36. Hon na Široka
Plán Vládi Dratuše vypadal slibně, ale Rychlé šípy od té doby, kdy jim selhaly pečlivě vypracované plány na osvobození Bubliny, žádným plánům už příliš nevěřily. Alespoň ne těm, které se týkaly Stínadel. Nikdo nikdy nemohl bezpečně říct, co všechno se stane v této podivné čtvrti, co pokazí plány i nejlépe promyšlené!
Přesto se chlapci jako obvykle důkladně připravili a v pátek v pět hodin se s Losnou sešli na umluveném místě ve Stínadlech.
Byl suchý, trochu mrazivý den. Soumrak dolehl do stínadelských uliček za chvíli, ale nebe zůstalo jasné a světlé. Kdesi za mořem domů, za komíny a věžemi vycházel měsíc.
Losna byl netrpělivý a běžel Rychlým šípům dokonce kousek cesty naproti. "Rychle! Pospěte si!" volal na ně už z dálky. "Už to začalo! Už se to mele! Měli jsme začít dřív! Kdo to mohl vědět?
Snad ani Uctívači nepočítali, že se Široko objeví ještě skoro za světla!"
Losna ze sebe chrlil chvatně jednu větu za druhou a Rychlé šípy si je jen s námahou srovnávaly v srozumitelný celek. Široko nějak zkřížil plány Uctívačů, zřejmě se objevil dříve, než míval jindy ve zvyku, a jejich stráže nebyly ještě všude správně v plném počtu.
"Naši lidi ze Žlutého květu ho spatřili v okně Netopýří věže," vysvětloval dále Losna. "Je to opuštěná věž, dost vzdálená od míst, kde se Široko jindy zpravidla objevoval. To víte, jaký to byl poprask!
Naši křičeli o posily, ale přiběhli taky Uctívači - a tak se strhla dokonce menší bitva, ale Široko zmizel.
Pak přišly zprávy z Myších schodů, že ho tam viděli. Nějaké malé děvče vyděsil na smrt! Běžel tam v té své bílé masce, nikdo velký tam nešel! V Odsouzenecké ulici za ním běželi Uctívači do domu až na půdu, tam jim zmizel v nějakém haraburdí - a za chvíli už stál na ploché střeše nízkého stavení ve dvoře. Viděli ho z pavlače. Kýval na ně a ukazoval jim hlavolam. Dokázal úplné zázraky. Skoro už ani nevěříme, že je to člověk jako my, z masa a kostí!
Všechny naše plány padly, ale nic není ztracené, rozumíte! Listy ginga jsme rozdali našim lidem. Nic se s nimi nemůže stát, nebojte se! Máme spojky - a bude-li zapotřebí, každá zpráva se hned rozšíří mezi naše přívržence. Myslím, že těch listů přece jen ještě použijeme.
Naučíme Uctívače skákat podle toho, jak my budeme pískat!"
Kdesi ve stříbrné tmě se ozval temný hukot. Rychlé šípy by si jej snad ani nepovšimly, ale Losna se zastavil a zbystřil sluch: "Slyšíte?
Slyšíte? Je to tady někde blízko! To už mu jsou zase na stopě!"
Zdálo se, že hluk přichází z ulice, která sem ústila o kus dále. Dali se do běhu, aby byli na nároží co nejdříve. Hluk stále sílil a bylo již slyšet i jednotlivé hlasy, výkřiky a jakési pískání.
Přiběhli na roh právě včas, aby ještě zahlédli, jak se přibouchly dveře jednoho domu a hlouček Vontů se do nich marně opíral.
"Pojďte - poběžte!" vykřikl Losna. "Něco se tam děje! Snad tam dokonce mají Široka!" Rozběhl se k hloučku a Rychlé šípy jej následovaly.
Kdosi vyběhl z hloučku a zamířil k Losnovi. Zřejmě to byl člen Žlutého květu. "Je tam!" volal na Losnu a ukazoval na dveře domu.
"Ženeme ho už od Podivínské uličky! Snad stokrát se nám ztratil - a zase jsme ho našli. Uctívači ho prý už drželi tam někde u Starého mlýna! Přeskočil zeď do Černé vody a zmizel jim. Nikdo se neodvážil z takové výšky skočit za ním!"
"Dobrá, dobrá!" přijímal Losna trochu roztržitě jeho zprávy. "Co se stalo před chvílí, to už mě teď tak nezajímá! Teď hlavně jednat!
Rozšiř ihned zprávu mezi naše lidi, aby předkládali Uctívačům listy ginga a aby je odvolávali do Hadího dolu, do Mokřin - a vůbec tím směrem! Je to daleko odtud a tam se Široko nemůže objevit. Tím Uctívače oslabíme A všichni naši ať se stahují sem! Jde o všechno!"
Před vraty domu se hlouček zatím zvětšil o stále přibíhající další Vonty. Někteří z nich byli Uctívači, jiní patřili k Žlutému květu. Byli tu i Dabinelovci a snad ještě i příslušnicí jiných vontských skupin.
Uctívači začali s Dabinelovci hádku a pokračovali v ní, i když vtrhli do průjezdu domu.
Losn…
