Pět malých prasátek (Agatha Christie)

2

„RÁD BYCH SE DOVĚDĚL, v jakém pořadí vycházeli tehdy vaši hosté z laboratoře.“

„Ale, drahý pane Poirote,“ bránil se Meredith Blake, „po šestnácti letech! Jak bych si to proboha mohl pamatovat? Řekl jsem vám už, že Karolína odcházela poslední.“

„Jste si tím jist?“

„Ano – alespoň – myslím, že to tak bylo.“

„Pojďme tam nyní spolu. Víte, musíme to vědět naprosto určitě.“

Stále ještě protestuje, vedl ho Meredith do laboratoře. Otevřel zamčené dveře a rozevřel okenice.

Poirot k němu promluvil hlasem, který nepřipouštěl odmluvy.

„Podívejte se, milý příteli. Představte si, že jste právě ukázal svým hostům své zajímavé bylinné lektvary. A teď zavřete oči a přemýšlejte!“

Meredith to poslušně udělal. Poirot vytáhl z kapsy kapesník a jemně jím při tom sem tam zamával. Blakovi se zachvěly chřípě a zašeptal:

„Ano, ano – je to zvláštní, jak se mi všechno vybavuje. Karolína měla tehdy šaty světle kávové barvy. Filip vypadal unuděně… Pokládal vždycky mého koníčka za nesmysl.“

„Představte si nyní,“ řekl Poirot, „jak se všichni chystáte odejít z laboratoře do knihovny, kde jim chcete přečíst popis Sokratovy smrti. Kdo vyšel první – vy?“

„Ano, ano, Elsa a já. Prošla dveřmi a já šel vzápětí za ní. Hovořili jsme. Stál jsem tam, čekaje na ostatní, abych mohl zase zavřít dveře. Filip – ano, Filip vycházel za mnou s Angelou. Ptala se ho, zda je v Londýně také taková síť podzemních kanálů jako v Paříži. I na to si vzpomínám. Šli halou napřed, Amyas šel za nimi. Já tam stále ještě čekal – na Karolínu.“

„Jste si tedy nyní úplně jist, že Karolína se zdržela v místnosti za ostatními. Viděl jste, co tam dělá?“

Blake zavrtěl hlavou.

„Ne, stál jsem zády k pokoji. Vypravoval jsem Else – asi jsem ji tím otravoval – že některé byliny se mají podle starých pověr trhat za úplňku. A pak vyšla Karolína – trochu udýchaně – a já jsem laboratoř zamkl.“

Zarazil se a pohlédl na Poirota, který právě zastrkoval do kapsy kapesník. Meredith pohoršené vtáhl vzduch a pomyslil si: „Tihle cizinci! Muž – a užívá voňavky!“ A nahlas řekl:

„Jsem si téměř jist, že jsme vycházeli z pokoje v tomto pořadí: Elsa, já, Filip, Angela a Karolína. Pomůže vám to v něčem?“

„Souhlasí to, všechno to souhlasí –“ řekl Poirot. „Poslyšte. Chci tady uspořádat jakousi schůzku. Doufám, že vám to nebude dělat potíže…“