Celá e-kniha Záhada sedmi ciferníků ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
ČTVRTÁ KAPITOLA
Dopis
„Je to bezohledné, jinak to nemůžu nazvat,“ prohlásil lord Caterham.
Mluvil mírným, naříkavým hlasem a vypadal potěšeně, že našel takové příhodné přídavné jméno.
„Ano, naprosto bezohledné,“ opakoval. „Často pozoruju, že tihle ambiciózní mladí muži jsou bezohlední. Pravděpodobně to je taky důvod, proč se domůžou takového bohatství.“
Smutně vyhlédl ven na akry svých předků, nad nimiž se toho dne opět ujal vlády.
Jeho dcera, lady Eileen Brentová, mezi přáteli a ve společnosti zvaná „Palička“, se zasmála.
„Tobě se to určitě nestane, aby ses domohl velkého bohatství,“ konstatovala prozaicky. „I když s tím Cootem jsi byl docela úspěšný. To se ti podařilo — uvrtat ho, aby si najal tohle místo. Jaký vlastně je? Dá se s ním mluvit?“
„Majestátní zjev, červený, hranatý obličej a ocelově šedé vlasy,“ řekl lord Caterham a lehce se otřásl. „Má velký vliv. Takzvaná — silná osobnost. Kdyby se parní válec přeměnil v lidskou bytost, vypadal by zrovna jako on.“
„Takže spíš únavný?“ řekla soucitně Palička.
„Příšerně únavný, nabitý těmi nejodpornějšími ctnostmi, jako je střídmost a dochvilnost… Těžko říct, kdo je horší, jestli tyhle silné osobnosti, nebo seriózní politici… Já rozhodně dávám přednost lidem, kteří jsou roztomile neschopní.“
„Roztomile neschopní by si sotva mohli dovolit zaplatit ti, co jsi chtěl za pronájem tohohle mauzolea,“ upozornila otce Palička.
Lord Caterham se zamračil.
„Nemám rád, když užíváš tohle slovo, Paličko! Kromě toho jsme mluvili o něčem jiném.“
„Nevím, proč kolem toho naděláš tolik řečí,“ řekla Palička. „Koneckonců, někde lidi umřít musí.“
„To ještě neznamená, že by museli umírat v mém domě.“
„A proč ne? Tady už umřelo lidí! Zástupy pradědečků a prababiček.“
„To je přece něco jiného,“ protestoval lord Caterham. „Brentové tady samozřejmě umírají — ti se nepočítají. Ale mám námitky proti cizím lidem! A obzvláště nemám rád soudní ohledávání mrtvol. Za chvíli to tady bude úplně normální. Tohle už je podruhé! Nevzpomínáš si na ten zmatek před čtyřmi lety? Ten měl, mimochodem, na svědomí George Lomax!“
„A tenhle má podle tebe na svědomí ten ubohý parní válec, Coote. Vsadím se, že z toho byl stejně otrávený jako kdokoliv jiný.“
„Bylo to od něho velice bezohledné,“ opakoval zatvrzele lord Caterham. „Nemůže sem přece pozvat na víkend lidi, kteří jsou schopni něco takovéhohle vyvést. Můžeš si, Paličko, říkat, co chceš, já ohledávání mrtvol nemám rád. Nikdy se mi to nelíbilo a líbit nebude.“
„Tentokrát to přece není jako minule,“ řekla Palička chlácholivě, „chci říct, alespoň to není žádná vražda.“
„Klidně z toho nakonec může být, soudě podle rozruchu, který kolem toho dělá ten trouba inspektor. Dodnes nemůže zapomenout na tu věc před čtyřmi lety. Myslí si, že když u nás někdo umře, musí to být nějaká špinavá záležitost se závažnými politickými důsledky. Nemáš ponětí, jaký rozruch tady teď udělal. Tredwell mi to popisoval. Zkoumal všechno možné, jestli na tom nenajde otisky prstů. Samozřejmě že jediné otisky, které našli, patřily tomu mrtvému. Je to ten nejjasnější případ, jaký si člověk dovede představit — i když, jestli to byla nešťastná náhoda, nebo sebevražda, to je jiná věc.“
„Gerryho Wadea jsem potkala jen jednou,“ vzpomínala Palička. „Byl to Billův kamarád. Tobě by se, tati, určitě líbil. V životě jsem neviděla nikoho, kdo by byl tak roztomile neschopný jako on.“
„Nelíbí se mi nikdo, kdo si přijde do mého domu, a pak tu schválně umře, aby mě naštval,“ řekl lord Caterham neústupně.
„Rozhodně si nedovedu představit, že by ho někdo zavraždil,“ uvažovala nahlas Palička. „Ta myšlenka je prostě absurdní.“
„Samozřejmě že je absurdní,“ řekl lord Caterham. „Pro každého, kromě takového osla, jako je inspektor Raglan.“
„Řekla bych, že když pátrá po otiscích prstů, připadá si důležitý,“ chlácholila ho Palička. „Každopádně ale verdikt zněl ‚smrt nešťastnou náhodou‘, ne?“
Lord Caterham mlčky souhlasil.
„Možná že to udělali z ohledu na jeho sestru.“
„Takže on měl sestru? To js…
