4
Herman Dodson a spol.
Výběrový nábytek
12 června 1957
Detektivu Bertramu Klingovi
87. vyšetřovací oddělení
547 Parkside
Isola
Vážený pane Klingu,
na základě Vaší včerejší telefonické žádostí jsem pověřil personálního ředitele, aby prostudoval naše spisy, týkající se zaměstnání Anny Carolyn Boonové. Učinil tak, a jeho podrobnou zprávu Vám tímto přikládám, i když nevím, nakolik bude pro Vás významná.
Slečna Boonová odpověděla na náš inzerát v místním deníku z neděle 13. března 1955. Inzerát zněl:
Hledáme zkušenou prodavačku pro solidně zavedený obchod s nábytkem. Plat plus provize. Volejte PATRICK 3-7021.
Slečna Boonová zatelefonovala a byla pozvána k pohovoru. Jak se ukázalo, s prodejem nábytku neměla žádnou zkušenost a náš personální ředitel s přijetím váhal. Jenomže, jak je vám snad známo, krátce předtím se rozvedla a byla to milá, přitažlivá osoba. Předpokládali jsme, že bychom ji mohli s úspěchem využít v našem oddělení moderního nábytku, a také jsme ji na šestiměsíční zkušební lhůtu zaměstnali. Nástupní plat činil 45 dolarů týdně plus provize, pochopitelně s předpokladem, že po uplynutí zkušební lhůty, osvědčí-li se, dostane k týdenní mzdě přídavek 5 dolarů.
Jak vyšlo najevo, náš úsudek nebyl chybný. Slečna Boonová byla pilná pracovnice a výborná prodavačka. Všichni zaměstnanci šestého poschodí (moderní nábytek, svítidla atd.) ji měli rádi a vedoucí úseku ji hodnotil jako schopnou a obětavou zaměstnankyni.
Přijali jsme vskutku s velkou lítostí, když nás loni opustila. Chápeme ovšem, že se jí naskytlo daleko lépe placené místo a nechtěli jsme jí samozřejmě nikterak mařit příležitost.
Mohu vás ujistit, pane Klingu, že zprávu o její smrti jsme u firmy Herman Dodson přijali všichni se zármutkem. Slečna Boonová byla jemná žena a bylo potěšením s ní spolupracovat. Prošla v životě těžkou zkouškou, přesto však nikdy nedopustila, aby osobní starosti jakkoli narušovaly její vztah ke kolegům či zákazníkům naší firmy.
Přeji Vám hodně úspěchů ve Vašem úsilí dopadnout toho, kdo ji zabil. Budete-li potřebovat jakoukoli další pomoc, bez rozpaků zavolejte.
Upřímně Váš
Ralph Dodson
za: Herman Dodson a spol.
Kling si přečetl Dodsonův dopis a dumal, proč musel někdo zabít Annu Carolynu Boonovou a přitom do základů vyplenit nálevnu. Nedávalo to za mák smyslu. Pokrčil rameny, přitáhl si isolský adresář, palcem jej otevřel a začal listovat u písmene B. Našel řádek Theodor Boone, fotograf, Hallská třída 495. Řekl si dozorčímu, aby mu přehodil linku, a vytočil číslo. Telefon zvedli okamžitě.
„Kancelář Theodora Boona, dobré jitro,“ zašvitořil zvonivý hlásek.
„Pana Boona prosím,“ řekl Kling.
„Kdo volá?“
„Detektiv Bert Kling z 87. vyšetřovacího oddělení.“
„Ach,“ zazněl hlas.
„Je přítomen?“
„Nevím, pane. Okamžik prosím, podívám se.“
Kling čekal. A při čekání maloval panáka, napřed hlavu, potom přidělal vousy, pak brýle a nakonec puntíkatou košili. Už chtěl zavěsit, že zavolá nanovo, když se z druhého konce ozval hlas. Byl to hlas hluboký, pevný, přímý.
„Haló?“
„Pan Boone?“
„Ano.“
„Detektiv Kling, 87. oddělení.“
„Čekal jsem to,“ řekl Boone. „Voláte kvůli Armie, viďte?“
„Ano.“
„Čím vám mohu pomoci?“ zajímal se Boone.
„Rád bych si s vámi promluvil, pane Boone. Mohl bych se s vámi dnes odpoledne sejít?“
„Ano. Moment, dovolte, abych se podíval, co mám smluveno.“ Chvíli bylo ticho. „Ve tři hodiny, vyhovuje?“
„Výborně.“
„Počítám, že vás sem vmáčknu. Odpusťte, nechci vás urazit, ale na půl čtvrté mám zapsanou schůzi.“
„Nevadí,“ řekl Kling. „Budu tam na puntík.“
„Výborně. Těším se na viděnou,“ a Boone zavěsil.
Kling chvíli držel hluchý telefon, pak položil sluchátko do vidlice. Podíval se na hodinky, přešel ke stolu, kde do stroje klepal Meyer Meyer, a pravil: „Jde se, starouši. Oběd.“
„Už?“ vyjekl Meyer a střelil pohledem na nástěnné hodiny. „Tady člověk nedělá nic jiného než frisst. Fr isst und frisst.“
Přesto vklouzl do blůzy a v malé špeluňce v jedné z postranních uliček přebumbrlíčkoval Klinga – což…
