Celá e-kniha Vražda Rogera Ackroyda ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
22. kapitola
Ursulin příběh
Ursula chvíli mlčky hleděla na Poirota. Potom však padly veškeré zábrany a Ursula přikývla a rozplakala se.
Karolína proklouzla mimo mne, vzala Ursulu kolem ramen, poplácala ji po zádech a řekla chlácholivě: „No tak, děvenko, to nic, to přejde. Uvidíte, všechno se to nakonec zase urovná.“
Hluboko pod nánosem zvědavosti a klepaření je Karolína laskavost sama. Na okamžik dokonce Poirotovo odhalení ztratilo veškerou zajímavost ve srovnání s Ursuliným zoufalstvím. Po chvíli se Ursula napřímila a otřela si oči. „Promiňte mi mou slabost a hloupost,“ řekla.
„Neomlouvejte se, milé dítě,“ řekl Poirot laskavě. „Všichni si uvědomujeme, jak těžký byl pro vás tento týden.“
„Musela jste nesmírně trpět,“ dodal jsem.
„A nakonec se ukázalo, že už to dávno víte,“ pokračovala Ursula. „Jak jste se to dověděli? Řekl vám to Ralf?“
Poirot zavrtěl hlavou.
„Víte, co mě dnes k vám přivádí,“ řekla Ursula. „Tohle —“ a ukázala zmačkaný útržek novin, v němž jsem poznal onu zprávu, kterou tam poslal Poirot. „Píšou tady, že zatkli Ralfa. Tak už je to všechno zbytečné. Už se nemusím dál přetvařovat.“
„Novinové zprávy nemusí být vždycky pravdivé, mademoiselle,“ řekl Poirot polohlasně a já jsem se zadostiučiněním pozoroval, že se zastyděl. „Ale stejně si myslím, že jste se nám měla svěřit. Teď potřebujeme především pravdu.“
Ursula zaváhala a nerozhodně se na něho podívala.
„Vy mi nevěříte,“ řekl Poirot vlídně, „ale přesto jste přišla za mnou. Je to tak, viďte? Proč to?“
„Protože nevěřím, že to udělal Ralf,“ zašeptala Ursula. „A protože si myslím, že jste šikovný a tu záhadu rozluštíte, a také —“
„Ano?“
„Protože myslím, že jste hodný člověk.“
Poirot několikrát kývl. „To je dobře — to je velmi dobře. Víte, já jsem opravdu přesvědčen, že ten váš manžel je nevinen — ale vypadá to bledě. Když ho mám zachránit, musím vědět všechno — i kdyby to mohlo proti němu vypadat ještě hůř než teď.“
„Jak dobře jste to pochopil,“ řekla Ursula.
„Tak vy mi to všechno svěříte, viďte? Od začátku.“
„Doufám, že mě nechceš poslat pryč,“ řekla Karolína a pohodlněji se uvelebila v křesle. „Mě by hlavně zajímalo, proč se tady to dítě vydává za služebnou.“
„Jak to, vydává?“ zeptal jsem se.
„Ano, vydává. Proč to děláte, děvenko? Pro nějakou sázku?“
„Ne, pro živobytí,“ odpověděla Ursula suše. A povzbuzena, začala vyprávět příběh, který zde přepisuji svými slovy.
Ursula Bourneová pochází ze zchudlé irské drobné šlechtické rodiny. Je jednou ze sedmi dětí. Po otcově smrti si většina sester musela najít práci, aby se samy živily. Nejstarší Ursulina sestra se provdala za kapitána Folliotta. Tu dámu jsem totiž onehdy navštívil, a nyní mi byl důvod jejích rozpaků zcela jasný. Ursula si chtěla vydělávat, ale nechtěla se stát slečnou k dětem — což bylo prakticky jediné zaměstnání přístupné dívce bez kvalifikace. Ursula dala přednost místu panské. Odmítla označení jako „panská z lepší rodiny“, protože chtěla dělat normální práci. Doporučení jí napsala sestra. Ve Fernly přes jistou uzavřenost, na kterou, jak jsme viděli, se poukazovalo, se v práci osvědčila jako rychlá, schopná a pečlivá pracovnice. „Práce se mi líbila,“ řekla nám, „a zbývala mi spousta volného času.“
Pak se seznámila s Ralfem Patonem a zapředl se milostný románek, který vyvrcholil tajným sňatkem. Ralf ji k tomu přemluvil víceméně proti její vůli. Tvrdil, že by jeho otčím nechtěl ani slyšet o tom, aby si vzal chudou dívku. Vezmou se tedy raději tajně a oznámí mu to až později v nějaké příhodnější chvíli.
A tak se také stalo. Z Ursuly Bourneové se stala Ursula Patonová. Ralf prohlásil, že chce zaplatit své dluhy a že si najde místo, a až nebude závislý na nevlastním otci, svůj sňatek mu oznámí.
Ale pro lidi Ralfova druhu je snazší obrátit list v teorii než v praxi. Tajně doufal, že se mu možná podaří otčíma nějak přemluvit, aby za něho dluhy zaplatil a znovu ho postavil na nohy, dokud ještě o sňatku nebude vědět. Ale když se Roger Ackroyd dověděl, kolik je Ralf dlužen, strašně…
