37. Skrýš je prázdná
"Tady!" vykřikl konečně Mirek a ukázal na schodiště. "Musíme k němu dolů! Snad se dá ještě pomoct. Zavoláme lékaře, snad ještě není mrtvý."
Odkudsi se ozval onen zlověstný zvuk Vontů, který Rychlé šípy dnes již jednou slyšely. Vontové jsou jistě tady, rozlezlí po domech, dvorcích i půdách. Na tomto schodišti je zatím ještě klid. Také dole na tmavém dvorečku, kde leží Široko, je ticho.
Snad ještě nikdy v životě neseběhly Rychlé šípy ze schodů tak rychle jako teď. Na dvorku je tma a Rychlé šípy mají skoro strach rozsvítit baterky: co uvidí?
Na pavlačích vedlejšího domu se ozval křik. Vontové! Také z vikýře dalšího domu kdosi volá. Vontové už jsou zase na stopě. Pozor!
Pozor!
"Jen ne svítit!" šeptá vzrušeně Mirek. "Upozornili bychom na sebe! Však se ve tmě brzo rozkoukáme!"
Měl pravdu. Asi po dvaceti vteřinách si jejich oči počaly zvykat na temnotu, která vládla mezi domem a nádvorním stavením.
Od zdi stavení se neslo sténání. S největšími obavami tam zamířili.
Vzápětí spatřili Široka, sedícího na zemi u zdi. Ani teď neodložil z obličeje bílou škrabošku. Rukama si svíral a třel koleno levé nohy.
Když spatřil Rychlé šípy, chtěl povstat, ale nedařilo se mu to.
"Seď! Klidně seď!" šeptal mu Mirek uklidňujícím hlasem, "Stalo se ti něco? Máme s sebou lékárničku, ošetříme tě! Schováme tě před všemi pronásledovateli. Nechceme teď na tobě hlavolam, když je ti zle! Až s tebou bude jednou zase všechno v pořádku, zahájíme s tebou znovu boj o hlavolam tvrdě a neúprosně! Ale teď, když se nemůžeš bránit, boj zastavujeme!"
"Kdo jste?" vydralo se Širokovi namáhavě z úst. "Kdo jste, že se mnou jednáte tak neuvěřitelně šlechetně? Každý jiný by využil toho, že jsem pádem na chvíli oslabený, a ježka v kleci mi vyrval. A vy mi ještě nabízíte pomoc!"
Mirek otevřel lékárničku a Široko vysoukal nohavici kalhot nad koleno. Objevila se svalnatá noha mladého člověka, v koleni ošklivě rozbitá. Mirek se snažil zastavit krvácení a pak - pokud to ve tmě bylo možné - položil na koleno prozatímní obvaz. Jarka zatím odpovídal na Širokovu otázku: ,"Jsme Rychlé šípy, snad nás znáš! Nejsme ze Stínadel! Patříme na Druhou stranu. Ale chceme dopomoct Stínadlům k takovému míru a svornosti, jaké tu panovaly za dob Vojtěcha Vonta. Víme, že je zde nyní několik skupin a každá chce převzít vedení. Známe jednu z nich, vede ji dobrý chlapec Vláďa Dratuš. Myslíme, že by byla ze všech nejschopnější zjednat ve Stínadlech pořádek a klid. Proto se taky snažíme získat ježka v kleci, odznak Velkého Vontství. Tím by přibyli Vláďovi Dratušovi další přívrženci. Víš přece jistě dobře sám, co pro Vonty znamená!"
"Jak bych nevěděl!" zašeptal Široko vzrušeně. "Víte, kdo jsem?
Jsem předchůdce posledního Velkého Vonta! Toho, který chtěl předat Losnovi Velké Vontství po Losnově vítězném zápase s Mažňákem.
Když Mažňákův otec ježka v kleci vyrval Losnovi z ruky a utopil ho v podzemní stoce, vontská organizace se rozpadla. Chtěl jsem ji obnovit. Vylovil jsem proto po mnoha pokusech za pomoci několika mladších hochů hlavolam ze stoky svatojakubského kostela - a nyní jsem zkoušel a hledal po celých Stínadlech schopného Vonta, který by se hodil pro funkci náčelníka.
Zkoušel jsem povahy i tělesné schopnosti. Vždy jsem však objevil nejvýš hrubou sílu a špatné vlastnosti, ale ušlechtilost ducha, o kterou mi především šlo, jsem nenašel. Vy jste první, kteří se mi zamlouváte svým rytířským chováním. Místo abyste se na mě vrhli a využili mé chvilkové bezmocnosti, pomáháte mi a chcete mne vzít pod ochranu.
Kdybyste byli ze Stínadel, svěřil bych odznak Velkého Vontství bez váhání jedině vám! Takhle však - když nejste naši - svěřím ho aspoň tomu, pro koho pracujete: Vláďovi Dratušovi. Slyšel jsem už o něm mnoho dobrého a vy jste ty zprávy potvrdili.
Za chvíli tu budou Uctívači se svým nepoctivým náčelníkem Mažňákem, který po hlavolamu tak prahne! Najdou mne, prohledají mne - ale ježka v kleci přece nenajdou! Bude už v úplném bezpečí! Bude u vás! Předejte hlavola…
