16
Rune se Samem Healym kráčeli po západním kraji Central Parku, kolem vyvýšeniny, kde se scházeli pejskaři. Po prašném trávníku se honili pudlové, retrívři, šarpejové i voříšci a vodítka se jim zaplétala do sebe.
Healy mlčel.
Rune po něm po očku pokukovala.
Zahnul do parku. Vyšplhali nahoru na skálu, devět metrů vysoko, tam se posadili.
„Same?“
„Rune, nejde mi o to, že by tě mohli trestně stíhat…“
„Same, já…“
„…neměli toho v rukou dost, aby tě obvinili z vyděračství, a navíc se neidentifikovali jako policisté. Našel se sice ten falešný průkaz agenta FBI, ale zatím si ho nikdo nespojil s tebou. Ale klidně tě mohli zastřelit. Jako zločince na útěku. Kdyby tě považovali za nebezpečnou, mohli po tobě začít pálit.“
„Omlouvám se.“
„Moje povolání je riskantní, Rune. Ale mám za sebou zázemí, chráním si záda nejrůznějšími způsoby a dělám všechno možné, abych riziko minimalizoval. Ale tobě když se vy líhnou v makovici ty praštěné nápady o vrazích a vydírání, tak se do toho vrhneš rovnou po hlavě.“
Nějakou dobu přihlíželi softbalovému utkání, které probíhalo na louce opodál. Slunce neúprosně sálalo a hráči byli mátožní. Kdykoli míček dopadl na zem, zvedla se z hnědavé trávy oblaka prachu.
„Schmidt se prý v Coloradu zapletl s nějakým nezletilcem. Myslela jsem, že to Shelly zjistila a vydírala ho, aby jí dal tu roli.“
„K tomu závěru ses dobrala na základě faktů? Nebo tě napadlo, že to tak mohlo být, a skutečné události jsi na tu smyšlenku naroubovala?“
„No…, asi naroubovala.“
„Fajn.“
Rune prohodila: „Same, mám doma takový sešit. Zapisuju si do něj všecko možné. Je to něco na způsob deníku. Víš, co jsem si nadepsala na první stránku?“
„Nikdy nechci dospět?“
„Kdyby mě to napadlo, tak bych to tam možná napsala. Ale takhle tam stojí: Ber i to, v co jen doufáš, jako skutečnost, dokud se to skutečností nestane.“
Bum. Homerun. Nadhazovač se díval, jak míček sviští vzduchem k přenosnému záchodku třicet metrů od domácí mety.
„Same, hrozně mi na tom filmu záleží. Nemám vysokou. Pracovala jsem ve videopůjčovně. Aranžovala výlohy. Dělala v restauracích. Prodávala na ulici. Nechci se takhle protloukat věčně.“
Rozesmál se. „Ještě ti na nepovedené pokusy o kariéru pár let zbývá.“
„V práci se mnou zacházejí jako s dítětem… No dobře, přiznávám, že se občas jako dítě chovám. Ale jde o to, že mi nevěří, že bych zvládla něco víc. Ten film o Shelly všecko změní. Cítím to v kostech.“
„To, cos zkoušela na Schmidta, nebylo nejchytřejší.“
„Byl poslední na mém seznamu podezřelých. Věřila jsem, že je vrah.“
„Vrah by nevolal policajty.“
„Já vím. Spletla jsem se. Prostě…, no…, nemám v ruce nic konkrétního. Jenom mám, jak to říct…“
„Tušení?“
„Jo. Že někdo chtěl zavraždit právě Shelly. A že to nebyl ten stupidní Meč Ježíšův.“
„Já taky dám na tušení. Ale ve vlastním zájmu nech ten film plavat. Oběma se nám uleví. Anebo prostě natoč příběh holky, co ji zabili, a dál to nerozmazávej. Pátrání po vrahovi pusť z hlavy. Ať v tom zůstane špetka tajemna. Lidi záhady milují.“
„Přesně to znamená moje jméno,“ usmála se. „V keltštině.“
„Tvoje skutečné jméno?“
„Skutečnost se zbytečně přeceňuje. Ne, myslím Rune.“
Pokýval hlavou a Rune nedovedla posoudit, jestli ho zklamala, jestli na ni má vztek, anebo se prostě jen tváří jako mlčenlivý kovboj.
„Myslím, že se žádné další výbuchy konat nebudou,“ prohlásil. „Obvykle to pachatele časem omrzí. Být sériovým zločincem se v dnešní době nevyplácí. Soudní vědy jsou čím dál lepší. Dřív nebo později tě na něco dostanou.“
Rune mlčela.
Healy dodal: „Už musím jít, za chvilku mi začíná šichta. Jestli chceš, tak se u nás v pyrotechnické jednotce zastav. Aby sis to tam omrkla.“
„Můžu? Tak jo. Ale teď musím do práce. Dneska dotáčíme tu pitomou reklamu.“
Healy přikývl. „Budu tam celou noc.“ Popsal jí cestu na šestý okrsek.
Dominové kostičky. Kamkoli se podívala, všude samé dominové kostičky.
„Prima, broučku,“ vlichocoval se jí Larry, „budeš mít tu čest ťuknout si do nich.“
Rune je ještě neměla ani …
