Celá e-kniha Smrt lorda Edgwarea ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
31. kapitola
Přiznání
Pár dnů na to jsem byl náhle odvolán zpět do Argentiny, takže jsem Jane Wilkinsonovou už nikdy neviděl a o soudu a rozsudku jsem jenom četl v novinách. Když byla postavena tváří tvář pravdě, nečekaně, alespoň pro mne, se úplně zhroutila. Dokud se mohla cítit hrdá na svou chytrost a hrát svou roli, nedělala žádné chyby. Jakmile ji ale její sebedůvěra jednou opustila, protože někdo všechno odhalil, byla naprosto neschopná - jako když se dítě snaží nešikovně zapírat nějaký podvůdek. Při křížovém výslechu se totálně sesypala.
Tak tedy, jak už jsem řekl dříve, na onom obědě u Widburnů jsem Jane Wilkinsonovou viděl naposledy. Ovšem když na ni myslím, vidím ji vždycky stejně - jak stojí uprostřed svého pokoje v Savoyi a zkouší si drahé černé šaty s vážnou a soustředěnou tváří. Jsem přesvědčen, že to nebyla póza. Byla naprosto přirozená. Její plán uspěl, takže neměla žádné další pochybnosti.
Také já si myslím, že nikdy netrpěla ani náznakem výčitek svědomí za ony tři zločiny, které spáchala.
Přesně zde ocituji dopis, který nadiktovala s tím, aby byl poslán Herculu Poirotovi po její smrti. Myslím, že je to naprosto typické pro tu okouzlující dámu, která nevěděla, co je to svědomí.
Drahý Monsieur Poirote,
přemýšlela jsem o mnoha věcech a cítím, že bych vám měla napsat tento dopis. Vím, že občas publikujete vyprávění o svých případech, ale nemyslím si, že jste už uveřejnil dopis od samotného zločince. Také bych si přála, aby každý věděl, jak jsem to všechno přesně udělala. Pořád jsem přesvědčena, že to bylo velice dobře naplánováno a kdyby nebylo vás, všechno by bylo v pořádku. Nesla jsem to těžce, ale pravděpodobně se s tím už nedá nic dělat. Jsem si jistá, že když vám tento list pošlu, dáte mu odpovídající místo. Viďte, že ano? Chtěla bych, aby se na mne vzpomínalo. Skutečně si myslím, že jsem naprosto unikátní osoba - alespoň se zdá, že je o tom každý přesvědčen.
Začalo to v Americe, kde jsem poznala Mertona. Ihned jsem pochopila, že by si mne vzal, jedině kdybych byla vdova. Naneštěstí však trpí podivnou předpojatostí vůči rozvodu, kterou jsem zkoušela překonat, ale k ničemu to nevedlo, a já musela být opatrná, protože je to velice vrtošivý člověk.
Brzy jsem si uvědomila, že můj manžel prostě a jednoduše musí zemřít. Ale koho na to nasadit? Dovedete si jistě představit, že takové věci jsou ve Státech stokrát snazší a pohodlnější. Přemýšlela jsem a přemýšlela - ale ne a ne najít cestu, jak na to. A pak jsem náhodou viděla Carlottu Adamsovou, jak mne imituje, a v tu chvíli se mi začalo rýsovat řešení. S její pomocí jsem si mohla opatřit alibi. Téhož večera jsem se setkala s vámi a najednou mne napadlo, že by nemuselo být špatné, poslat vás za mým manželem, abyste ho za mne požádal o rozvod. Hned jsem začala mluvit o tom, že svého manžela zabiju, protože jsem mnohokrát pozorovala, že vám lidé nevěří, říkáte-li pravdu velice pošetilým způsobem. Často jsem to využila při uzavírání smluv. A také je dobré, když vypadáte hloupější, než jste. Při našem druhém setkání jsem na to zavedla řeč. Řekla jsem, že jde o sázku, a ona mi na to hned skočila. Měla na jedné večeři předstírat, že je já, a jestliže se jí to podaří, měla dostat deset tisíc dolarů. Byla velmi nadšená a vylepšila plán několika vlastními nápady - třeba ta výměna šatů a všechno kolem. Je vám jistě jasné, že jsme záměnu nemohly provést tady, kvůli Ellis, ani u ní, kvůli její hospodyni. Ona samozřejmě nechápala proč, což bylo trochu nešikovné. Prostě jsem řekla ,ne`. Myslela si, že jsem hloupá, když s tím tak nadělám, ale vzdala to a vymyslely jsme ten trik s hotelem. Já jsem pak vzala Ellisin skřipec.
Pochopitelně jsem si celkem brzy uvědomila, že bude nutné ji také odstranit. Byla to škoda, ale konec konců ty její imitace byly opravdu velice impertinentní. Kdyby se mi ta moje tak náramně nehodila, bylo by mne to rozzlobilo. Sama jsem měla nějaký veronal, ačkoli jsem si ho sotva kdy vzala, takže to bylo docela jednoduché. A pak jsem dostala …
