neví ještě kam.
— 1 —
Ukázka z knihy
Kapitola čtvrtá
"Tiše," uklidňoval ho zaklínač. "Vzadu leží nemocná žena. Pochop, nechci soudit tvá rozhodnutí..."
"Né, toť sa ví, že né!" nenechal ho domluvit trpaslík. "Ty sa enem dvojznačno ušklíbáš."
"To ne, Yarpene, jen tě přátelsky varuji. Takové, co sedí rozkročmo na plotě, každou nohou v jednom táboře, ty nenávidí obě strany. V nejlepším případě jim pouze nikdo nevěří."
"Pleteš sa, já nesedím jednu řiťú na dvoch židlách, stojím fest akorát v jedněm z tých táborů."
"V táboře, v němž zůstaneš navždy trpaslíkem. Někým cizím. Odlišným. A pro druhou stranu..."
Zarazil se.
"No!" zavrčel Yarpen útočně. "Pokračuj, na co čekáš? Řekni, že pro ně su zrádce a pes na ludském řeťazi. Za hrst stříbra a mísu žrádla idu proti svojim bratrom, co válčijú o svobodu. Baže, vypluj to ze sebe!"
"Ne, Yarpene," řekl tiše Geralt. "Nic ze sebe nebudu vyplivovat."
"Ó, ty nebudeš?" trhl trpaslík opratěmi. "Nechce sa ti? Chceš akorát přihlížat a ošklíbat sa? Pro starého Zigrina ani slovo, co? Parádně si to Wenckovi povdal: Nepočítej s mojím mečem. Jak to znělo fajnově, ušlechtile a hrdě! Běž sa vysrat se svojú ušlechtilosťú! Aj se svojú zkurvenú hrdosťú!"
"Chtěl jsem jenom jednat na rovinu. Nechci se účastnit toho střetnutí, chci zůstat neutrální."
"To nejde!" zařval Yarpen Zigrin. "To sa nedá, nerozumíš temu? Né, ničemu nerozumíš. Vypadni z mojeho voza, jeď si na kobyle, neutrální náfúkanče. Táhni, ať ťa nevidím, nasrals mňa!"
Geralt se otočil. Ciri zadržela dech. Ale zaklínač už neřekl ani slovo. Vstal a seskočil z vozu, rychle, lehce, pružně. Zigrin počkal, dokud si Geralt neodvázal klisnu od vozu, pak popohnal koně. Do vousů si přitom bručel nesrozumitelná, ale svým tónem strach nahánějící slova. Ciri vstala, připravená rovněž seskočit a jít pohledat svého ryzáka. Trpaslík se otočil a změřil ji znechuceným pohledem.
"S váma sú též akorát trable," frkl nakvašeně. "Dámy a frajlinky sú nám tu potřeba, taják prasaťu sedlo. Ani z šejtrocha sa včíl vychcat nemožu, mosím furverk zastavit a zalézt do křoví."
Ciri si opřela pěsti v bok, pohodila popelavou hřívou a ohrnula nos.
"Vážně?" řekla jedovatě. "Pij míň piva, pane Zigrine, nebude se ti tak často chtít!"
"Hovno je ti po mojem pivě, usoplenče!"
"Nehulákej, Triss spí!"
"To je můj vůz! Možu hulákat, jak sa mně zlíbí! Jakože sem..."
"Balvan!"
"Co? Och, ty drzá kozo!"
"Balvan!!!"
"Já ti ukážu balvana... Kurva! Prrrrr!!!"
Trpaslík se daleko zaklonil a přitáhl opratě. V poslední chvíli, neboť koně se již chystali překročit uprostřed cesty ležící velký kámen. Yarpen se postavil na kozlíku, s hvízdáním, s řevem, s lidskými i trpaslickými nadávkami brzdil těžký zápřah. Trpaslíci a lidé seskákali s vozů, přiběhli a taháním za postroje a udidla pomohli zavést spřežení na bezpečnou cestu.
"Zachrápals či co, Yarpene?" vyzvídal Paulie Dahlberg. "Kdybys na ten šutr najel, rupla by osa, aj kolo by bylo v prdeli. Co ty, hrome..."
"Běž do hajzlu, Dahlbergu!" zaryčel Yarpen Zigrin a zlostně švihl koně po zádech.
"Měli jsme štěstí," řekla sladce Ciri, sedajíc si na kozlík vedle trpaslíka. "Jak sám vidíš, je lepší mít na voze zaklínačku než jet sám. Upozornila jsem tě v poslední chvíli. Co kdybys právě čůral z šejtrochu a najel na ten balvan, hm, hm, hm. Hrůza pomyslet, co by se ti mohlo přihodit..."
