X.
Před Wolfovým stolem stálo pět žlutých křesílek, tři v první řadě a dvě za nimi. Mira seděla v tom nejblíže Cramerovi. Rezervoval jsem pro ni to na své straně, ale Cramer to zavrhl. Jelikož byla jeho zajatcem, netrval jsem na tom. On samozřejmě trůnil v červené kožené klubovce a nezvaný host, kterého si přivedl s sebou, seržant Purley Stebbins, seděl po jeho pravici a svými širokými, rozložitými rameny se dotýkal zdi. Mira vypadala vzhledem k okolnostem dobře. Měla trochu ustaraný pohled a nateklá víčka a sako by potřebovalo vyprat a vyžehlit. Koutky úst jí směřovaly dolů, ale přesto jsem si říkal, že vypadá dobře. Wolfe, usazený za svým stolem, se na ni mračil, ale ten výraz nepatřil jí. Tvářil se zachmuřeně pouze proto, že musel říci Fritzovi, aby připravil oběd o patnáct minut dříve, a pak si nemohl dát s kukuřičnými lívanečky, uzeninovými koláčky, řeckým medem z divokých tymiánových luk a borůvkovým koláčem pořádně načas, aby je patřičně vychutnal. "Bylo to zlé?" zeptal se jí. "Tak strašné to zase nebylo," odpověděla. "Moc jsem se nevyspala. Nejhorší bylo, když minulo ráno a vy jste se mi ještě neozval." Otočila hlavu. "Nebo vy, pane Goodwine." Přikývl jsem. "Měl jsem plné ruce práce, abych si zasloužil svůj honorář. Nebál jsem se o vás, protože jste slíbila, že nezapomenete na postup číslo tři."
"Já svůj slib dodržela."
"Já vím, že ano. Pozvu vás na skleničku, kdykoli budete mít žízeň."
"K věci," zavrčel Cramer. "Řekli vám, že se k nám za chvíli připojí ostatní?" zeptal se jí Wolfe. "Ne," odpověděla. "Tady? Kdo?"
"Slečna Bramová, pan Kearns a paní a pan Irvingovi." Rozšířily se jí zorničky. "Proč paní a pan Irvingovi?"
"To se vyjasní, až dorazí. Myslel jsem si, že byste měla vědět, že přijdou. Budou tady co nevidět a my si musíme vyjasnit dva body. Nejprve potřebuji znát odpověď na jednu otázku. Když jste se včera večer vracela z Ferrel ovy ulice a při hledání místa, kde byste se zbavila mrtvoly, jste zatáčela - nepřerušujte mě - a nakonec jste přijela sem - měla jste v nějakou chvíli pocit, že vás sleduje další auto?" Ústa se jí otevřela a spodní ret visel užasle dolů. "Ale vy -" zakoktala. Kývla na mě. "Věděl jste, že - proč jsem tedy měla dodržet ten slib?"
"Hodně jste nám tím pomohla," odpověděl jsem jí. "Ano, věděl. Všechno je pod kontrolou. Věřte mi. Raději bych přišel o vlastní ruku než o právo požádat vás, abyste mi něco slíbila. Víme, co děláme. Mám zopakovat otázku?"
"Ale-"
"Žádná ale. Nechte to na nás. Mám zopakovat otázku?" ,Ano." Zopakoval jsem ji a vynechal "nepřerušujte mě". "Ne," zněla odpověď. "Pokračujte," řekl mi Wolfe. Věděl jsem, že by bylo lepší, aby byla blíž. Seděla šest metrů ode mě. "Tahle je složitější a důležitější. Během té jízdy z Ferrel ovy ulice sem, jste si jista, že vás žádné další auto nesledovalo! Existují různé způsoby, jak se o tom přesvědčit. Použila jste některý z nich?"
"Ne. Vůbec mě to nenapadlo. Hledala jsem nějaké místo -"
"Já vím. Chceme jenom toto: když vám řeknu, že vás celou cestu sledovalo jiné auto, co na to řeknete?"
"Chtěla bych vědět, kdo to byl." Chtěl jsem se zvednout a pohladit ji po hlavě, ale mohlo by se to mylně vykládat. "Dobře," pravil jsem. "To je jedna věc. Ta druhá je jednoduchá. Řekněte panu inspektoru Cramerovi, co jste nám včera večer řekla, a to včetně telefonního hovoru s panem Gilbertem Irvingem, kterému jste svěřila, že chcete řídit taxík Judy Bramové." Podíval jsem se na hodinky. "Máte na to jen patnáct minut, tak spusťte."
"Ne," řekla. "Dokud mi neřeknete, proč to děláte."
"Pak mu to řeknu sám. Dozvíte se to, až dorazí ostatní. Něco vám povím, někdo vám zkoušel hodit na krk vraždu a dneska se skládají účty. Stejně toho už moc nezbývá, když teď inspektor ví, že jste sem tím taxíkem přijela a mrtvola byla uvnitř. Cožpak bychom mu to vyklopili, kdybychom to neměli pevně v rukou? Dejte se do toho." Wolfe se do toho vložil: "Nepřerušujte otázkami, pane Cramere. Ty mohou počkat. Ano, slečno Holtová?" Ještě pořád se jí to ani za mák…
