Celá e-kniha Záhada sedmi ciferníků ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
DVACÁTÁ KAPITOLA
Lorainino dobrodružství
Loraine Wadeová se v posteli posadila a rozsvítila si. Večer šla spát dříve než jindy — už v půl desáté. Loraine byla obdařena užitečnou schopností probudit se ve zvolený okamžik, takže si mohla dovolit potěšení z pár hodin posilujícího spánku.
Spolu s ní spali v její ložnici i dva psi. Jeden z nich teď zvedl hlavu a zkoumavě se na ni zadíval.
„Tiše, Lurchere,“ řekla Loraine a velký pes poslušně složil hlavu mezi nohy a sledoval ji přimhouřenýma očima.
Paličce sice jednu chvíli byla Lorainina poddajnost podezřelá, ale chvilková nedůvěra ji rychle přešla. Loraine Wadeová vypadala tak úžasně rozumně, tak ochotná se vůbec do ničeho neplést.
A přece, kdyby se člověk zadíval do Loraininy tváře pozorněji, neušlo by mu, že její drobný obličej má neklamné znaky pevné vůle a bojovnosti; teď měla bradu odhodlaně vystrčenou a rty pevně sevřené.
Loraine vstala a oblékla si tvídový kostým. Do jedné kapsy kabátku vsunula baterku, pak otevřela zásuvku nočního stolku a vyňala z ní malou pistoli s rukojetí vykládanou slonovinou. Pistole vypadla téměř jako hračka — koupila ji předchozího dne u Harrodsů a měla z ní opravdu radost.
Ještě se naposledy rozhlédla, jestli něco nezapomněla, a v tu chvíli velký pes vstal, přiloudal se k ní a prosebně se na ni zadíval.
„Ne, Lurchere, nejde to. Panička tě s sebou nemůže vzít! Musíš zůstat doma, tak si lehni a nezlob.“
Políbila psa na hlavu a přiměla ho, aby si lehl. Pak nehlučně vyšla z pokoje.
Dům opustila postranními dveřmi a její další kroky vedly do garáže, kde na ni čekalo její sportovní auto. Cesta z garáže vedla mírně z kopce, takže vůz nechala jet bez motoru, dokud se nedostala dost daleko od domu. Pak se podívala na náramkové hodinky, nastartovala a vyjela.
Zaparkovala na předem vybraném místě. Byla tam díra v plotě, kterou mohla snadno prolézt, takže už za pár minut stála Loraine Wadeová, mírně zablácená, na pozemku Wyvern Abbey.
Jak nejtišeji dovedla se vydala ke starobylé budově porostlé břečťanem. V dáli slyšela, jak hodiny odbíjejí druhou.
Jak se blížila k terase, Loraine cítila, že se jí rozbušilo srdce. Nikde nebylo ani živáčka, neslyšela jedinou známku života. Všechno vypadalo klidně a mírumilovně. Došla na terasu, zastavila se a rozhlédla se kolem.
Náhle, bez nejmenšího varování, jí cosi s žuchnutím spadlo k nohám. Sehnula se — na zemi ležel nepořádně převázaný balíček.
Loraine ho zdvihla a podívala se nahoru. Uviděla otevřené okno a v té chvíli se z okna vyhoupla noha a po břečťanu začal slézat nějaký muž.
Loraine na nic víc nečekala a rozběhla se pryč, balíček v ruce.
Náhle za sebou uslyšela hluk zápasu. Chraplavý hlas křičel: „Pusť mi!“ A druhý, jí dobře známý: „To ani náhodou… Co ty? Ty bys… mě…“
Ale Loraine běžela dál — jako by zcela zpanikařila — zahnula za roh a vletěla rovnou do náruče vysokého, ramenatého muže.
„No tak, no tak!“ chlácholil ji superintendant.
Loraine se snažila něco říci, ale hlas jí vypověděl službu. Konečně ze sebe vyrazila:
„Rychle! Rychle! Nebo se zabijou! Pospěšte si!“
Vtom se ozvalo štěknutí revolveru a vzápětí znovu.
Superintendant se rozběhl zpátky po terase až k proskleným dveřím do knihovny. Loraine za ním. Dveře byly otevřené.
Battle se sklonil a posvítil baterkou dovnitř. Loraine se mu tiskla na záda a nakukovala přes rameno.
Kousek od prahu ležel Jimmy Thesiger v louži krve. Pravou ruku měl nepřirozeně zkroucenou.
Loraine vykřikla.
„Je mrtvý!“ naříkala. „Jimmy… Jimmy… On je mrtvý!“
„No tak, no tak!“ uklidňoval ji superintendant. „Neberte si to tak! Ten mládenec není mrtvý, můžete mi věřit! Zkuste najít vypínač a rozsvítit!“
Loraine se vydala ke dveřím, cestou několikrát klopýtla, ale vypínač šťastně nalezla a otočila jím. Místnost zaplavilo světlo a superintendant si hlasitě oddechl.
„Je to dobré — má jenom prostřelenou pravou paži. Ztratil dost krve a omdlel. Pojdte sem a pomozte mi s ním.“
Kdosi začal bušit na dveře a z chodby se ozývaly hlasy — zprvu vystrašené, pak …
