Celá e-kniha Tajemný protivník ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
DVANÁCTÁ KAPITOLA
Přítel v nouzi
V pátek a v sobotu se nic nestalo. Pentlička dostala od pana Cartera krátkou odpověď na svou prosbu. V ní jí připomněl, že Mladí dobrodruzi se do té práce pustili na vlastní riziko a že byli před nebezpečím varováni. Jestli se Tommymu něco stalo, je mu to hluboce líto, ale nemůže nic dělat.
To nebyla valná útěcha. Bez Tommyho celé dobrodružství nějak ztratilo šťávu a Pentlička poprvé začala pochybovat o úspěchu. Když byli spolu, ani na minutu ji nenapadlo, že by to mohlo dopadnout špatně. I když byla zvyklá ujímat se vedení a byla hrdá na svou vynalézavost, ve skutečnosti se spoléhala na Tommyho víc, než si v dané chvíli uvědomovala. Bylo v něm něco tak střízlivého a logického, jeho zdravý rozum a jasné myšlení byly tak spolehlivé, že si bez něj Pentlička připadala jako loď bez kormidla. Bylo zvláštní, že Julius, který byl nepochybně mnohem chytřejší než Tommy, jí podobný pocit podpory neposkytoval. Obvinila Tommyho, že je pesimista, a nebylo pochyb o tom, že vždycky viděl spíš nevýhody a obtíže, které ona sama optimisticky přehlížela, ale přesto se na jeho úsudek hodně spoléhala. Možná byl pomalý, ale velice jistý.
Dívce se zdálo, že si poprvé uvědomila zlověstnou podstatu úkolu, který tak lehkomyslně přijali. Začalo to jako příběh z knížky. Teď, zbaveno lesku, se to měnilo v pochmurnou realitu. Tommy – na tom jediném záleželo.
Mnohokrát za den musela Pentlička zamrkat, aby zahnala slzy. „Huso jedna,“ pokárala se vždycky, „nefňukej. Samozřejmě že ti na něm záleží. Znáš ho celý život. Ale nemusíš kvůli tomu být sentimentální.“
Boris se zatím neukázal. Do bytu nepřišel a Julius v autě čekal marně. Pentlička se zabrala do nových úvah. I když připustila, že na Juliových námitkách něco pravdy je, nevzdala se tak docela myšlenky obrátit se na sira Jamese Peel Edgertona. Dokonce si vyhledala i jeho adresu v seznamu. Skutečně ji chtěl tehdy varovat? A jestli ano, tak proč? Přinejmenším měla přece právo žádat vysvětlení. Díval se na ni tak laskavě. Možná by jim mohl o paní Vandemeyerové říct něco, co by jim poskytlo stopu po Tommym.
Pentlička nakonec – se svým charakteristickým otřepáním – došla k rozhodnutí, že to stojí za pokus a že to také zkusí. V neděli má odpoledne volno. Sejde se s Juliem, přesvědčí ho o svém názoru a vypraví se spolu do jámy lvové.
Když onen den přišel, musela Pentlička Julia hodně přemlouvat, ale trvala na svém. „Na škodu to být nemůže,“ opakovala pořád. Nakonec to Julius vzdal a odjeli autem na Carlton House Terrace.
Dveře jim otevřel dokonalý komorník. Pentlička byla trochu nervózní. Koneckonců to od ní asi skutečně byla kolosální drzost. Rozhodla se neptat se, jestli je sir James „doma“, ale jít na to osobněji.
„Zeptal byste se sira Jamese, jestli mě může na pár minut přijmout? Mám pro něj důležitou zprávu.“
Komorník odešel a o chvilku později byl zpátky.
„Sir James vás přijme. Pojďte prosím tudy.“
Odvedl je do místnosti v zadní části domu, zařízené jako knihovna. Zdejší sbírka knih byla impozantní a Pentlička si všimla, že celá jedna stěna je věnovaná literatuře o zločinu a kriminologii. Bylo tu několik hlubokých kožených křesel a staromódní otevřený krb. U okna stál velký psací stůl s roletkou, obložený papíry, u něhož seděl pán domu.
Když vešli, vstal.
„Máte pro mě zprávu? Aha,“ – s úsměvem poznal Pentličku. „Nesete mi vzkaz od paní Vandemeyerové, předpokládám?“
„Ne tak docela,“ řekla Pentlička. „Je mi líto, ale řekla jsem to jen proto, abych se dostala dovnitř. A – tohle je pan Hersheimmer. Sir James Peel Edgerton.“
„Těší mě,“ prohlásil Američan a podal mu ruku.
„Posaďte se, prosím, oba,“ vyzval je sir James. Přitáhl dvě židle.
„Sire Jamesi,“ začala odvážně Pentlička. „Asi to budete považovat za velkou drzost, že jsem sem takhle přišla. Protože vy s tím samozřejmě nemáte nic společného a jste hrozně důležitý člověk, a Tommy a já vůbec důležití nejsme.“ Odmlčela se, aby popadla dech.
„Tommy?“ ptal se sir James s pohledem na Američana.
„Ne, to…
