Rumcajs

Jak Rumcajs vystrnadil z Řáholce obra

Když vyprovodil kočár s knížepanstvem, vrátil se Rumcajs k Mance do jeskyně, položil se na postel ze smrkových kulatinek a povídá:

"Teď si chvilku odpočinu."

A už zavírá oči, aby si lehce po loupežnicku zdřímnul. Jenže vtom si k němu přisedla Manka.

"Nerada ti, Rumcajsi, zavírám cestičku do spaní, ale pro knížepána jsi zanedbal ostatní práci. Včera tu byla poštovní sojka s vyřízením, že se k nám do Řáholce chystá nějaký obr rabiják z Prachovských skal."

"Tam bývali obři vždycky pěkní řvouni a dranti," pokýval hlavou Rumcajs.

Vtom tluče někdo venku na skálu, až před Rumcajse sletěl kus stropu.

Rumcajs vyběhl z jeskyně.

Venku stojí obr, kus je to pořádný: vzrostlý buk mu sahá jen do pasu.

Obr hned spustil jako z věže:

"Od zítřka je tenhle les můj. A ty se, Rumcajsi, koukej klidit."

Rumcajs si nabral pořádně dechu a zavolal jako do hor:

"Tenhle les jsem dovedl ochránit před samotným knížepánem a ochráním si ho před každým. Před tebou taky."

"To bych rád viděl, jak to uděláš," zarámusil obr a dal se do smíchu, že se to nad krajem chvíli válelo. "Ale protože jsi mě zastihl při dobré náladě, přijdu dnes po kafi a budeme o Řáholec kácet stromy."

A dupal zpátky do skal, aby se na to pořádně prospal. Zamíchal při tom hlavou v mracích, až se začalo stahovat na bouřku.

"S tímhle rabijákem nebude nijak lehké zápolení," povídá Rumcajs Mance. "Vždyť to chlapisko jen hne malíkem a roztrhne buk odshora až dolů."

Manka dobře věděla, že těžké myšlenky berou sílu. Usmála se na Rumcajse:

"Víš co, radši skočím do sklípku pro hrnec medu a trochu si podepřeš život."

Odběhla pro med.

Po lese se tmí a tmí. Směrem k Jičínu šlehlo pár vzdálených blesků a trochu tam zahuhlal hrom.

A rána! A někde pořádně blízko. A už taky od sklípku letí Manka s hrncem medu:

"To je nadělení. Podívej se."

Postavila hrnec kameňák před Rumcajse. V medu se to všelijak hází a přehazuje.

"Co je to tam?" diví se Rumcajs.

"Blesk," řekla Manka. "Sjel nám do medu."

Rumcajs vyskočil z balvanu.

"Aby ti tak ještě ublížil!"

"Kdepak," řekla Manka, "celý se zamedil a sotva se hýbá."

To už se z hrnce ozvalo neveselé zapraskání a smutné elektrické škrtání. Blesk vystrčil hlavu z medu a povídá:

"Takhle zle mi ještě nebylo. Já už se nikdy nedostanu zpátky na báň nebeskou."

Maličko zasršel a bylo to, jako když pláče.

"Chudák," povídá upřímně Manka.

Rumcajs ji zrovna včas napomenul:

"Jen se mi nerozbreč, abys ho slzama neulila docela. Radši přidrž hrnec a já blesk vytáhnu, než nám v medu zcukernatí."

Manka popadla kameňák za ucha, Rumcajs si pomázl r…