Celá e-kniha Stínadla se bouří ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
7. Prozrazeni
Také Rychlé šípy si vyvolily jednu z uliček, do které se i s Rymáněm vrhly. Až dosud držely Rymáně pořád za ruce, což jim vadilo při rychlém běhu. Proto jej zde nyní pustily a předstíraly, že jim utekl.
Rymáň běžel stále asi dva kroky před nimi. Všichni se snažili udržovat směr, který by je vyvedl ze Stínadel ven, na Druhou stranu, ale zde, v těchto tmavých a zkroucených uličkách, to bylo nesmírně obtížné.
Potkávali nové Vonty, jednotlivě i v hloučcích, a skoro každý na ně volal: "Co se stalo v Myší pasti?"
Rychlé šípy na tuto otázku odpovídaly jen ledabyle v běhu: "Ale nadával tam někdo Dabinelovi!"
Vonty z Myší pasti ztrácely Rychlé šípy pomalu ze své stopy.
Byly i s Jirkou Rymáněm rychlejší a je těžko říct, zda tuto rychlost způsoboval strach nebo trénovanější nohy!
V některých zvlášť tmavých a osamělých zákoutích chlapci zpomalili tempo, aby si odpočinuli a nabrali dechu. A okamžitě se zase rozběhli, jakmile se měli setkat s některými z Vontů.
Už se zdálo, že bude cesta takto probíhat poměrně klidně až k cíli, kterým měla být Rozdělovací třída. Bohužel Rychlé šípy ztratily v křivolakých uličkách směr a dostávaly se stále hlouběji a hlouběji do Stínadel.
"Tady jsme už dnes přece jednou byli!" říkal jen pořád Jindra Hojer na každém rohu nějaké uličky. A skutečně - hoši se několikrát záhadnými oklikami ocitli na tomtéž místě.
Podivnou příhodu zažili pak na jakýchsi pouličních schodech, kterými sbíhali kamsi dolů do hlubin nových ulic a uliček. Po schodech proti nim stoupali tři malí Vontové. Jeden z nich zoufale naříkal, prohledával malý notýsek, strčil jej do kapsy a opět vytáhl.
Druzí dva, kteří šli s ním, ho utěšovali. Rychlé šípy nerozuměly jejich slovům, ale podle domlouvavého tónu poznaly, že jsou to slova útěchy.
"Těch se bát nemusíme!" pravil šeptem Jarka Metelka. "Jsou jen tři a jsou menší než my. Zeptáme se jich, co se tomu rozplakanému stalo!"
Zpomalili svůj běh ze schodů, a když byli u nich, zastavili se a Mirek se zeptal: "Co se stalo? Proč tak naříkáš, člověče?"
Otázaný se na ně ani nepodíval, jen mávl zoufale rukou. Ale Vont, který šel po jeho pravé straně, pravil: "Víte, on ztratil gingo - a teď ho asi vyloučí!"
Po tomto podivném vysvětlení, ze kterého Rychlé šípy nebyly ovšem ani trochu moudré, stoupali Vontové dále po schodech.
Mirek by se byl rád dověděl něco bližšího, ale netroufal si ptát se dál, aby nevzbudil pozornost Vontů. Gingo! Zřejmě tady, v této části Stínadel, je to slovo a jeho význam všeobecně známé. Mirek musel předstírat, že i oni vědí, co znamená a jaké je to neštěstí, ztratit gingo!
Hoši sbíhali dále po schodech, po jejichž obou stranách stály terasovité, strašidelně vypadající domy, a ještě z dálky slyšeli stále slaběji Vontův usedavý pláč.
Schody končily v novém bludišti domů. Bylo zde poměrně klidněji, v uličkách nebyli téměř lidé a také aut zde jezdilo jen velmi málo. Chlapci se mezi sebou tiše rozhovořili.
"Nechtěl bych to už nikdy zažít!" pravil Jirka Rymáň. "Už nikdy nepůjdu do Stínadel, kdyby mi za to někdo dával nevím co! Byla to hrůza, věřte mi to! Vedli mě jako na popravu. Zachránili jste mě v poslední chvíli!"
"O záchraně ještě moc nemluv!" přerušil jeho řeč Jarka. "Ještě nejsme doma!"
A Mirek dodal: "A taky ještě asi dlouho nebudeme! Mám takový pocit, že se tu jen pořád točíme nějak dokola a že se na naši Druhou stranu vůbec nedostaneme!"
Rychlonožka se chystal dodat nějakou svou moudrost, ale již se k tomu nedostal. V několika následujících vteřinách se opět roztočil vír nových událostí takovou rychlostí, že to hoši ani nestačili vnímat.
Z tmavého průjezdu domu, kolem kterého v hlubokém stínu právě šli, se vztáhly čísi ruce - a nebyly jedny - a jako chapadla popadly Jarku Metelku, který kráčel při zdi domu. Jarka byl tak překvapený, že se vzmohl jen na slabý vzdech. Rozhodil paže, jak ztratil rovnováhu, a pravou rukou se zachytil Mirka.
Mirek již pochopil, oč jde, zatímco Rychlonožka na druhém kraji ještě vůbec nevěděl, že se děje …
