Na západní frontě klid (Erich Maria Remarque)

Celá e-kniha Na západní frontě klid ke stažení v ePUB, PDF a MOBI

Ležíme v katolickém hospitálu ve společné světnici. Máme štěstí, neboť katolické nemocnice jsou známy dobrým zacházením a dobrou stravou. Všechny postele lazaretu jsou plně obsazeny naším vlakem, je v tom hodně těžkých případů. Dnes ještě nás prohlížet ne budou, poněvadž je tu málo doktorů.

Chodbou jezdí ustavičně na gumových kolech ploché vozíčky a na nich vždy po celé délce někdo leží. To je zatracená poloha-být tak natažen - štěstí ještě, když člověk spí.

Noc je hodně neklidná. Nikdo nemůže spát. K ránu trochu zamhouříme oči. Procitnu, až když už je jasno. Dveře jsou otevřeny a z chodby slyším hlasy. Také ostatní se probouzejí. Muž, který je tu už pár dní, nám to vykládá: "Tady nahoře na chodbě se sestry každé ráno modlí. Říkají tomu ranní pobožnost. Abyste z toho taky něco měli, otevrou dveře."

Myslí to jistě dobře, ale nás bolí kosti i hlava. "Je to nesmysl," povídám, „zrovna když člověk trošku usne."

„Tady nahoře jsou lehčí případy, proto to tak dělají," odpovídá.

Albert stená. Dostanu vztek a volám: "Ticho tam venku."

Za minutu se ukáže sestra. Vypadá ve svém bílém a černém rouchu jako pěkná čajová panenka. „Zavřete přec dveře, sestro," řekne kdosi.

„Je ranní pobožnost, proto jsou dveře otevřeny," odpoví.

„Ale my bychom chtěli ještě spát."„Modlitba je lepší než spánek." Stojí tu a směje se nevinně. "Taky už je sedm hodin."

Albert zase zastená. "Zavřete dveře!" vyjedu.

Je zaražená, jak se zdá, nemůže něco takového vůbec pochopit. „Vždyť to je modlitba i za vás."

„To je jedno! Zavřete dveře!"

Zmizí a nechá dveře otevřeny. Zase zazní litanie. Rozzuřím se a řeknu: "Budu počítat do tří. Jestli to do té doby nepřestane, tak něčím do těch dveří praštím."

„Já taky," připojuje se jiný.

Počítám do pěti. Pak vezmu láhev a hodím ji dveřmi na chodbu. Rozlétne se na tisíc kousků. Modlení přestane. Roj sester se objeví a nadává o všecko pryč.

„Zavřít dveře!" křičíme.

Zmizí. Ta maličká od dřívějška je poslední.„Pohani," zacvrliká ale dveře zavře. Vyhráli jsme to.