XI.
Začátečník
"Napřed si povíme o Paříži. Graphopoulos přijde požádat o policejní ochranu a druhý den se pokouší setřást inspektora, pověřeného jeho ochranou. Vzpomínáte si, co jsem vám povídal, Delvigni?
Ty historky o mafi a špionáži… V té naší jde o špionáž. Graphopoulos je bohatý zahaleč. Dobrodružství ho láká, jako tolik lidí jeho druhu.
Na svých cestách potká nějakého tajného agenta a tomu se svěří se svou touhou vést také život plný nepředvídaností a tajemství…
Tajný agent! Dvě slova, o nichž sní tolik pitomců!
Představují si, že tohle řemeslo spočívá v… Ale na tom nesejde! Graphopoulos lpí na své představě. Agent, na kterého se obrátí, nemá právo odmítnout nabídku, která může být zajímavá…
Co veřejnost neví, je to, že napřed se člověk musí podrobit zkouškám… Muž je inteligentní, zámožný, cestuje… Především je však třeba zjistit, jestli je chladnokrevný a spolehlivý…
Tak ho pověří prvním posláním: odjet do Lutychu a v kabaretu ukrást dokumenty…
To je způsob, jak si ověřit, jaké má nervy. Je to falešné poslání. Je poslán zkrátka a dobře k jiným agentům téže služby, kteří posoudí schopnosti našeho muže…
A Graphopoulos je vyděšený! Představoval si špionáž jinak! Viděl se v palácích, jak vyzvídá na velvyslancích, nebo na malých panovnických dvorech v Evropě…
Neodvažuje se odmítnout. Ale požádá o ochranu polici . Svému šéfovi oznámí, že je sledován…
,Pověsil se mi na paty jeden inspektor! Myslím, že za těchto okolností bych do Lutychu neměl jet…!'
‚Jen tam jeďte!'
A tu propadne panice. Pokouší se uniknout ochraně, kterou si vyžádal. Zamluví si místo v letadle do Londýna, koupí si lístek do Berlína a vystoupí na nádraží des Guil emins…
Veselý mlýn!… Tady má pracovat… Neví, že šéf patří ke skupině, že je informován, že jde jen o zkoušku a že navíc není v kabaretu jediný dokument k ukradení…
K jeho stolu se posadí tanečnice… Dá si s ní schůzku na konec noci ve svém pokoji, protože především je požitkář… Jak se to stává skoro vždycky, nebezpečí vybičuje jeho smyslnost…
Konečně nebude sám! Jako závdavek jí dá své cigaretové pouzdro, které se jí líbí…
Pozoruje lidi. Nic neví! Nebo spíš ví jen jedno, že za chvíli se bude muset nechat zavřít v lokále a hledat dokumenty, které po něm chtějí…
Génaro, který o tom ví, ho pozoruje s úsměvem… Victor, který se v tom veze taky, je přeuctivý, když mu servíruje šampaňské…
Někdo, čirou náhodou, zaslechl adresu, kterou dal Adéle:
Hotel Moderne, pokoj číslo osmnáct.
A to už je jiná historie!"
Maigret pozoruje pana Delfosse, jeho jediného.
"Prominete mi laskavě, že budu hovořit o vás. Jste zámožný. Máte ženu, syna i milenky. Vedete příjemný život a netušíte, že chlapec, neduživý, příliš nervózní, se vás ve své vlastní sféře pokouší napodobit.
Vidí, jak se kolem něho rozhazují peníze ve velkém. Vy mu peníze dáváte, až příliš peněz, ale ne dost najednou.
Po celé roky vás okrádá a navíc ještě okrádá svého strýce…
Ve vaší nepřítomnosti jezdí vaším vozem. Také on má milenky. Zkrátka a dobře, je to v plném slova smyslu degenerovaný synáček z bohaté rodiny.
Ne, neprotestujte!… Počkejte…
Potřebuje přítele, důvěrníka… Vleče Chabota ve svých šlépějích. Jednoho dne se octnou v úzkých…
Jsou dlužní kdekomu… Rozhodnou se vybrat pokladnu ve Veselém mlýně…
To je Graphopoulosův večer… Delfosse a Chabot se ukryjí na schodech do sklepa, když se myslí, že odešli… Ví o tom Génaro? Na tom nesejde, ale pochybuji o tom!
On je totiž prototyp dobrého tajného agenta. Má kabaret. Je řádný živnostník, jak před chvílí řekl. Má subagenty, kteří pro něho pracují! Cítí se o to víc v bezpečí, že dělá informátora polici …
Ví, že se Graphopoulos schová v kabaretu. Zavře dveře. Odejde s Victorem. Stačí, aby nazítří podal šéfům hlášení, jak si Řek počínal…
Vidíte, že je to dost komplikované. Ta noc by se dala nazvat nocí plnou překvapení…
Graphopoulos pil šampaňské na kuráž. Pak se octne sám v temnotě Veselého mlýna… Zbývá, aby našel dokumenty, které po něm chtějí…
Ale ještě se nepohnul, kd…
