Pět malých prasátek (Agatha Christie)

3

„NUŽE?“

Elsa Dittishamová to pronesla takřka s dětskou zvědavostí.

„Chci se vás na něco zeptat, madame.“

„Prosím.“

„Když bylo po všem – po soudním přelíčení totiž – nepožádal vás Meredith o ruku?“

Elsa se na něho udiveně podívala. Pak jí kmitl tváří pohrdavý a znuděný výraz.

„Ano – požádal. Proč –?“

„Překvapilo vás to?“

„Překvapilo? Nepamatuji se již.“

„Co jste mu odpověděla?“

Elsa se usmála.

„Co myslíte, že jsem mu mohla říci? Po Amyasovi – Meredith? Bylo by to prostě směšné! Byla to od něho hloupost! Nebyl nikdy moc chytrý.“

Náhle se usmála.

„Víte, chtěl mě ochraňovat – chtěl ‚se o mne starat‘ – jak se vyjádřil. Myslil si jako všichni ostatní, že ten proces byl pro mne strašnou zkouškou. Ti reportéři! A ty davy zvědavců! A všechna ta špína, kterou po mně házeli!“

Zachmuřila se na chvilku. Pak řekla: „Chudák Meredith! Takový hlupák!“ A zase se zasmála.