"Budeš ticho!"
"Už nic neříkám. Ani slůvko."
Vydržela to jen chvilku.
"Pane Zigrine?"
"Nejsu žádný pán," dloubl ji loktem trpaslík a vycenil zuby. "Od teďka Yarpen, jasňačka? Kočírujeme furverk spolem, no né?"
"Jasňačka. Můžu podržet otěže?"
"Co by né? Bacha, tak né. Polož řemen na ohnutý ukazovák a přitlač palcem. Heleď, takhle. Levú oprať tak samo. A moc neškubej."
"Teď je to dobře?"
"Dobře."
"Yarpene?"
"He?"
"Co to znamená zůstal neutrální?"
"Na všecko kašlat," zamručel otráveně. "Nenechávaj opratě volno viset. Přitáhni levú."
"Jak to kašlat? Na co kašlat?"
Trpaslík se naklonil a plivl pod kola.
"Kdyby nás Scoia'tael přepadli, ten tvůj Geralt by akorát stál a čučel by, jak nám podřezávajú chřtány. Ty bys pravdopodobně musela stát vedla něho, poněváč by to byla ukázková lekce. Názorný příklad na téma: chování zaklínača při konfliktu inteligentních ras."
"Nerozumím."
"Tomu sa vůbec nedivím."
"Proto ses s ním hádal a vztekal ses? Kdo vlastně jsou ti Scoia'tael? Ty... Veverky?"
"Ciri," čuchal si Yarpen rozčileně plnovous. "To nejni nic pro malé, nedospělé cérky."
"Ohó, teď jsi mě dopálil. Nejsem malá. Slyšela jsem, co o Veverkách vyprávěli vojáci na strážnici. Viděla jsem... Viděla jsem dva zabité elfy. A ten rytíř říkal, že oni taky zabíjejí a že mezi Veverkami nejsou jenom elfi. Trpaslíci taky."
"Vím," řekl Yarpen stručně.
"Ty jsi taky trpaslík."
"To sa nedá zapřít."
"Proč se tedy bojíš Veverek? Bojují prý jenom proti lidem."
"To nejni tak jednoduché," zachmuřil se. "Co sa dá robit?"
Ciri dlouho nic neřekla, kousala si spodní ret a krčila nos.
"Už vím," prohlásila nakonec vítězně. "Veverky bojují za svobodu. A ty, i když trpaslík, jseš na lidském řetězu krále Henselta."
Yarpen vyprskl, utřel si rukávem nos a vyklonil se z kozlíku, aby se přesvědčil, jestli poblíž nejede Wenck. Ale emisar byl daleko, zaujat rozhovorem s Geraltem.
"Uši máš, děvčico, jako svišť," usmál se široce. "A si arciť bystrá na někoho, kdo by měl vařit a příst a rodit děcka. Zdá sa ti, že šeckému rozumíš. To proto, že si hlúpý cucák. Enem sa uraženě neksichti - to ti dospělosti nepřidá a si u teho eště škaredější než obyčejně. Vidím, že sa ti Scoia'tael zalíbili, aj jejich hesla. Víš, proč? Poněváč Scoia'tael sú tací samí soploši. Fakani, co nepochopili, že sú navedení, že kdosi využívá jejich hlúpé puberťáctvo a krmi je žvástama o svobodě."
"Ale vždyť oni doopravdy bojují za svobodu," zvedla Ciri tvář a upřela na trpaslíka své hluboké zelené oči. "Tak jako dryády v lese Brokilonu. Zabíjejí lidi, protože lidi... někteří lidi jim ubližují. Tohle byla kdysi vaše země, trpaslíků a elfů a těch... gnómů a půlčíků a jiných... A teď tady vládnou lidé, a tak elfové..."
"Elfové!" frkl Yarpen. "Abys věděla, tož elfi sú tací samí přilezlíci jako vy, ludé, akorát oni sa připlavili na svojich bílých šífech víc jak tisíc roků před váma. Včil sa se svojima předchůdcama chcú přátelit, včíl sa na nás usmívajú a vykládajú: my jsme bratři a my všichni jsme Starší Lid. Ale dřív, kur... Ehm, hmmm... dřív nám svišťaly jejich šípy okolo uší, když..."
"Copak první na světě byli trpaslíci?"
