4
Město se dělí na pět částí a Riverhead je jedna z nich. Od Isoly ji dělí řeka Diamondback, která vytéká z Harbu, vine se směrem na jih a pak na západ a nakonec se na jižní straně ostrova vlévá do Dixu. V samotném Riverheadu žádná řeka není. Je tam několik nádrží, dva rybníky a potok, kterému se říká Pětimílový. Potok není pět mil dlouhý, ani široký, ani pět mil vzdálený od nějakého důležitého místa. Původ a vývoj toho názvu jsou nejasné. Důvod, proč ho pojmenovali Pětimílový, je pravděpodobně týž jako ten, podle něhož se Riverhead jmenuje „hlava řeky“, i když tam nikdy žádná řeka nebyla.
Kdysi dávno, když svět byl ještě mladý a ve městě byli pohodlně usazeni Holanďani, patřily pozemky sousedící s Isolou jakémusi Pieterovi Ryerhertovi. Ryerhert byl holandský statkář a v osmašedesáti ho omrzelo vstávat se slepicemi a uléhat s krávami. Jak se město rozrůstalo a potřeba výstavby za jeho hranicemi vzrůstala, Ryerhert prodal nebo věnoval většinu svých pozemků vzkvétajícímu městu a přestěhoval se do Isoly, kde si vesele žil jako tlustý a bohatý měšťan. Jeho farmám se už neříkalo farmy, ale prostě Ryerhertovy pozemky, ale nebylo to jméno, které by se snadno vyslovovalo. Než se přehnala první světová válka, začalo jméno Ryerhert vadit, i když nebylo německé, nýbrž holandské, a objevily se petice žádající o jeho změnu. Zní prý příliš teutonsky - a všude se to jen hemžilo Huny uřezávajícími hlavičky belgickým dětem. V roce 1919 se z Ryerhertových pozemků stal Riverhead a Riverheadem zůstal, i když už to nebyl ten původní.
S výjimkou nejvýchodnější části, kde bydlel Carella, začala počátkem čtyřicátých let větší část Riverheadu upadat a její sestup v dalších letech pokračoval. Bylo skutečně těžké věřit, že západní Riverhead patří k největšímu městu nejbohatší země na světě, ale nedá se nic dělat, lidičky, stačí pár rychlých kroků přes most na Thomasově třídě. Na druhé straně mostu žilo půl milionu lidí v neuspořádaném prostředí pustém jako měsíční krajina. Dvaačtyřicet procent zdejších obyvatel bylo na seznamu sociální pomoci a z těch, kdo byli schopni pracovat, jich mělo zaměstnání pouze dvaadvacet procent. V budovách našlo útulek sedmnáct tisíc narkomanů, pokud se ovšem nepotulovali po ulicích jako konkurenti zlých psích smeček. Statistiky západního Riverheadu byly děsivé. Už jen jejich tíha by stačila rozdrtit tuto část města na padrť. Každoročně zde bylo hlášeno 26 347 případů tuberkulózy, 3 412 podvýživy, 6 502 případů pohlavních nemocí. Na každých sto dětí narozených v západním Riverheadu umíraly už v dětství tři. Ty, které přežily, čekal život v zoufalé chudobě, beznadějném vzteku a bezmocné frustraci. Není divu, že tamější policie měla na záznamu víc než devět tisíc pouličních gangů. A právě ty záznamy přivedly Carellu a Klinga k tomu, aby ve čtvrtek 10. ledna ráno překročili most na Thomasově třídě.
S detektivem Charlesem Broughanem z riverheadské stojedničky už mluvili. Okamžitě poznal jména gangů, které dívka Pískle prozradila v telefonu Carellovi, a řekl jim, ať přijdou za ním. Riverhead samozřejmě znali, protože policejní práce je skoro vždycky zavedla za hranice jejich revíru, ale ani jeden tam už nevkročil několik měsíců a pohled na jeho rychle postupující rozklad je oba trochu šokoval. Dokonce i průčelí zchátralého cihlového domu vedle policejní stanice 101. revíru bylo plné sprejových čmáranic, i když by se to v ulici, kde policisti chodí ve dne v noci sem a tam, zdálo nemožné. Kurva 46, Teror 17, Opičák 11, Luis III, Anděl 24, Absolutista L, Díra 18 - a tak pořád dál. Žluté, modré a fialové smyčky a klikyháky s tečkami na i a s pečlivě přeškrtnutými t se rozlézaly jedny přes druhé, až zakryly cihlovou zeď i sebe navzájem a vytvořily vzory tak složité, jaké se najdou jen na obrazech abstraktního malíře Jacksona Pollocka.
Carella nechápal motivaci autorů těchto děl. Že by nová forma pop-artu, při níž se podpis malíře stává sám o sobě obrazem? Prostředek sdělením? Ale za předpokladu, že se autoři chtějí ozvlá…
