Celá e-kniha Mrtvá v knihovně ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA ČTRNÁCTÁ
Conway Jefferson se ve spánku pohnul a rozhodil paže. Byly dlouhé a silné, jako by se do nich od úrazu, který ho zmrzačil, soustředila síla celého těla. Záclonami pronikalo měkce ranní světlo. Conway Jefferson se usmál. Po nočním odpočinku se každé ráno probouzel šťasten a osvěžen, s obnovenou životní silou. Je nový den! Ležel tak ještě chvíli. Potom stiskl zvonek, který měl po ruce. Náhle ho zalila vlna vzpomínek. Právě když Edwards vešel po špičkách do pokoje, jeho pán zasténal. Edwards zůstal stát s rukou na záclonách a zeptal se: „Je vám dobře, pane?“
Conway Jefferson příkře odpověděl: „Ano. Dělejte, vytáhněte záclony!“ Pokoj byl náhle zaplaven jasným svitem. Edwards pochopil a nepodíval se na svého pána.
Conway Jefferson ležel s přísnou tváří, vzpomínal a přemýšlel. Před očima měl opět Rubyin líbivý, bezvýrazný obličej. Jen ve svých myšlenkách jej neoznačoval jako prázdný. Včerejší noci by byl řekl nevinný. Naivní, nevinné dítě! A teď? Conwaye Jeffersona se zmocnila velká únava. Tichounce zašeptal: „Margaret.“ Bylo to jméno jeho mrtvé ženy.
„Vaše přítelkyně se mi zamlouvá,“ řekla Adelaida Jeffersonová paní Bantryové. Obě ženy seděly na terase.
„Jane Marplová je opravdu pozoruhodná žena,“ podotkla paní Bantryová.
„Je také milá,“ dodala Addie usmívajíc se.
„Lidé říkají, že vyvolává skandály, ale není to pravda,“ řekla paní Bantryová.
„Ona si prostě nedělá o lidech žádné iluze že ne?“
„Odhadla jste to správně.“
Adelaida Jeffersonová pokračovala: „A u nás se to zas přehánělo na druhou stranu.“ Paní Bantryová na ni ostře pohlédla. Addie to vysvětlila: „Tolik vznešených úvah a idealizování někoho, kdo si to vůbec nezasloužil!“
„Myslíte Ruby Keenovou?“
Addie přikývla. „Nechtěla bych jí ublížit. Vůbec nebyla zlá. Ubohá malá myš, která bojovala za to, po čem toužila. Nebyla zkažená. Byla obyčejná, spíš hloupá a dobromyslná, ale byla to také malá koketa. Nevěřím, že by něco plánovala nebo měla nějaký záměr. Dovedla prostě rychle využít možnosti, která se jí naskytla. A dobře věděla, jak zapůsobit na stárnoucího osamělého muže.“
„Myslím, že Conway byl osamělý,“ řekla paní Bantryová zamyšleně.
Addie se neklidně pohnula a řekla: „Letos v létě byl.“ Odmlčela se a pak vybuchla: „Mark bude tvrdit, že to všechno byla moje chyba! Možná že byla, sama nevím.“ Chvíli byla zticha a potom, hnána potřebou se vymluvit, pokračovala a její řeč byla váhavá, jako kdyby těžce hledala výrazy.
„Žila jsem takový divný život. Můj první manžel, Mike Carmody, zemřel brzy potom, co jsme se vzali.
Úplně mě to zničilo. Petr, jak víte, se narodil po jeho smrti. Frank Jefferson byl Mikův velký přítel, tak jsme se často vídávali. Petrovi byl za kmotra, Mike si to přál. Měla jsem ho velice ráda a také mi ho bylo líto.“
„Líto?“ zapochybovala paní Bantryová, plná zájmu.
„Ano, přesně tak. Zní to podivně. Frank měl vždycky všechno, nač si vzpomněl. Jeho rodiče ho nemohli víc milovat. A přece – jak bych to řekla? – víte, starý pan Jefferson je tak silná osobnost, že když s ním žijete, tak nějak nemůžete být sám sebou. Frank to cítil.“
„Když jsme se vzali, byl šťastný a všechno bylo báječné, Pan Jefferson byl velice štědrý, převedl část jmění na Franka; řekl, že nechce, aby jeho děti byly na něm závislé a čekaly, až zemře. Bylo to od něho tak milé, tak velkodušné. Udělal to však příliš ukvapeně. Ve skutečnosti měl Franka raději přivykat nezávislosti krůček po krůčku.
Frankovi to stouplo do hlavy. Přál si, aby byl stejně schopný jako jeho otec, aby se stejně dobře vyznal v peněžních záležitostech a obchodě, aby byl stejně prozíravý a úspěšný. Přirozeně, že nebyl. Nedovedl dobře s penězi spekulovat, investoval do nesprávných věcí a v nesprávnou dobu. Víte, je to hrozné, jak rychle vás peníze opouštějí, když si s nimi nevíte rady. Čím více Frank ztrácel, tím horlivěji se snažil získat peníze zpátky nějakým chytrým tahem. A tak to šlo od deseti k pěti.“
„Ale drahoušku, copak mu Conway nemohl poradit?“ zeptala se paní Bant…
