Vražda mezi kovboji

VI.

Hotel Paragon na Padesáté čtvrté ulici za rohem Osmé avenue není zase taková díra, ale do Waldorfu má v každém případě daleko. Hodí se tak akorát pro kovboje, kteří účinkují v Madison Garden, vyjma hvězd, samozřejmě. Když jsme s Laurou vešli, bylo v hotelové hale asi dvacet lidí od koní, muži i ženy, někteří v kostýmech a jiní ne. Došli jsme k výtahu a ona se k mému překvapení držela plánu, na kterém jsme se domluvili v taxíku - vystoupila ve čtvrtém patře a šla do svého pokoje. Já zůstal, vystoupil v pátém, našel pokoj 522 a zaklepal na dveře. Otevřely se, ještě než jsem byl s klepáním hotov. "Je," řekl Cal. "Kde je?" Měl na sobě ještě pořád to, co včera -jasně modrou košili, džíny a kovbojské boty. Jeho obličej nevypadal o mnoho čerstvěji než oblečení. "Je ve svém pokoji," odpověděl jsem. "Chtěla si upravit vlasy. Než za námi přijde, chci se vás na něco zeptat. Máte uvnitř židli?"

"No, jistě. Pojďte dál a sedněte si." Udělal mi místo a já vešel. Stály tam dvě židle, víc by se jich tam ani nevešlo, postel, prádelník a malý stolek. Na jednu jsem se posadil.

Cal zůstal stát a mohutně zívl. "Promiňte," řekl. "Jsem trochu nevyspalý."

"Já taky. Staly se určité věci, ale Laura vám o nich může říci sama. Slečna Rowanová najala Nera Wolfa, aby to vyšetřil, a on ví o tom, co jste mi včera svěřil. Laura vám může říci, jak se to dozvěděl. Policajtům, ani nikomu jinému jsem to neřekl." Přikývl. "Myslel jsem si to, jinak by se mě na to zeptali. Jsem hrozně rád. Řekl bych, že jsem si na to vybral toho správného člověka."

"Upřímně řečeno, mohl jste si vybrat hůř. Ale teď potřebuju vědět něco jiného. Včera ráno jste se sešel dole s Laurou a posnídal jste s ní.

Pamatujete se na to?"

"Jistěže pamatuju."

"Mel Fox říká, že když jste s Laurou po snídani vešli do haly, nechal jste ji tam a šel si do tabáku koupit cigarety a on s vámi měl krátký rozhovor.

Pamatujete se na to?"

"Ani ne." Zamračil se. "Nekupoval jsem si žádné cigarety. Mám tady v pokoji celý karton. Mel to musel nějak zmotat."

"Rád bych si tím byl jistý, Cale. Vzpomeňte si na to, stalo se to teprve včera. Vy jste s Laurou snídali v kavárně?"

"Ano."

"Pak jste společně vešli do haly. Jestli jste si nešel koupit cigarety, možná jste si šel pro noviny. Tabák je -"

"Počkejte chvilku. Nešli jsme do haly, vyšli jsme z kavárny na ulici. Šli jsme se na něco podívat do Madison Garden."

"Pak k tomu mohlo dojít, když jste se vrátili. Šli jste do haly potom."

"Nevrátili jsme se tam. Z Madison Garden jsme šli rovnou k té slečně Rowanové. Už byste mi mohl říci, proč je to tak důležité. O čem jsme spolu podle Mela mluvili?"

"Hned se to dozvíte. Musím si být jistý -" Ozvalo se klepání na dveře. Cal neztrácel čas a už byl u nich. Byla to Laura. Zachovala se, jak se dalo čekat. Domluvili jsme se na čtvrthodině a uplynulo teprv deset minut. Shledání probíhalo ohromně dramaticky. Cal řekl: "No, ahoj." Laura: ,Ahoj, Cale." Ustoupil stranou, aby do něj nemusela při vstupu do pokoje vrazit. Vstal j…