Na západní frontě klid (Erich Maria Remarque)

Co je to dovolená? - Doba rozkolísání, po níž je potom všechno jen ještě těžší. Už nyní se do toho mísí loučení. - Matka se na mne mlčky dívá; - počítá dny, vím to; - každé ráno je smutná. Zase je o den míň. Tornu mi odklidila; nechce, aby jí stále něco připomínala.

Hodiny ubíhají rychle, když člověk přemýšlí. Vzchopím se a provázím sestru. Jde na jatka pro pár liber kostí. To je velká výhoda a lidé se staví už od rána do fronty. Mnoho jich omdlévá.

Nemáme štěstí. Když jsme čekali střídavě tři hodiny, fronta se rozchází. Kosti už nejsou.

Je dobře, že svou stravu dostávám. Přinesu z ní něco matce a tak máme všichni trochu vydatnější jídlo.

Dnové jsou stále těžší, matčiny oči stále .smutnější. Ještě čtyři dni. Musím jít ke Kemmerichově matce.