Podpořte LD sdílením:
Ukázky
Při jednom útoku padne velitel naší roty Bertinck. Byl jedním z těch skvělých frontových důstojníků, kteří jsou při každé choulostivé situaci vpředu. Byl u nás dvě léta bez poranění, tu se musilo něco stát. Sedíme v jakési díře a jsme obklíčeni. S kotouči prachu vane k nám zápach oleje a petroleje. Odkryjeme dva muže s vrhačem plamenů, jeden z nich má na zádech skřínku, druhý má v rukou hadici, z níž stříká oheň. Přiblíží-li se tak blízko, že nás zasáhnou, je konec, neboť právě teď nemůžeme ustoupit.
Střílíme na ně. Ale derou se stále blíž a je to ošklivé. Bertinck leží v díře s námi. Když vidí, že nemůžeme trefit, poněvadž při ostrém ohni musíme myslit na krytí, vezme pušku, vyleze z díry a míří podepřen v leže. Střelí - v tom okamžiku ho mlaskavě zasáhne kulka, je trefen. Ale zůstane ležet a míří dál - jednou spustí ruku s kohoutku a zase ji přiloží; konečně zazní rána. Bertinck pustí pušku, řekne: "Sedí" a sklouzne do jámy. Zadní z obou vrhačů je raněn, padá, druhému vrhači vyklouzne hadice z ruky, oheň stříká na všechny strany, a muž hoří.
Bertinck dostal ránu do prsou. Po chvíli mu roztříští střepina bradu. Táž střepina má ještě tolik síly, že roztrhne Leerovi kyčli. Leer sténá a vzpírá se na ruce, vykrvácí rychle, nikdo mu nemůže pomoci. Po několika minutách splaskne jako vyteklý měch. Co mu to teď pomůže, že bývával ve škole tak dobrým matematikem.
