2. Odvlečen Vonty!
Soumrak ještě nedosáhl svého vrcholu. Na železničních závorách v Tovární ulici sice již rozžehli výstražné světlo a také první plynové lampy se rozsvítily, ale tma ještě nebyla.
Několik malých chlapců a děvčat si stále ještě hrálo u hromady kamení na nezastavěném prostranství vedle trati.
V oknech vysokých zakouřených činžáků, obrácených k trati, se teprve tu a tam objevovalo světlo.
Před vraty jednoho z nich seděli starší chlapci v montérkách a společně četli roztrhaný sešit jakési dobrodružné četby.
"Pak se rozduněly koleje a za několik vteřin přisupěl večerní nákladní vlak. Za těžkou lokomotivou se kymácely a řinčely vagóny nejrůznějších typů.
Učňové přestali číst a sešit byl uložen v náprsní kapse jednoho z nich. Malí hoši a děvčata skončili hru. Všichni se dívali na obvyklé večerní divadlo, na nákladní vlak.
Vlak odsupěl a zmizel i s červeným světlem na posledním vagóně v houstnoucím šeru mezi dělnickými domy. Jen oblaka dýmu zůstala, dýmu zvláštního pachu, jaký dovede chrlit jen lokomotiva. Závory se zvedly.
Na to čekal Jirka Rymáň. Přeběhl koleje a vnořit se do Tovární čtvrti, aby se odtud dostal snáze do Stínadel. Na této hranici nehrozí takové nebezpečí jako na Rozdělovací třídě, kde jsou ustavičně pohraniční boje.
Kouzlo večera účinkovalo. Šero roztahovalo své závoje z každého zákoutí a vrat. Na tišších místech bylo slyšet vontskou píseň, kterou sem zanášel vítr.
Jirka Rymáň vpadl do Stínadel z opatrnosti tak, aby byl blízko Rozdělovací třídy, kdyby se něco stalo.
Srdce se mu prudce rozbušilo, když se octl na půdě této pověstné čtvrti. Mistrně se vyhnul několika hloučkům Vontů, ale napadlo ho, že se takto nic nedoví a že to bude těžký úkol. Již pouhé vědomí, že se odvážil toho, čeho se neodvážil žádný jiný Druhostraník, snad ani Rychlé šípy ne, ho však naplňovalo uspokojením.
V těch okamžicích stoupala hvězda jeho proslulosti neuvěřitelnou rychlostí. Neznámý Jiří Rymáň, aniž o tom sám věděl, začínal dráhu chlapíka všeobecně známého, hocha, o kterém bude Druhá strana mnoho a dlouho hovořit.
Bušení srdce a praménky potu na jeho čele a spáncích však nezavinila tato proměna, o které neměl ani tušení. Bylo to něco jiného, hmatatelnějšího.
Jiří Rymáň zpozoroval za sebou několik Vontů! Jdou rychle a týmž směrem, kterým se ubírá on. Je to jen náhoda? Nebo snad poznali, že není jedním z nich a že je vlastně vyzvědač?
Nekřičeli, ba ani nemluvili, ale jejich mlčenlivost byla výhrůžnější než cokoli jiného. Jiří Rymáň se chvilkami neznatelně otočil a vždycky se mu zdálo, že jich je stále víc a více.
Kouzlo večera pominulo, jako když utne. Rymáň už necítil vůni vzduchu, ani nevnímal podivnost a strašidelnost večera. Najednou měl až po krk celé tajemnosti. Ó - proč jen sem chodil? Co ho to jenom napadlo! Kéž by byl už doma nebo alespoň v některé z klidných bezpečných ulic Druhé strany!
Další pohled dozadu rozhojnil Rymáňovi potůčky na čele, protože zjistil, že vzdálenost mezi ním a Vonty se zmenšila téměř na polovinu.
Přidal do kroku, ale současně se snažil jít co nejlhostejněji, aby neprozradil, že má strach. Byla to pekelná zkouška a Rymáň si umiňoval, že si doma přišije na rukáv bobříka odvahy za tohle dnešní dobrodružství. Dostane-li se ovšem kdy domů, u Jóviše!
V rychlé chůzi, která byla už spíše během nebo aspoň klusem, zabočil za roh domu a úzkou uličkou uviděl v dálce Rozdělovací třídu.
Snad by ji ani nepoznal, kdyby tam právě neprojela tramvaj! Ano, je to Rozdělovací třída, je! Tam za ní je bezpečí, svoboda, klid!
Rymáňovi se až zatmělo před očima radostí. Nevydržel už předstírat pokojnou, bezstarostnou chůzi. Jako děsem štvaný vyrazil rychlým během kupředu.
Bohužel nebyl sám!!
Skoro v témž okamžiku se rozběhla za ním i tlupa Vontů; teď nebyla tak zticha jako předtím. Pekelný hvizd píšťaly se rozječel houstnoucí tmou a mezi dupotem mnoha párů nohou se za Rymáňem ozývalo volání a křik.
Z boční ulice sem přibíhalo několik Vontů. Hrůza dodala však Rymáňovým nohám křídla, a ta…
