Celá e-kniha Nevadský plyn ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
(9)
Ve stínu pepřovníku řekl De Ruse: „Tady je, Nicky. Tam naproti. Ještě se o něj nikdo nepostaral. Ale raději se poohlédni kolem.“
Blonďák vyklouzl od volantu packardu a zašel pod stromy. Chvíli postál na stejné straně ulice jako packard, pak přeběhl k místu, kde byl zaparkován velký lincoln před cihlovým činžákem na North Kenmore Avenue.
De Ruse se naklonil přes opěradlo předního sedadla a štípl Francine Leyovou do tváře. „Pojedeš teď hezky s touhle károu domů, zlato. Přijdu za tebou později.“
„Johnny,“ přimkla se mu k paži, „co chceš dělat? Propánakrále, copak ses už dneska večer dost nepobavil?“
„Ještě ne, zlato. Pan Zapparty nám chce leccos povědět. Myslím, že malá projížďka v tom plynovém auťáku ho trochu povzbudí. Kromě toho ho potřebuju coby svědka.“
Úkosem pohlédl na Zappartyho, sedícího v koutě na zadním sedadle. Zapparty si odkašlal a se zakaboněným výrazem civěl před sebe.
Nicky přišel odnaproti zpátky a postavil nohu na stupátko vozu. „Žádné klíčky,“ řekl. „Máš je ty?“
De Ruse řekl: „Jistě.“ Vytáhl klíčky z kapsy a podal je Nickymu. Nicky obešel vůz k dvířkám, za nimiž seděl Zapparty, a otevřel je. „Vystupte, Zapparty.“
Zapparty se těžkopádně vyškrábal ven a zůstal stát v mírném, šikmo padajícím dešti. V ústech mu cukalo. De Ruse vystoupil za ním.
„Odjeď s tím domů, zlato.“
Francine Leyová se pošoupla pod volant packardu a stiskla startér. Motor naskočil s tichým předením.
„Na shledanou, zlato,“ řekl něžně De Ruse. „Ohřej mi trepky. A prokaž mi velkou laskavost, miláčku. Nikomu netelefonuj, zatím.“
Packard se rozjel temnou ulicí pod velké pepřovníky. De Ruse ho sledoval zrakem, dokud nezabočil za roh. Pak postrčil loktem Zappartyho. „Pojedeme. Posadíte se v tom svém plynovém auťáku dozadu. Kvůli té díře ve skle do vás moc plynu nacpat nemůžeme, ale jeho chuť vám jistě přijde k duhu. Vyjedeme si někam za město. Máme celou noc čas si s vámi hrát.“
„Jistě víte, že je to únos!“ osopil se na něho Zapparty.
„A víte, že mě ta představa blaží,“ zabroukal De Ruse.
Přešli ulici, tři muži kráčející beze spěchu vedle sebe. Nicky otevřel nepoškozená zadní dvířka lincolnu. Zapparty nastoupil. Nicky přibouchl dvířka, nasedl za volant a strčil klíček do zapalování. De Ruse si sedl vedle něho, mezi roztaženýma nohama nádržku s plynem.
Celý vůz dosud páchl po plynu. Nicky nastartoval motor, v půli bloku otočil a jel severním směrem na Franklin Avenue a zpátky přes Los Feliz Boulevard směrem ke Glendale. Za chvíli se Zapparty předklonil a zabušil na sklo. De Ruse přiložil ucho k otvoru za Nickyho hlavou.
Zapparty drsně řekl: „Kamenný dům – Castle Road – v povodňové oblasti La Crescenty.“
„Páni, to je bačkora,“ zabručel Nicky, oči upřené na vozovku před sebou.
De Ruse zamyšleně potřásl hlavou. „V tom bude něco jiného. Teď, když je Parisi mrtev, určitě by ani necekl, pokud ovšem nespekuluje na to, že se z toho nějak vyzuje.“
„Osobně bych raději držel výprask a nepípl,“ řekl Nicky. „Zapal mi žváro, Johnny.“
De Ruse zapálil dvě cigarety a jednu podal blonďákovi. Ohlédl se na Zappartyho dlouhou postavu v koutě vozu. Na hubeném obličeji se mu míhaly odrazy světel a ještě víc prohlubovaly stíny propadlých tváří.
Velký vůz projel nehlučně přes Glendale a šinul se vzhůru do kopce k Montrose, z Montrose uháněl přes Sunlandskou dálnici dál do téměř opuštěné povodňové oblasti La Crescenty, k jejich cíli. Našli Castle Road a vyrazili po ní směrem k horám. Za několik minut dojeli ke kamennému domu. Stál stranou silnice za rozlehlým pozemkem, na kterém snad dříve rostla tráva, ale kde dnes byl jenom naplavený písek, kameni a větší balvany. Těsně před ním se silnice prudce stáčela a za ním z ní zbyl jen prudký betonový sráz – následek povodně z 1. ledna 1934.
Dál už se jen rozkládal hlavní úsek náplavy, v níž vyrůstalo křoví a ležela spousta balvanů. Přímo na kraji rostl strom, jehož kořeny trčely z poloviny ve vzduchu, asi dva a půl metru nad dnem náplavy.
Nicky zastavil, vypjal světla a z přihrádky vozu vytáhl ve…
