Zlo pod sluncem (Agatha Christie)

III

Kenneth Marshall zaklepal na dveře manželčina pokoje. Když se ozvala, otevřel dveře a vešel.

Arlena právě prováděla poslední úpravy své toalety. Oblékla se do zářivě zelené a vypadala jako mořská panna. Stála před zrcadlem a líčila se řasenkou.

„Á, to jsi ty, Keně.“

„Ano. Chtěl jsem vědět, jestli už jsi hotová.“

„Ještě chviličku.“

Kenneth Marshall popošel k oknu. Díval se na moře. Jeho obličej jako obvykle neprozrazoval žádné emoce. Příjemný a normální. ,

Otočil se a zeptal se:.

„Arleno?“

„Ano?“

„Předpokládám, že s Redfernem ses už někdy setkala.“

Arlena nenucené odpověděla:

„Ale ano, miláčku. Někde na nějakém koktejlovém večírku. Takový drahoušek.“

„Taky si myslím. Vědělas, že on a jeho žena přijedou sem?“

Arlena otevřela doširoka oči.

„To ne, miláčku. Bylo to velikánské překvapení!“

Kenneth Marshall pronesl tiše:

„Napadlo mě, že to možná byl důvod, proč jsi přišla s tímhle místem. Velmi jsi stála o to, abychom sem jeli.“

Arlena položila řasenku. Obrátila se k němu. Usmívala se – byl to jemný, svůdný úsměv:

„Někdo mi o tomhle místě řekl. Myslím, že to byli Rylandovi. Říkali, že to je prostě tak báječné – tak nedotčené! Copak tobě se tu nelíbí?“

„Nejsem si jist,“ odsekl Kenneth Marshall.

„Ale, miláčku, vždyť zbožňuješ koupání a to lenošení kolem. Jsem si jista, že si to tu prostě zamiluješ.“

„Vidím, že ty si to tu míníš užít.“

Oči se jí trochu rozšířily. Podívala se na něj nejistě a Kenneth Marshall pokračoval:

„Myslím si, že pravda je taková, žes řekla mladému Redfernovi, že sem přijedeš.“

Arlena žadonila:

„Kennethe, miláčku, nebudeš příšerný, že ne?“

„Podívej se, Arleno, já vím, co jsi zač. Je to takový hezký mladý pár. Ten chlapec má svou ženu opravdu rád. Musíš jim to zničit?“

„Je to tak nefér obviňovat mě. Neudělala jsem nic – vůbec nic,“ bránila se Arlena. „Nemůžu nic dělat, když –“

„Když co?“ pobídl ji.

Víčka se jí zachvěla.

„No jistě. Vím, že muži kvůli mně blázní. Ale já za to nemůžu. Prostě se tak chovají.“

„Takže připouštíš, že ten mladý Redfern je do tebe blázen?“

„Je to od něj opravdu hloupé,“ zamumlala Arlena a popošla o krok blíž k manželovi.

„Ale ty přece víš, Keně, že ve skutečnosti nestojím o nikoho jiného než o tebe.“

Podívala se na něj přes své namalované řasy.

Byl to nádherný pohled – pohled, kterému by odolalo jen málo mužů.

Kenneth Marshall se na ni vážně zahleděl, jeho obličej byl stále vyrovnaný. Hlas měl tichý, když prohlásil:

„Myslím, že tě znám moc dobře, Arleno…“