Celá e-kniha Pět malých prasátek ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Poirot klade pět otázek
1
„NUŽE, PANE POIROTE?“
Hlas Filipa Blaka zněl netrpělivě.
„Musím vám poděkovat za váš skvělý a jasný popis Cralovy tragédie,“ pravil Poirot.
Filip Blake vypadal trochu rozpačitě.
„To je od vás laskavé,“ zamumlal. „Sám jsem se divil, jak mnoho jsem si pamatoval, když jsem se dal do vzpomínání.“
„Vaše vypravování bylo neobyčejně zajímavé, ale přesto jste tam cosi vynechal, že?“
„Vynechal?“ Filip Blake svraštil obočí.
„Váš popis událostí,“ pravil Hercule Poirot, „nebyl, abych tak řekl, zcela upřímný.“ A pokračoval drsnějším tónem. „Dozvěděl jsem se, pane Blaku, že jedné noci onoho léta byla paní Cralová spatřena, jak vychází z vaší ložnice ve velmi pozdní hodině.“
Ticho, které nastalo, bylo přerušováno jen těžkým Blakovým oddychováním. Konečně ze sebe vyrazil: „Kdo vám to povídal?“
Hercule Poirot zavrtěl hlavou: „Na tom nesejde: Důležité je pouze, že to vím.“
Zase nastala pomlka v rozhovoru. Filip Blake zřejmě přemýšlel. Nakonec se však přece rozhodl promluvit.
„Zdá se, že jste se nějakou náhodou dopátral čistě soukromé záležitosti,“ řekl. „Přiznávám, že se to nesrovnává s tím, co jsem vám napsal. Ale je to jenom zdánlivé. Jak vidím, jsem nyní nucen vám říci pravdu.
Choval jsem skutečně nepřátelské pocity vůči Karolíně Cralové. Současně však jsem k ní byl vždycky tělesné velmi přitahován. Možná že moje animozita vůči ní se vyvinula právě z tohoto důvodu. Nenáviděl jsem moc, kterou mne ovládala, a snažil jsem se utlumit její přitažlivost tím, že jsem na ní stále nacházel nějaké chyby. Rozumějte, neměl jsem ji nikdy rád. Ale bylo by pro mne bývalo snadné se do ní kdykoli zamilovat. Jako chlapec jsem ji miloval, ale ona si mne ani nevšimla. Nedovedl jsem jí to odpustit.
Když Amyas ztratil úplně hlavu pro Elsu Greerovou, nastala pro mne vhodná příležitost. Aniž jsem to měl v úmyslu, najednou jsem začal Karolíně vyznávat lásku. Řekla docela klidně: ‚Ano, vždycky jsem to věděla.‘ Jak drzé sebevědomí měla ta žena!
Věděl jsem ovšem, že mě nemiluje, ale viděl jsem, že je roztrpčena a rozlítostněna Amyasovým blázněním. V takové náladě lze ženy nejsnáze získat. Slíbila, že ke mně v noci přijde. A přišla.“
Blake se odmlčel. Pak ze sebe obtížně soukal:
„Přišla do mého pokoje. A pak – když jsem ji objal – mi chladně řekla, že si to rozmyslila. Že to nejde. Že je ženou jediného muže. Že zůstane Amyasovi věrna, ať se děje cokoli. Přiznala, že se vůči mně špatně zachovala, ale tvrdila, že si nemůže pomoci. Prosila mne, abych jí to odpustil.
A odešla. Odešla! Divíte se, pane Poirote, že moje nenávist k ní se zestonásobila? Divíte se, že jsem jí nikdy neodpustil? Ani to, jak mne urazila – ani to, že mi zabila přítele, kterého jsem na světě nejvíce miloval!“
Filip Blake, chvěje se po celém těle, prudce vykřikl:
„Nechci o tom mluvit, slyšíte! Tady máte odpověď na svou otázku a už jděte! Jděte! A nikdy se už o tom přede mnou nezmiňujte!“
