V.
Bylo to na mně, protože to byl můj případ a Wolfe mi pouze pomáhal, ale on mě také mnohokrát požádal o můj názor a nic se nestane, když mu to oplatím. Tak jsem vkročil do dveří kanceláře a řekl: "Cramer a Judy Bramová. Mám -"
"Judy!" vykřikla Mira. "Ona je tady?" Vynechal jsem ji.
"Mám se slečnou Holtovou odsvištět a nechat je vám?" Zavřel oči. Za tři vteřiny je opět otevřel.
"Řekl bych, že ne. Rozhodnutí je na vás."
"Pak zůstaneme. Stejně chci s Judy mluvit. Trvejte na svém, slečno Holtová. Nikdy se jednoduché lži nevzdávejte, dokud vás sama nezradí." Když jsem se otáčel, zvonek se ozval znovu. Došel jsem dopředu, nasadil na dveře řetízek, otevřel je na těch pět centimetrů, co mi řetízek dovoloval, a řekl do mezery: "Chcete se mnou mluvit, inspektore?"
"Chci dovnitř. Otevřete."
"Vám otevřu rád, ale cizím lidem ne. Kdo je ta žena?"
"Jmenuje se Judith Bramová. Je majitelkou a řidičkou -"
"Já chci mluvit s Mirou Holtovou!" prohlásila a myslela to vážně. "Otevřete dveře!" Vyhákl jsem řetízek, ale už jsem nemusel otevírat - ušetřila mi to. Prošla a vrhla se do haly. Všiml jsem si, že by o mě Cramer, který spěchal za ní, zavadil, a tak jsem se ani nehnul, aby do mě pořádně vrazil. Zapotácel se a ustoupil o krok a já měl čas zavřít dveře a dorazit do kanceláře jemu v patách. Když jsme vešli, seděla Judy na opěradle červené kožené klubovky, objímala Miru kolem ramen a mlela a mlela. Cramer ji popadl za ruku a vyštěkl na ni, ale ignorovala ho. "-a já řekla ano, možná, že tam ten taxík pořád ještě stál, když jsi odešla. Byla jsem si jistá, že by sis ho nevzala a stejně -" Cramer ji popadl a trhl s ní, a jak sebou cukla, rozmáchla se volnou rukou a praštila ho do obličeje. Byl ho pořádný kus na to, aby se pod tou ranou zapotácel, ale to plesknutí znělo moc hezky. Vytrhla se mu a změřila si ho pohledem. Její velké, hnědé, dobře posazené oči byly ideální na upřené pohledy. Měl jsem pocit, že už jsem ji někdy viděl, ale neviděl.
Vybavila se mi jen jedna stará vzpomínka: spolužačka ze sedmé třídy dole v Ohiu, kterou jsem pořád chtěl políbit, a ona mě majzla početnicí přes ucho. Teď je vdaná a má pět dětí. "To není rozumné, slečno Holtová," prohlásil Cramer. "Útok na veřejného činitele." Pohnul sebou, uchopil žluté křesílko a otočil jím dokola "Tady. Sedněte si."
"Budu sedět, kde budu chtít." Znovu se usadila na opěradlo červené klubovky. "Je rozumné, aby veřejný činitel hrubě zacházel s občanem? Když jsem dostala licenci na taxík, informovala jsem se o zákonech. Jsem zatčená?"
"Ne."
"Pak se mě nedotýkejte." Otočila hlavu. "Vy jste Nero Wolfe? Jste dokonce ještě tlustší." Neřekla tlustší než co.
"Já jsem Judy Bramová. Zastupujete moji přítelkyni Miru Holtovou?" Díval se na ni zpod přivřených víček. "Zastupovat není to pravé slovo, slečno Bramová. Já jsem detektiv, ne právník. Slečna Holtová najala pana Goodwina a on najal mě coby svého asistenta. Nazýváte ji svou přítelkyní. Jste její přítelkyně?"
"Ano. A chci něco vědět. Odešla ode mě okolo půl osmé a já asi o hodinu později odcházela na schůzku. Nechala jsem taxík před barákem, ale nebyl tam. Předpokládám -"
"Počkat," vyštěkl Cramer. Seděl ve žlutém křesílku a já za svým stolem. "Mluvit budu já -" Pouze zvedla hlas.
"Předpokládám, že si pro něj přišel některý zaměstnanec garáží, mám s nimi takovou dohodu -"
"Zavřete pusu!" zařval Cramer. "Nebo vám ji zavřu sám!"
"A jak?" zeptala se. To byla otázka. Měl několik možností: přitisknout jí tlapu na ústa nebo ji sebrat a vyvést ven nebo zvenku přivolat párek silných chlápků nebo ji uhodit tupým nástrojem, případně ji zastřelit. Všechny měly své stinné stránky. "S dovolením," pravil Wolfe. "Domnívám se, pane Cramere, že jste to zvoral. Představa náhlé konfrontace slečny Holtové se slečnou Bramovou byla jistě lákavá, ale špatně jste odhadl temperament slečny Bramové. Teď jste se zasekl. Nebudou si protiřečit, jak jste chtěl.
Slečna Holtová by byla prosťáček, kdyby vám doplnila všechny podrobnosti, aniž ví, co řekla s…