"Punktum najprvnější byli gnómi. Aspoň v tejto části světa. Poněváč svět je tak veliký, že si to nedovedeš ani představit, Ciri."
"Vím, viděla jsem mapu."
"Nemohlas vidět. Eště nikdo nenakreslil mapu celého světa a myslím, že sa to eště dlúho nikomu nepodaří. Nikdo neví, co je za Ohnivýma horama a za Oceánem, dokonca ani elfi, aj když sa chválí, že ví všecko. Povdám ti, ví hovno."
"Aha... Ale teď... Teď je přece lidí mnohem víc než... Než vás."
"Poněváč sa množíte jako králíky," zaskřípal zuby trpaslík. "Ludé by akorát trtkali, s kým sa dá a kde sa dá, imrvére dokola. A ludským robám stačí posadit sa na chlapské gatě a hnedka jim naroste břucho... Cos tak zčervenala, hotový vlčí mák? Chtělas temu rozumět, jo nebo né? Taková je čistá pravda a históryja světa, kterému vládne ten, kdo šikovněji rozbije druhému lebku a rychleji zbúchne robu. A vám, luďom, je těžko konkurovat - v zabíjání aj v jebání."
***
— 2 —
Ukázka z knihy
"...Vezměme si k srdci slova básníka Marigolda..."
"Právě!" zvolala Vera Loewenhaupt. "Jenže kam se poděl?"
"Zdekoval sa," konstatoval Sheldon Skaggs, vida prázdné místo pod dubem. "Shrábnul fiňáry a zmizel bez rozlúčení - po elfsku."
"Po trpaslicku," ozvalo se odněkud.
"Po lidsku," opravil je vysoký elf.
"Zdá se," stanul Marigold nad smraďochem, "že tenhle ještě žije."
"Nemyslím," řekla Yennefer lhostejně. "Přeťala jsem mu krční tepnu i hrtan jedním šmiknutím. Možná v něm ještě něco doutná, ale už dlouho nebude."
Marigold se otřásl.
"Ty jsi ho podřízla?"
"Kdybych z vrozené opatrnosti neposlala dovnitř předem iluzi, ležela bych tu s podřezaným hrdlem sama. Prohlédneme si toho druhého... Hrome! Takový kus chlapa a nevydržel. Smůla, smůla..."
"Taky nežije?"
"Nepřežil termický šok. Hmm... Krapet moc jsem ho přismahla... Koukni, má očouzené i zuby. Co je s tebou? Budeš zvracet?"
"Buduuuuu..." předklonil se básník a opřel se čelem o stěnu chléva.
"Uklouzla jsem," zamumlala dívenka.
"Neublížila sis?"
"Ne. A ty?" Čarodějka se zasmála, zvedla se, ale zkřivila obličej bolestí, jež ji bodla v kotníku. Usedla, opatrně narovnala nohu a zaklela.
"Pojď sem, prcku, pomoz mi na nohy."
"Nejsem prcek."
"Dejme tomu. A co jsi?"
"Zaklínačka!"
"Ha! Tak pojď blíž a pomoz mi vstát, zaklínačko."
"Ciri řekla ještě něco, viď? Něco, co jsi slyšel jenom ty. Pověz mi, co to bylo."
"Ne," odmítl a hlas se mu zachvěl. "Ne, Triss."
"Prosím tě."
"Neříkala to mně."
"Vím, mně. Pověz, prosím."
"Hned po probuzení... Když jsem ji zvedl, zašeptala: Zapomeň na něho. Netrap ho."
"Nebudu," slíbila tiše. "Ale zapomenout nedokážu. Odpusť mi."
"Já tebe bych měl prosit o odpuštění. A nejen tebe."
"Tolik ji miluješ," nezeptala se, konstatovala.
"Tolik," přiznal polohlasně po dlouhé chvíli.
"Geralte."
"Ano, Triss."
"Buď se mnou dnes v noci."
"Triss..."
"Jen tu buď, nic víc."
"Dobře."
"Bylo to nutné, pane Zigrine," vysvětloval rytíř. "Byl to rozkaz. Taková je válka. Chtěli mít jistotu..."
Yarpen nepromluvil. Rytíř sklopil zrak.
"Odpusťte," zašeptal.
Trpaslík pomalu otočil hlavu, pohlédl na něho. Na Geralta. Na Ciri. Na všechny. Na lidi.
"Co ste s náma zrobili?" zeptal se hořce. "Co ste s náma zrobili? Co ste zrobili... z nás?"
— 3 —
