Celá e-kniha Mrtvá v knihovně ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA DVACÁTÁ PRVÁ
Sir Henry se tvářil velice vážně. „Nelíbí se mi to,“ řekl.
„Vím, že to není běžná vyšetřovací metoda,“ řekla slečna Marplová. „Ale je důležité mít naprostou jistotu – udělat jistotu dvakrát jistou, jak říká Shakespeare. Myslím, že kdyby s tím postupem pan Jefferson souhlasil –“
„A co Harper? Je do toho zasvěcen?“
„Snad by to nebylo správné, kdyby věděl příliš mnoho. Ale vy byste mu mohl dát pokyn, aby pozoroval určité osoby – víte, aby je sledoval.“
„Ano, to by stačilo,“ řekl sir Henry pomalu.
Superintendent Harper se podíval ostře na sira Henryho Clitheringa. „Měli bychom si to celé ujasnit, pane. Chcete mi něco naznačit?“
Sir Henry řekl: „Chci vás informovat o tom, co jsem se právě dověděl od svého přítele, že se totiž chystá navštívit zítra právního zástupce v Danemouthu, aby sepsal novou poslední vůli. Neříkal mi to důvěrně.“
Husté obočí superintendentovo zastínilo jeho upřený pohled. Řekl: „Zamýšlí pan Conway Jefferson informovat o tom svého zetě a snachu?“
„Chce jim to oznámit dnes večer.“
„Chápu,“ superintendent ťukal do stolu násadkou od pera. Opakoval: „Chápu.“ Potom se ještě jednou zavrtal pronikavým pohledem do očí druhého muže.
„Tak vy nejste spokojen s obviněním Basila Blaka?“
„Vy jste?“
Superintendentovi se ohnul knír. „Slečna Marplová snad je?“ Oba muži na sebe pohlédli. Potom Harper řekl: „Můžete mi to svěřit, budu mít mužstvo v pohotovosti. Nebude to žádná zábava, za to vám ručím.“
Sir Henry dodal. „Mám tu ještě něco. Bude lépe, když se na to podíváte.“ Rozložil proužek papíru a hodil ho přes stůl.
A tu ztratil superintendent svůj pověstný klid.
Hvízdl. „Tak takhle je to? To vrhá na ten případ docela jiné světlo. Jak jste se k tomu dostal?“
„Ženy se věčně zajímají o manželství,“ odpověděl sir Henry.
„Zvláště starší neprovdané ženy,“ doplnil superintendent.
Conway Jefferson vzhlédl na vcházejícího přítele.
Mrzutý výraz mu přešel v úsměv. „Nuže, řekl jsem jim to. Přijali to velmi dobře.“
„Jak jste jim to řekl?“
„Vyprávěl jsem jim, že nyní po smrti Ruby mám pocit, že těch padesát tisíc, které jsem hodlal odkázat jí, by mělo být převedeno na něco, čím bych mohl uctít její památku. Chci založit nadační domov pro mladé dívky, zaměstnané jako profesionální tanečnice v Londýně. Takhle se zbavit peněz je zatraceně bláznivá myšlenka, překvapilo mě, že tomu uvěřili, – jako bych něco takového opravduudělal.“ S rozmyslem dodal: „Víte, ty mé plány s tou dívkou byly zatraceně hloupé. Musel jsem se na stará kolena pobláznit. Teď to vidím. Bylo to hezké dítě, ale většinu z toho, co jsem v ní viděl, jsem si sám vytvořil. Nalhával jsem si, že je to druhá Rosamunda. Měla tutéž barvu vlasů, víte. Ale její srdce a mysl, ty byly jiné. Podejte mi ten papír, raději budu řešit zajímavý bridžový problém.“
Sir Henry šel po schodech dolů. Vyptával se vrátného.
„Pan Gaskell, pane? Právě odjel se svým vozem.
Měl jet do Londýna.“
„Ach tak. Je tu někde paní Jeffersonová?“
„Paní Jeffersonová šla právě spát, pane.“
Sir Henry se podíval do hotelové haly a dál do tanečního sálu. V hale seděl Hugo McLean nad křížovkou a pořádně se u toho mračil. V tanečním sále se statečně usmívala Josie na obtloustlého, zpoceného pána, když se její nožka obratně vyhnula jeho ničivému šlápnutí. Ten tlusťoučký pán měl zřejmě radost z toho, jak tančil. Uhlazený a znuděný Raymond tančil s chudokrevně vypadající dívkou, která měla polypy, hnědé vlasy bez lesku a na sobě drahé a neobyčejně nevkusné šaty. Sir Henry si potichu řekl: „A teď na kutě,“ a odešel po schodech nahoru.
Byly tři hodiny. Vítr ustal a měsíc ozařoval klidné moře. V ložnici nebylo slyšet nic jen těžké oddychování Conwaye Jeffersona, ležícího na vysoko nastlaných polštářích. Nejslabší vánek nepohnul záclonami, přece však se zavlnily. Na okamžik se rozhrnuly a proti měsíčnímu světlu se objevila postava. Pak se zase spojily. Zas zavládl klid, ale v místnosti byl někdo cizí. Vetřelec se kradl blíž a blíž k posteli. Těžké oddychován…