Celá e-kniha Záhada sedmi ciferníků ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
DVACÁTÁ OSMÁ KAPITOLA
Podezření
Přesně ve dvanáct hodin vstoupily Palička a Loraine do dveří zámeckého parku, zatímco hispano svěřily nedaleké opravně.
Lady Cooteovou příchod obou dívek překvapil, ale přivítala je s nepředstíranou radostí a ihned je pozvala na oběd.
O’Rourke, zabořený v ohromném fotelu, začal okamžitě cosi vzrušeně vyprávět Loraine, která zároveň na půl ucha poslouchala Paliččin odborný výklad poruchy, jež jim znemožnila pokračovat v jízdě.
„A tak jsme si řekly,“ skončila Palička své líčení, „jaké máme fantastické štěstí, že se ten krám porouchal právě tady! Když se mi naposledy stalo to samé, bylo to v neděli, a navíc v místě, které se jmenovalo Lhotka pod Horou. A můžu vám říct, že to jméno bylo výstižné.“
„To by bylo skvělé jméno do nějakého filmu,“ poznamenal O’Rourke.
„Jako rodiště prosté vesnické děvy,“ navrhla Cukrle.
„Napadá mě,“ vzpomněla si lady Cooteová, „kde je pan Thesiger?“
„Myslím, že je v kulečníkovém sále,“ řekla Cukrle. „Já pro něj skočím.“
Odešla, a téměř vzápětí se na scéně objevil Rupert Bateman a s vážným, ustaraným výrazem, pro něj typickým, se obrátil na lady Cooteovou:
„Pan Thesiger mi řekl, že jste se mnou chtěla mluvit… Dobrý den, lady Eileen —“
Otočil se k děvčatům, aby je pozdravil, a Loraine se okamžitě dala do práce.
„Pane Batemane, konečně si s vámi mohu promluvit. Vy jste mi kdysi říkal, že víte, co má člověk dělat, když má pes chronicky bolavou tlapu…“
Tajemník zavrtěl hlavou.
„To zřejmě musel být někdo jiný, slečno Wadeová. Ale shodou okolností bych vám mohl poradit…“
„To je neuvěřitelné,“ přerušila ho Loraine. „Vy víte prostě všechno!“
„Člověk by měl být obeznámen s novými vědeckými poznatky,“ řekl vážně Rupert Bateman. „Takže, co se týče té bolavé packy…“
Terence O’Rourke zašeptal sotto voce Paličce:
„Takovíhle lidi píšou do týdeníků ty zprávičky jako: ‚Není všeobecně známo, že skvrnám na mosazné mříži ke krbu lze zabránit tím, že…,‘ nebo: ‚Nožatka nábožná je jedním z nejzajímavějších obyvatel hmyzí říše…,‘ či: ‚Svatební zvyky indiánů v Severní Fingalésii…‘“
„Což všechno patří k takzvanému všeobecnému vzdělání,“ zasmála se Palička.
„A znáte snad příšernější dvě slova?“ řekl O’Rourke a dodal zbožně: „Děkuji Bohu na nebesích, že jsem vzdělaný muž a o čemkoliv, na co přijde řeč, nevím absolutně nic.“
„Vidím, že tu máte minigolf!“ řekla Palička lady Cooteové.
„Pojďte, zahrajeme si!“ nabídl se ihned O’Rourke.
„Co abychom vyzvali tamhle ty dva!“ navrhla Palička. „Loraine, pan O’Rourke a já si to s tebou a panem Batemanem rozdáme v minigolfu!“
Když tajemník váhal, lady Cooteová řekla: „Jen si běžte zahrát. Sir Oswald vás teď určitě potřebovat nebude.“
Čtveřice vyšla na zahradu.
„Skvěle provedeno, co?“ zašeptala Palička Loraine. „Triumf dívčí strategie.“
Golf dohráli právě před jednou, vítězství si odnesli Bateman s Loraine.
„Ale myslím, partnerko, že budete souhlasit, když řeknu, že my jsme podali sportovnější výkon!“ utěšoval se O’Rourke, který šel s Paličkou o pár kroků za vítěznou dvojicí. „Opičák je hrozně opatrný hráč — nikdy neriskuje. Kdežto já vždycky hraju ryc, anebo nic. A to je dobrá zásada i pro život, nemyslíte, lady Eileen?“
„Ještě vás nikdy nedostala do průšvihu?“ smála se Palička.
„Samozřejmě že ano. Miliónkrát. Ale podívejte se na mě, jsem muž v plné síle! Terence O’Rourkeho by mohla vyřídit jedině smyčka kolem krku!“
V té chvíli vyšel zpoza rohu Jimmy Thesiger.
„Paličko!“ vykřikl. „Kde se tu bereš?“
„Propásl jste finále Podzimního přeboru,“ řekl O’Rourke.
„Byl jsem se projít,“ vysvětlil Jimmy. „Kde jste se tu, holky, vzaly?“
„Přišly jsme po svých,“ řekla Palička. „Hispano nás zradil.“
Načež se rozhovořila o podrobnostech poruchy auta.
Jimmy účastně naslouchal.
„Smůla,“ zhodnotil situaci. „Jestli se tu zdržíte, tak vás po obědě odvezu do garáže svým autem.“
Z domu zazněl gong a všichni se vhrnuli dovnitř. Palička si Jimmyho pátravě prohlížela. Měla pocit, že v jeho hlase zaslechla vítězný podtón. Nabyla tudíž dojmu, …
