Kapitola 11
Šoupli mě do cely v denverském vězení. Asi za hodinu mi chodbař přinesl telegram. Byl mi předán otevřený, přečtený, orazítkovaný a zcenzurovaný. Podepsal ho Colton C. Essex a stálo v něm!
DOSTAL JSEM VAS TELEGRAM STOP, NIC NEPODEPISUJTE STOP, V PRAVÝ CAS OPAKUJI V PRAVÝ CAS BUDE UČINĚNO VŠECHNO ABY BYL VAS PRIPAD ZDARNE VYŘEŠEN STOP, ZADNA PROHLÁŠENI STOP, ZACHOVEJTE KLID STOP.
Zeptal jsem se, jestli bych si mohl poslat pro jídlo, které bych si sám zaplatil. Byl jsem poučen, že nemohl.
Informoval jsem se na možnost kauce. Bylo mi řečeno, že to nejde tak rychle. Pokud bych ale podepsal souhlas s vydáním k trestnímu stíhání do Kalifornie, mohli by mi jisté laskavosti prokázat.
Prohlásil jsem, že nic nepodepíšu.
Oznámili mi, že přijede nějaký člověk, který mě má převézt do Kalifornie, kde mám být vyšetřován. Opakovali mi, že bych si velmi usnadnil situaci, kdybych podepsal souhlas s vydáním k trestnímu stíhání do státu Kalifornie.
Měl jsem mizernou noc.
Ráno dorazil Frank Sellers.
Vyvedli mě z cely do kanceláře. U stolu seděli dva muži v civilu. Sellers mluvil tak opatrně a uvážlivě, že mi hned bylo jasné, že místnost je odposlouchávána a všechno, co řeknu, se bude nahrávat.
„Tak, Prcku. To se ti nepovedlo. Chceš nám o tom něco říct?“
„O čem?“
„O všem.“
„Nemám co.“
„Jsem teď v trochu jiný situaci, než když jsem s tebou mluvil naposled,“ sdělil mi seržant Sellers. „Mám už svědka, kterej viděl, jak tu ženskou srazili.“
„Řekl vám poznávací značku toho auta?“
„Nepotřebujem žádnou poznávací značku. Máme to auto. Máme jasný indicie.
„Jak to?“
„Vlákna z látky šatů, který měla v době nehody ta žena na sobě, se zachytila na podvozku.“
Pak jen tak mimochodem prohodil k jednomu z detektivů: „To auto má coloradskou značku. Majitelku máme, je to nějaká Phyllis Eldonová. Bydliště má tady, v Denveru.“
Detektiv přikývl. Potom náhle zpozorněl. „Počkejte, říkáte Eldonová? E-l-d-o-n-o-v-á?“
„Kdy to bylo? Kdy došlo k té nehodě, o které mluvíte?“ Sellers pohlédl do zápisníku. „Jedenadvacátýho.“
„V kolik hodin?“
„V osm večer.“
Oba denverští detektivové zbystřili.
„Moment,“ řekl jeden, „tuhle Eldonovou hledáme! Chceme ji vyslechnout v souvislosti s…“ Náhle se zarazil a pohlédl na mě.
„No, je v L. A.,“ řekl mu Sellers, „Vypátral jsem ji. Potřebuju případ uzavřít. Jediný, co mi v tom bráni, je to, že tadyhle Prcek někam zašantročil poškozenou. Uplatil ji a někam jí schoval.“
„Počkejte minutu – počkejte minutu!“ řekl jeden z denverských detektivů. „Prozatím o tom nemluvme. Nechte ho odvést zpátky do cely.“
„Proč bych ho nechával odvíst zpátky do cely? Aby měl čas si všechno promyslet? Vyřídím si to s ním hned. Pěkně si to zavařil. Nabídl jsem mu dohodu, když mi poskytne jistou informaci. Jméno svýho klienta mi sice řekl, ale je falešný. Podfoukl mě! Jeho licence visí na vlásku, má to chlapec hodně špatný. Je obžalovanej za uplácení svědka a ovlivňováni vyšetřování.“
Detektiv se naklonil k Sellersovi. „Musíme si promluvit, Jeho k tomu rozhodně nepotřebujeme.“
Otočil se ke mně a řekl: „Pojďte, Lame. Pojďte se mnou.“
Sellersovi nebyly jeho protesty nic platné. Když mě odváděli, vypadal naštvaně a zmateně.
Následoval jsem detektiva zpátky po chodbě, kde mě předal dozorci. Ten mě zavřel do cely a zamlkl za mnou dveře.
