Celá e-kniha Mrtvá v knihovně ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA ČTVRTÁ
Inspektor Slack byl činorodý muž. Uhánět automobilem, drsně umlčovat lidi, kteří se mu chtěli svěřit se svými úzkostmi, přerušit rozhovor pod záminkou, že má něco naléhavého na práci, to všechno bylo pro něho kořením života. A proto také dorazil do Danemouthu v neuvěřitelně krátké době.
Ohlásil se na policejním ředitelství, absolvoval stručný rozhovor se zneklidněným ředitelem hotelu, kterému při rozloučení poskytl pochybnou útěchu – „mohu vás ujistit, že je to ta dívka, dříve než to celé dáme dohromady,“ a vracel se do Much Benhamu v doprovodu nejbližší příbuzné Ruby Keenové.
Ještě před odjezdem z Danemouthu telefonoval do Much Benhamu, takže policejní náčelník jeho příjezd očekával. Byl však překvapen Slackovou stručností: „To je Josie, pane!“
Plukovník Melchett pohlédl chladně na svého podřízeného. Zdálo se mu, že Slack není zcela při smyslech. Mladá žena vystupující z auta mu přispěchala na pomoc. „Je to moje profesionální jméno,“ vysvětlila s úsměvem, ukazujíc velké krásné bílé zuby. „Já a můj společník se nazýváme Raymond a Josie, a přirozeně všichni v hotelu mě znají jako Josii. Moje pravé jméno je Josefina Turnerová.“
Plukovník Melchett se rychle vpravil do situace, vyzval slečnu Turnerovou, aby se posadila, a nenápadně si ji prohlédl zkušeným zrakem profesionála. Byla to mladá žena příjemného zevnějšku, spíše třiceti než dvacetiletá, která dovedla vytěžit maximum ze svých nepříliš osobitých rysů. Budila dojem schopné, vyrovnané a rozumné osoby. Nebyla typ, který platí za okouzlující, přesto však byla velmi přitažlivá. Byla decentně nalíčená, oblečená v tmavých, na míru šitých šatech. I když vypadala ustrašeně a rozčileně, plukovník Melchett usoudil, že zvlášť zarmoucená není. Usedajíc na židli řekla: „Zdá se mi to příliš hrozné, než aby to byla pravda.
„Domníváte se skutečně, že je to Ruby?“
„Bohužel ano. Proto jsme vás sem také pozvali, abyste nám naši domněnku potvrdila. Obávám se, že to nebude pro vás přijemné.“
Slečna Turnerová řekla rozechvěle: „Vypadá – vypadá hrozně?“
„To víte, hezký pohled na ni není.“ Nabídl jí cigaretu, kterou vděčně přijala.
„Chcete, abych se na ni podívala teď hned?“
„Bude to to nejlepší, slečno Turnerová. Nemělo by smysl klást vám otázky, pokud nebudeme mít jistotu. Ať to máme raději za sebou, viďte.“
„Ano.“
Odjeli do márnice. Josie zakrátko vyšla a vypadala, že jí není dobře. „Je to zcela určitě Ruby,“ prohlásila třesoucím se hlasem. „Ubohé dítě! Bože, mně je tak divně. Nemáte tu trochu džinu?“ – podívala se toužebně kolem.
Džin neměli, ale měli brandy. Po několika doušcích se slečna Turnerová uklidnila. Řekla upřímně: „Vidět něco takového, to člověkem otřese. Chudinka Ruby! Nejsou ti muži lotři?“
„Myslíte, že to byl muž?“
Připadalo mu, že ji to trochu zarazilo. „A nebyl?
Nu, zdá se mi, myslela jsem přirozeně –“
„Měla jste na mysli nějakého určitého muže?“
Rázně zavrtěla hlavou. „Ne, neměla. Ani v nejmenším nemám zdání. Stejně by mi to Ruby neřekla, kdyby –“
„Kdyby co?“
Josie zaváhala: „No, kdyby – kdyby si s někým vyšla.“
Melchett se na ni ostře zahleděl. Neřekl nic, dokud se nevrátili do kanceláře. Potom začal: „Slečno Turnerová, žádám vás o veškeré informace, které mi můžete poskytnout.“
„Ano, ovšem. Kde mám začít?“
„Potřebuji přesně zjistit jméno té dívky, její adresu, příbuzenský vztah k vám a vůbec všechno, co o ní víte.“
Josefina Turnerová přikývla. Melchettova domněnka, že není nijak zvlášť zarmoucena, se potvrdila. Byla otřesena, sklíčená, ale nic víc. Hned se dala do vyprávění. „Dávala si říkat Ruby Keenová, což bylo její profesionální jméno. Ve skutečnosti se jmenovala Rosy Leggová. Její matka byla sestřenicí mé matky. Znala jsem ji od dětství, ale ne zvlášť dobře, víte, jak to bývá. Mám hromadu sestřenic – některé jsou zaměstnány v obchodě, jiné u divadla. Ruby se víceméně připravovala na dráhu tanečnice. Loni měla několik dobrých angažmá v pantomimě a podobně. Nebyly to prvotřídní, ale slušné provinční společnosti. Potom by…
