13
V přimhouřených očích mu pohrává zlatá sluneční záře, když přes pelyňkové keře a vyschlá koryta říček vyhlíží indiány, bizony nebo osamělé nepřátele. U boku má neustále připravený kolt ráže 45…
Rune pomocí prstů vytvořila improvizovaný hledáček a pozorovala jím Sama Healyho. Zamávala na něj a on k ní loudavě vykročil.
Ve filmu by vypadal nádherně.
Dneska působil nějak nezvykle. A hned ze dvou důvodů. Za prvé už se netvářil tak zachmuřeně.
A za druhé z jeho tváře vyzařovala jakási tichá síla, kterou tam nikdy předtím nespatřila.
Když sklouzla očima za něj, pochopila, kde tkví příčina té změny.
Desetiletý klučina, kterého původně považovala za náhodného kolemjdoucího, je určitě jeho syn Adam. V Healyho obličeji se zračil ochranářský, autoritativní, ostražitý výraz vlastní všem rodičům.
Zjevně by ji nejradši objal a políbil, ale místo toho jí jen kývl na pozdrav. „Dík, žes na mě počkala. Teda na nás.“
„Rádo se stalo,“ odvětila a přemítala, proč ji předem neupozornil, že s sebou vezme syna. Nejspíš se bál, že by nepřišla.
Navzájem Rune s Adamem představil a ti si potřásli rukama. Rune se vlídně usmála: „Těší mě, Adame.“
Chlapec nic neřekl, jen si ji kriticky přeměřil. Healy ho napomenul: „No tak, kluku jeden, co řekneš?“
Adam pokrčil rameny. „Že si vybíráš čím dál mladší.“
Rune se rozesmála a Healy jakbysmet, i když se trochu začervenal.
Chlapec pronesl ten vtípek tak suverénně, že Rune bylo jasné, že s ním slavil úspěchy už dřív.
Vykročili po Broadwayi.
„Máš ráda U2?“ zeptal se Adam Rune, když míjeli Federal Building.
„Jsou extratřída.“
„Miluju tu jejich kytaru! Čanga, čanga, čanga…“
„Viď!“
Rune dodala: „Ale jinak baštím spíš starší muziku. Bowie, Adam Ant, Sex Pistols, Talking Heads.“
„Jasnačka, David Byrne je hypergénius. I když je vykopávka.“
„Taky hodně poslouchám Police,“ dodala Rune. „Dalo by se říct, že jsem na nich vyrůstala.“
Adam přikyvoval. „Slyšel jsem o nich. Máma si na ně taky potrpí. Sting frčí i dneska.“
„Ehm…,“ ozval se Healy. „A co takhle Crosby, Stills a Nash?“
Rune s Adamem na něj zůstali nechápavě civět.
„Jimi Hendrix? Jefferson Airplane?“
Když se s nulovou odezvou setkala i otázka „The Doors?“ radši rychle změnil téma: „Hele, co kdybysme si zašli na oběd?“
Rune s Healym seděli na lavičce naproti načančané Woolworth Building. Adam, přecpaný dvěma párky v rohlíku a horkou čokoládou, proháněl veverky a kusy papíru poletující ve větru.
„Same,“ spustila Rune, „představ si, že máš několik podezřelých, víš, že jeden z nich je pachatel, ale netušíš který.“
„Jako že dal někam bombu?“
„Na tom nesejde, prostě spáchal nějaký zločin. Představ si, že jako obyčejný pouliční policajt něco vyšetřuješ.“
„Pochůzkář, ne pouliční policajt. Ale podezřelé by prošetřoval spíš detektiv.“
„No dobře, tak si představ, že jsi detektiv a máš tři podezřelé. Jak budeš postupovat, abys zjistil, kdo je pachatel trestného činu?“
„Pachatel trestného činu,“ zopakoval po ní. „Já jsem hned říkal, že jsi rozený policajt.“
Rune, s hraným cizím přízvukem: „Odposlouchala jsem angličtinu ze seriálu Kojak.“ Zvážněla. „Hele, fakt, Same? Co bys dělal?“
„Abys někoho mohla zatknout, potřebuješ důvodné podezření.“
„Co to je?“
„Konkrétní důvod, proč se lze domnívat, že podezřelý ten zločin spáchal. Něčí svědecká výpověď, rozpor v alibi, hmotný důkaz z místa činu - třeba otisk prstu nebo výsledek laboratorního rozboru. Nejlepší ze všeho je přiznání.“
„Jak podezřelého přimějete, aby se přiznal?“
„Posadíme ho do místnosti, namíříme na něj kameru a zasypáváme ho otázkami. Nesmíme ho zatknout, protože to by se tam v mžiku objevil právník a nabádal ho, ať drží jazyk za zuby. Podezřelý může odejít, kdy se mu zachce, ale snažíme se ho přimět, aby to neudělal.“
„Vymámíte někdy z někoho přiznání pomocí lsti?“
„No jasně. To patří k věci. Ale už ti na nic neodpovím, dokud mi neprozradíš, proč tě najednou tak zajímají policejní postupy.“
„No dobře. Mám tři podezřelé.“
„Jaké podezřelé?“
„Co mohli zabít Shelly Lowe…
