18
Detektiv Sam Healy ležel na gauči a přemýšlel o ženách, se kterými kdy něco měl.
Nebylo jich moc.
Pár typických školních lásek.
Než poznal Cheryl, žil nějaký čas s jistou ženou, a těsně předtím, než se s Cheryl zasnoubili, si prožil ještě jeden krátký románek.
Po svatbě nezávazné flirtování - párkrát si s jednou ženou zašel na skleničku, a to teprve poté, co se Cheryl nejmíň posté zmínila, jak úžasně milý a citlivý je ten bytový architekt, který jim navrhoval ložnici.
Nebyla mu nevěrná, to věděl na sto procent. Svým způsobem toho litoval. Kdyby mu nevěrná byla, aspoň by měl záminku předvést výstup ve stylu Johna Wayna - rozkopnout dveře a vlepit jí políček, aby si pak navzájem mohli vylít srdce a vyznat se ze své nehynoucí lásky.
Jenže dneska už to tak nechodí. Stačí si vzpomenout na Tichého muže - Maureen O’Harová přivolala policisty, sotva na ni John Wayne sáhl, a ti ho zatkli za ublížení na zdraví druhého stupně a vyhrožování prvního stupně.
Časy se zkrátka změnily.
Ach, Cheryl…
Vypnul video, protože zjistil, že už nejmíň deset minut film vůbec nevnímá.
Vášnivé sestřenice byly nezáživné, prostě nuda k ukousání.
Zmáčkl na dálkovém ovládání tlačítko, kterým se zapínala televize, a pustil si baseball. Čas oběda. Došel do kuchyně a otevřel ledničku.
Vyndal láhev piva - měl jich tam v zásobě šestatřicet - a načal ji. Na krajíc celozrnného chleba položil čtyři plátky sýra Kraft American - čtyři ze zásoby sto dvaceti osmi - a na to napatlal majonézu z litrové sklenice. Pak svůj kuchařský výtvor přiklopil dalším krajícem chleba.
Sam Healy byl ráno na nákupu.
Vrátil se do obýváku a zíral z okna na poklidný Queens. Za záclonami v oknech protějších domů se rýsovaly siluety lidí. Pohled na ně ho deprimoval. Nedokázal se soustředit ani na utkání v televizi.
Týmu Mets se dařilo ještě hůř než oběma vášnivým sestřenicím dohromady.
Prohlížel si obal videokazety a dospěl k názoru, že se mu pornofilmy vůbec nelíbí. Nepřipadaly mu o nic zábavnější než čučet na někoho, jak se cpe steakem. Krom toho mu vadilo, že jsou herečky přehnaně zmalované a nosí rafinované spodní prádélko. Vypadalo falešně a příliš vyumělkovaně - krajkové rukavičky bez prstů, podvazky, černé kožené podprsenky, oranžové síťové punčocháče.
Taky ho nijak nevzrušovala silikonová prsa.
Líbily se mu ženy jako Cheryl.
Líbily se mu ženy jako Rune.
Podobají se jedné druhé? Vůbec ne. Tak proč ho obě tolik přitahují?
Měl rád nevinnost, měl rád hezké… (Ale dá se o Rune říct, že je nevinná? To ona mu půjčila Vášnivé sestřenice. Co mu tím asi chtěla naznačit?) Bez ohledu na to, co se mu líbilo, byl Sam Healy přesvědčen, že by se s Rune neměl zaplétat. Onehdy večer jí slíbil, že jí zavolá. Od té doby už nejmíň desetkrát sahal po sluchátku, ale pokaždé tomu nutkání odolal. Připadalo mu, že to tak bude lepší. A rozumnější.
A bezpečnější pro něj. Stejně je to absurdní. Obléká se tak výstředně.
Nosí troje hodinky. Používá jen křestní jméno a ještě k tomu falešné, něco jako umělecký pseudonym. A k dovršení všeho je nejmíň o patnáct let mladší než on.
Ale ne - zase ta zatracená patnáctka!
Radši si s Rune nic nezačínat.
Navíc mu lezlo na nervy, že si hraje na detektiva. Spořádaní občánci si zkoušeli hrát na policajty každou chvíli - zblbly jim hlavu ty připitomělé televizní filmy a seriály, které líčí policejní práci jako něco nesmírně vzrušujícího. A jak to s nimi dopadalo? Přišli o kejhák, a když ne přímo oni sami, tak někdo z jejich blízkých.
Tak proč Rune ne a ne pustit z hlavy? Proč se s ní schází?
Protože chce, aby Cheryl - už co nevidět jeho exmanželka, která mívá rande každou chvíli - žárlila?
Protože mu Rune připadá sexy?
Protože se mu líbí mladší ženy?
Protože…
Rozdrnčel se telefon.
Healy zvedl sluchátko. „Ano?“
„Same?“ Volal operační důstojník ze šestého okrsku, zástupce velitele.
„Ahoj, Brade. Co se děje?“
„Máme na krku další.“
„Zase Meč Ježíšův?“
„Jo. Na Sedmačtyřicáté, mezi Broadwayí a Osmou. Před chviličkou to bouchlo.“
Prokri…
