Celá e-kniha Udělal jsem to já ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
6
Bert Kling přišel tu sobotu odpoledne do služebny ve dvě hodiny, právě včas, aby se podíval na zprávu, kterou jim poslali z balistiky na ředitelství. Byl neoholený, bradu a tváře měl zarostlé blond strništěm. Na sobě měl stejný oblek a košili jako předešlý den, ale byl bez kravaty a vypadalo to, že spal oblečený. Na chodbě před služebnou přijal několik projevů soustrasti, odmítl kávu, kterou mu nabídl Miscolo, a šel rovnou do pracovny poručíka Byrnese. Zdržel se tam půl hodiny. Když přišel zase do služebny, vrátili se Carella s Meyerem z univerzity, kde ze slibné stopy zbyl jen popel. Přistoupil ke Carellovu stolu.
„Steve,“ řekl, „dělám na tom.“
Carella vzhlédl a přikývl. „Myslíš, že je to dobrej nápad?“
„Právě jsem mluvil s poručíkem,“ řekl Kling.
Jeho hlas byl úplně bezbarvý. „Myslí, že je to v pořádku.“
„Mě jen napadlo –“
„Já na tom chci dělat, Steve.“
„Dobrá.“
„Vždyť já… byl jsem tady, když přišla ta hláška a tak… podle předpisů jsem…“
„Pokud jde o mě, je to v pořádku, Berte. Myslel jsem jen na tebe.“
„Já budu v pořádku, až ho najdeme,“ řekl Kling.
Carella a Meyer si mlčky vyměnili pohled.
„Tak dobře… dobře, samo. Chceš… chceš vidět tu zprávu z balistiky?“
Kling vzal mlčky úřední obálku a mlčky ji otevřel. Byly v ní dvě zprávy. Jedna popisovala automatickou pistoli ráže pětačtyřicet, druhá dvaadvacítku. Kling si je přečetl jednu po druhé.
Na určení neznámé palné zbraně není nic tajuplného, pokud máte jednu střelu, která z ní byla vypálena. Kling to jako profesionální policista věděl. Přitom se mu ta procedura zdála poněkud matoucí, a tak se snažil nemyslet na ni příliš mnoho a příliš často.
Věděl, že oddělení balistiky disponuje obrovskou kartotékou revolverů, pistolí a střel, a že to všechno je roztříděno podle ráže, počtu polí a spirály drážek. Mimoto věděl, že každá nyní používaná ruční zbraň má drážkový vývrt, který uvede střelu při průchodu hlavní do rotace. Pole, jak uměl nazpaměť, jsou hladké plošky mezi drážkami v hlavni. Pole a drážky nechávají na střele stopy.
Pokud se vypálená střela najde, je odeslána do balistického oddělení, kde ji ze všech stran otřou o uhlový papír a pak porovnají se vzorky v kartotéce.
Když se pracovníkům balistiky zdá, že nalezli v kartotéce příslušný vzorek, dají nalezenou střelu pod mikroskop zároveň se zkušební střelou z jiné části kartotéky a přesně je porovnají. Právě v tomto stadiu, když začíná jít o směr spirály a stoupání, přestával se v tom Kling orientovat.
Proto o tom nikdy moc nepřemýšlel. Věděl prostě, že každá pistole a revolver stejné značky vždycky vystřelí náboj se stejným počtem a šířkou drážek a stejným směrem spirály a stoupání. Takže zprávu z balistiky přijal bez sebemenších pochyb.
„Použil dvě různý zbraně, co?“ zeptal se Kling.
„Ano,“ odpověděl Carella. „Tím se vysvětlujou ty různý výpovědi očitých svědků. Tys je neviděl, Berte. Jsou v kartotéce.“
„Pod čím?“
„Pod…“ Carella zaváhal. „Pod K… jako Kling.“
Kling krátce přikývl. Bylo těžké poznat, co si v tu chvíli myslí.
„Podle nás šel po někom z těch čtyř, který dostal, Berte,“ řekl Meyer. Mluvil opatrně a pomalu. Jedním člověkem z těch čtyř byla Claire Townsendová.
Kling přisvědčil.
„Nevíme, po kom šel,“ řekl Carella.
„Vyslechli jsme dneska ráno paní Landovou. Dala nám něco, co vypadalo jako stopa, ale to se vypařilo. Chceme jít za těma ostatníma. Dneska a zejtra.“
„Já si vemu jednoho,“ řekl Kling. „Nerad bych vyslýchal Claiřina tatínka, ale z těch ostatních kohokoli…“
„Ovšem,“ řekl Carella.
Všichni mlčeli. Oba, Meyer i Carella, věděli, že něco se musí říct a že se to musí říct hned. Meyer byl z nich dvou starší – věkem i léty ve službě –, ale podíval se prosebně na Carellu; Carella pochopil, odkašlal si a řekl: „Berte, já myslím… já myslím, že bysme si měli něco říct na rovinu.“
Kling se na něj podíval.
„My toho chlapa chceme dostat. Moc nám na tom záleží.“
„To vím.“
„Nemáme skoro nic, z čeho bysme mohli vyjít, a tak to není snadný. Bude to ještě těžší, jestli nebudeme pra…
