30
Šly po Lincoln Avenue kolem zavřených obchodů a poloprázdných barů až na širokou křižovatku Halstedu a Fullertonu a tam zahnuly na východ. Před nimi se osvětlená ulice ztrácela v jícnu temnoty. Rune by ráda věděla, jestli je tam park nebo jezero, nebo jestli je to prostě jen černočerné nebe.
Podívala se na Shelly, která měla na sobě džíny, hedvábnou blůzu a botasky.
„Vypadáte trošičku jinak. I když ne moc.“
„Drobná plastická operace. Oči a nos. Odjakživa jsem si ho chtěla nechat zmenšit.“
„Arthur Tucker to celou dobu věděl, viďte?“
Shelly přisvědčila. „Svým způsobem to byl jeho nápad. Když před půlrokem zjistil, jaké filmy točím - těžko jsem to před ním mohla ututlat -, strašně jsme se pohádali.“
„Mluvila jsem s ním. Nemá pornografii zrovna v lásce.“
„Ne, to nemá, ale o morálku mu ani tak nešlo. Byl přesvědčen, že natáčením takových filmů zakrní můj talent. Přesně tak se vyjádřil. Že prý mi to brání dosáhnout velikosti, protože to otupuje kreativitu. Podobně jako alkohol nebo drogy. Nechala jsem si to projít hlavou a dala jsem mu za pravdu. Ale namítla jsem, že s tím nemůžu jen tak praštit. Že už bych nedokázala žít bez peněz. Že abych takovou práci pustila, musela bych být cvok. Leda po smrti! prohlásila jsem.
A on na to: ‚Tak tedy umři‘ Uvažovala jsem, že zmizím, jako to udělal Gauguin. Jenže v každém městě, které je dost velké na to, aby mělo pořádné divadlo, se prodává i porno; riskovala bych, že mě někdo pozná. Tedy pokud…,“ usmála se, „… pokud bych nebyla oficiálně po smrti. Týden nato vyhodili ti náboženští fanatici do vzduchu první kino. V novinách se psalo, že výbuch byl tak ničivý, že se některé mrtvé nepodařilo identifikovat. Představovala jsem si, jaké by to bylo, kdyby si nějakou mrtvolu spletli se mnou. Mohla bych odjet do San Franciska, do Los Angeles, do Londýna…
Nasadilo mi to brouka do hlavy. Začala jsem být tou myšlenkou úplně posedlá. A nakonec jsem dospěla k závěru, že by se to dalo zaonačit.“
„Výbušninu jste sehnala v Monterey?“ zeptala se Rune. „Od Tommyho kamaráda z armády? Toho, co spolu s Tommym skončil před vojenským soudem?“
Shelly povytáhla obočí. Bylo zvláštní vidět ji jako brunetku. Blond barva jí rozhodně slušela víc. „Jak to víte?“ podivila se.
„Konexe.“
„Prodává munici na černém trhu. Býval expertem přes výbušniny. Zaplatila jsem mu, aby mi sestrojil bombu. Vysvětlil mi, jak se s ní pracuje.“
„A pak jste čekala. Až se objeví někdo jako já. Vhodný svědek.“
Shelly dlouho mlčela. Před nimi se po levé straně rozprostíral park; po posečené trávě se pod duby a javory procházely milenecké páry.
„Pak jsem čekala,“ přitakala pomalu. „Potřebovala jsem, aby mě v té místnosti někdo viděl, než to bouchne.“
„Doufala jste, že to nafilmuju. Vzpomínám si, jak jste mi navrhla, jestli si nechci natočit něco venku. Když nálož explodovala, už jste byla pryč a u telefonu leželo tělo, které vám opatřil Andy Llewellyn.“
Shelly se usmála; Rune měla dojem, že obdivně. „Vy víte i o něm? Jak jste to zjistila?“
„Všimla jsem si jeho jména ve vašem kalendáři. Onehdy jsem v novinách narazila na článek o nějaké vraždě, kde ho zmiňovali jako patologa. Napadlo mě, že vám mohl obstarat tělo.“
Shelly se na chvilku odmlčela a pak řekla: „Ten kluk - Andy - mě jednou sbalil v baru. Byla s ním legrace, byl fajn na někoho, kdo od rána do večera pitvá mrtvoly. Bere mizerný plat, a tak mu přišlo náramně vhod, že si přilepší o třicet tisíc na ruku, když mi sežene mrtvé tělo, zařídí, aby ho sám pitval, a zfalšuje zubařské záznamy, aby mrtvolu identifikovali jako mě. Víte, že sehnat tělo není zas až tak obtížné? Každoročně umírá v New Yorku spousta bezejmenných lidí.“
Potřásla hlavou. „Ten večer šlo všechno jak po másle. Tělo bylo přichystané v kanceláři Lame Duck, kam jsme ho s Andym dopravili, než jsem odjela k vám na to natáčení. Bomba byla připravená v telefonu. Vy jste čekala venku. Zavolala jsem na vás z okna, pak jsem vyklouzla zadem a zmáčkla pár čudlíků na vysílačce. Nálož explodovala.
V tašce …
