Dům u kanálu (Agatha Christie)

"Ona nevypadá jako šílenec," přemítala Pentlička. "To je na tom to nejstrašnější. Nevypadá, protože ve svých vlastních očích je úplně normální. Ona se považuje za úplně normální, rozumnou lidskou bytost - to si myslí! - Ach Tommy, Tommy, co jsem to zase provedla."

Zachvátila ji závrať a skleslost. Její svaly ochably - někde se ozval silný praskot skla. To ji uvrhlo do tmy a bezvědomí.

"Konečně začínáte přicházet k sobě. Napijte se, paní Beresfordová."

Před jejími ústy se objevila sklenice - urputně se bránila - otrávené mléko - kdo to říkal? Něco o otráveném mléce? Nenapije se otráveného mléka. Ne, to není mléko, je to cítit nějak jinak.

Povolila, otevřela rty a srkla si.

"Brandy," poznala nápoj Pentlička.

"Správně. Pořádně se napijte, napijte se ještě."

Pentlička znovu usrkla. Opřela se o polštářky a zkoumala své okolí. V okně bylo vidět konec žebříku. Na zemi pod oknem bylo rozbité sklo.

"Slyšel jsem řinkot skla."

Odstrčila sklenici a sledovala pohledem ruku, která ji držela, až k hlavě a k obličeji muže, který stál nad ní.

"El Greco," řekla Pentlička.

"Prosím?"

"Nic, nic, promiňte."

Rozhlédla se po místnosti.

"Kde je? - myslím paní Lancasterovou."

"Ona - odpočívá - ve vedlejší místnosti."

"Aha," řekla, ale nebyla si jistá, jestli smysl těch slov chápe. Za okamžik to určitě zjistí. Teď ji zaujala pouze jedna myšlenka.

"Sir Philip Starke." Řekla to pomalu a nevěřícně. "Jste to vy?"

"Ano - proč jste řekla El Greco?"

"Trpící."

"Prosím?"

"Ten obraz - v Toledu - nebo v Pradu - napadlo mě to už dávno. Ne, vlastně to není tak dávno -" Přemýšlela o tom a pak jí to došlo. "Včera večer. Večírek - na faře."

"Nebojte se, všechno bude v pořádku," řekl povzbudivě.

Najednou jí to přišlo nějak přirozené, sedět zde, v místnosti se střepy na podlaze, a hovořit s tímto mužem - s temným strnulým obličejem.

"Spletla jsem se - ve Slunných vrších. Úplně jsem se v ní zmýlila. Měla jsem strach - hrozný strach. Ale špatně jsem to pochopila. Neměla jsem strach z ní - měla jsem strach o ni. Myslela jsem, že se jí něco stane. Chtěla jsem ji zachránit - já," hleděla na něj s pochybnostmi. "Chápete mě? Nebo si myslíte, že jsem hloupá?"

"Nikdo to nemůže chápet lépe než já. Nikdo na světě."

Pentlička na něj zírala.

"Kdo - kdo vlastně byla? Paní Lancasterová - paní Yorková - to nejsou pravá jména, jsou jen převzatá z růžového keře. Kdo byla ona sama?"

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF, MOBI):