Celá e-kniha Zlo pod sluncem ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
III
Pan a paní Gardenerovi předstoupili před úřední moc společně.
Paní Gardenerová to ihned vysvětlila.
„Doufám, že to pochopíte, plukovníku Westone (jmenujete se tak, že?).“ Když se jí dostalo odpovědi, pokračovala: „Ale tohle byl pro mě strašný šok a pan Gardener se vždy tak stará o mé zdraví –“
Pan Gardener se do toho vložil:
„Paní Gardenerová,“ řekl, „je velmi citlivá.“
„– a řekl mi, ‚Carrie, no ovšemže jdu hned s tebou.‘ To není, že bychom nechovali největší obdiv k metodám britské policie, protože to my chováme. Slyšela jsem, že postup britské policie je ten nejjemnější a nejkultivovanější, a nikdy jsem o tom nepochybovala, a taky když se mi ztratil náramek v hotelu Savoy, nemohlo být nic báječnějšího a milejšího než ten mladý muž, který to přišel vyšetřovat, a samozřejmě že se ten náramek vůbec neztratil, jen jsem ho někam zastrčila; to je to nejhorší, když člověk tolik spěchá, to pak často zapomíná, kam dává věci –“ Paní Gardenerová zmlkla, lehce se nadechla a znovu spustila. „A to, co chci říct, je, a pan Gardener se mnou bude jistě souhlasit, že uděláme všechno, abychom pomohli britské policii v každém směru. Takže se do toho pusťte a ptejte se mě úplně na cokoliv, co potřebujete vědět –“
Plukovník Weston otevřel pusu, aby vyhověl této výzvě, ale musel okamžitě svou řeč odložit, neboť paní Gardenerová pokračovala.
„To jsem říkala, je to tak, Odelle? A tak to je, nebo ne?“
„Ano, miláčku,“ řekl pan Gardener.
Plukovník Weston rychle promluvil.
„Vyrozuměl jsem, paní Gardenerová, že vy a váš manžel jste byli celé dopoledne na pláži?“
Projednou se panu Gardenerovi podařilo promluvit jako prvnímu.
„Ano, bylo to tak,“ potvrdil.
„Ovšemže jsme tam byli,“ souhlasila paní Gardenerová. „A bylo to překrásné, tiché dopoledne, jako kterékoliv jiné, jestli mi rozumíte, možná dokonce ještě lepší, a ani v duchu by nás nenapadlo, co se odehrává za rohem na té opuštěné pláži.“
„Viděli jste dnes vůbec paní Marshallovou?“
„Ne, ne viděli. A říkala jsem Odellovi, kampak mohla paní Marshallová jít dnes ráno? Nejdřív přišel její manžel a hledal ji a pak ten pohledný mladý muž, pan Redfern, a byl tak netrpělivý, jen seděl na pláži a na všechny a všechno se mračil. A já jsem si pomyslela, když má tak milou hezkou ženušku, proč musí běhat za tou hroznou ženou? Protože to jsem si myslela, že byla. Vždycky jsem si to o ní myslela, je to tak, Odelle?“
„Ano, miláčku.“
„Nějak si neumím představit, že si ten milý kapitán Marshall vzal takovou ženu, a má takovou milou dospívající dcerku, a pro dívky je tak důležité být v dobrých rukou. Paní Marshallová nebyla vůbec tou správnou osobou – absolutně žádné vychování – a řekla bych velmi živočišného založení. Jestli má kapitán Marshall ještě kousek zdravého rozumu, tak si vezme slečnu Darnleyovou, která je velmi okouzlující žena a velice elegantní.
Musím říct, že obdivuju to, jak se prosadila a vybudovala prvotřídní podnik, jaký má. Udělat takovou věc vyžaduje inteligenci – a můžete se jen podívat na Rosamund Darnleyovou a vidíte, že jí to neuvěřitelně myslí. Mohla by naplánovat a uskutečnit, cokoliv si usmyslí. Obdivuju tu ženu víc, než dokážu vyjádřit. A nedávno jsem řekla panu Gardenerovi, že každému musí být jasné, že je velmi zamilovaná do kapitána Marshalla – je do něho blázen, řekla jsem, je to tak, Odelle?“
„Ano, miláčku.“
„Zdá se, že se znali už jako děti, no a teď, kdoví, se to může všechno napravit, když je ta žena už z cesty. Nejsem úzkoprsá žena, plukovníku Westone, a ani neodsuzuju herectví jako takové – vlastně, dost mých nejlepších kamarádek je hereček – ale říkala jsem panu Gardenerovi celou dobu, že v té ženě je něco zlého. A vidíte, došlo na má slova.“
Vítězoslavně se odmlčela.
Rty Hercula Poirota se chvěly v mírném úsměvu. Jeho oči se na chvíli střetly s bystrýma šedýma očima pana Gardenera.
Plukovník Weston řekl poněkud zoufale:
„Tak děkuju vám, paní Gardenerová. Předpokládám, že jste si po dobu svého pobytu ani jeden nevšiml ničeho, co by mohlo být pro n…
