Celá e-kniha Jiskra života ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Vyšlehoval požár za požárem. Stará část města hořela jako troud. Byla skoro celá z dřevěných domů. Řeka zrcadlila plameny, jako by hořela i ona. Veteráni, kteří mohli chodit, dřepěli v temném koutu před barákem. V rudé tmě bylo vidět, že posty u kulometů na věžích jsou ještě prázdné. Nebe bylo zataženo; načechraná, šedivá vrstva mraků byla ozářena jako peří plameňáka. Požár jiskřil i v očích mrtvých, kteří leželi za věžemi, naskládáni jeden na druhém.
Slabý šramot vzbudil pozornost 509. Od země se zvedl obličej Lewinského. 509 se zhluboka nadechl a vstal. Na tento okamžik čekal od chvíle, kdy byl opět schopen se hýbat. Mohl zůstat sedět, ale vstal; chtěl ukázat Lewinskému, že může chodit a že není mrzák.
„ Všechno zase v pořádku?" zeptal se Lewinsky. „Samozřejmě. Tak lehko se oddělat nedáme." Lewinsky přikývl: „Můžeme si někde pohovořit?"
Zašli na druhou stranu hromady mrtvol. Lewinsky se rychle rozhlédl. „U vás ještě nejsou stráže zpátky -"
„Tady toho moc na hlídání není. U nás nikdo neutíká."
„To věřím. A v noci vás nekontrolují?"
„Skoro nikdy."
„A jak je to ve dne? Přicházejí esesáci do baráků často?"
„Málokdy. Mají strach ze vší, z úplavice a tyfu."
„A váš blockführer?"
„Ten chodí jen na apely. Jinak se o nás moc nezajímá."
„Jak se jmenuje?"
„Bolte, scharführer."
Lewinsky přikývl. „Blockáltestři tedy nespí v barácích, co? Jen stubenáltestři. Jaký je ten váš?"
„Nedávno jsi s ním mluvil. Berger. Lepšího mít nemůžeme."
„To je ten lékař, co teď pracuje v krematoriu?"
„Ano. Znáš to tu dobře."
„Přeptali jsme se na to. Kdo je vaším blockáltestrem?"
„Handke. Zelený. Před několika dny jednoho od nás ukopal."
„Ostrý?"
„Ne. Sprosťák a surovec. Ale ví o nás málo. Má taky strach, aby se něčím nenakazil. Zná jen několik z nás. Obličeje se příliš rychle střídají. Blockführer toho ví ještě míň. Kontrola závisí na stubenáltestrech. Dá se tu udělat ledacos. To jsi chtěl vědět, ne?"
„Ano. to jsem chtěl vědět. Rozuměls mi." Lewinsky se překvapeně zadíval na červený trojúhelník na blůze 509. Tolik neočekával.
„Komunista?"
509 zavrtěl hlavou.
„Sociální demokrat?"
„Ne."
„Co tedy. Něco přece musíš být."
509 vzhlédl. Kůže kolem jeho očí byla ještě zbarvena podlitinami. Oči tím zjasněly; ve světle požáru se leskly skoro průhledně, jako by nepatřily k temnému, zrasovanému obličeji. „Tak trochu člověk, - jestli ti to stačí."
„Cože?"
„Už nic."
Lewinsky byl na okamžik zaražen. „A tak-idealista," řekl pak dobromyslně, ale trochu pohrdavě. „No, pro mě za mě, buď si. Jen když se na vás můžeme spolehnout."
„To můžete. Můžete na naši partu. To jsou ti, co tamhle sedí. Jsou tu nejdýl." 509 se ušklíbl. „Veteráni."
„A ti druzí?"
„Ti jsou stejně spolehliví. Musulmani. Spolehliví jako mrtví. Rvou se už jen o kus žrádla a o to, aby mohli umřít vleže. Nemají už sílu, aby zrazovali."
Lewinsky se podíval na 509. „To by šlo u vás na nějakou dobu někoho skrýt, co? Nebylo by to nijak nápadné. Aspoň na pár dní?"
„To by šlo. Jen jestli není moc tlustý."
Lewinsky přeslechl ironii. Přisunul se blíž. „U nás visí něco ve vzduchu. V různých barácích byli červení blockáltestři nahrazeni zelenými. Mluví se o transportech do neznáma. Víš, co to znamená -"
„Vím. Transporty do vyhlazovacích lágrů."
„Správně. Taky se šušká o hromadných likvidacích. Přišli s tím lidé. kteří přišli z jiných táborů. Musíme udělat něco pro naši bezpečnost. Zorganizovat obranu. Esesáci jen tak neodtáhnou. Dosud jsme při tom na vás nepomysleli -"
„Mysleli jste si, že tu chcípáme jako leklé ryby, co?"
„Tak nějak. Teď už ale ne. Můžeme vás potřebovat. Mohli by tady u vás zmizet lidé, na kterých záleží, kdyby se to u nás přiostřilo."
„Lazaret už není bezpečný?"
Lewinsky opět vzhlédl. „I tohleto víš?"
„Ano, to ještě vím."
„Byls tam u nás zapojen?"
„Na tom nezáleží," řekl 509. „Jak to vypadá teď?"
„S lazaretem," odpověděl Lewinsky změněným tónem, „už to není takové jako dřív. Dosud tam máme několik svých lidí: jenže od nějaké doby se tam zostřil dozor."
„…
