Vražda mezi kovboji (Rex Stout)

V.

Když se do sebe dají dvě ženy, je nějak těžší je od sebe odtrhnout než dva muže. Není to jen tím, že ženě nechcete ublížit, pokud to vůbec můžete nějak ovlivnit, ale taky tím, že se kroutí jako klubko hadů a člověk může snáz schytat nějaké ty škrábance a kousnutí. A když se jedná o dvě temperamentní kovbojky - to je teprv mela. Ale něco platný jsem tam přece jenom byl. Roger a Mel k nim stáli blíž než já. Když jsem se k nim dostal, držel Roger Lauru za ramena a Mel Nan okolo pasu. Odtrhli je od sebe a já si jenom stoupl mezi ně. Laura se Rogerovi vyškubla, ale já to jistil.

Mel svíral Nan pevně. "Fuj," odfrkl si Wolfe. "Slečno Jayová, vaše nadání působit zmatek je obdivuhodné. Archie, dejte -"

"Lže," prohlásila Nan. Ztěžka oddychovala a oči jí plály. "Věděla jsem, že to byla ona. Věděla jsem, že -"

"Počkej, Nan," přikázal jí Mel a pohledem si měřil Wolfa. "Takže jste to takhle pěkně upekl, co? Pěkně jste jí řekl, co má dělat, ne?"

"Ne." Ohradil se důrazně Wolfe.

"Začíná to vypadat jako fraška. Měla jste pravdu, slečno Karlinová, ovšem pouze až do určitého bodu. Slečna Jayová, v obavách o pana Barrowa, přišla za panem Goodwinem, aby mu řekla o vašem zážitku v Eislerově bytě. Prohlásila, že jste ji donutila slíbit, že to neřekne panu Foxovi, a že slib dodržela. Jelikož jsem si myslel, že by bylo šikovné mít ji po ruce, nechal jsem ji zavést do jednoho pokoje nahoře a přiměl ji, aby tam zůstala. Její náhlý příchod mě překvapil stejně jako vás.

Slečno Jayová, řekla jste panu Goodwinovi, že jste to panu Foxovi neřekla?"

"Ano." Vystrčila bradu dopředu. "Ale teď tvrdíte, že jste mu to řekla?"

"Ano."

"Kdy a kde přesně?"

"Včera ráno v hotelu. Po snídani v hale."

"Snídala jste s panem Barrowem. Byl u toho?"

"Ne. Šel si koupit cigarety. Já jsem uviděla Mela, šla k němu a řekla mu to."

"Podívej se sem, Lauro," řekl jí Mel. "Podívej se na mě." Otočila pomalu hlavu a podívala se mu zpříma do očí. "Víš zatraceně dobře, že to tak nebylo," řekl jí. "Nakukal ti to ten podvodník. Řekl ti, že takhle dostaneš Cala z maléru. Že jo?"

"Ne."

"To chceš říci, že tady můžeš takhle stát a lhát mi do očí?"

"Já nevím, Mele, nikdy jsem to nezkoušela."

"Poslechni, Lauro," ozval se za jejími zády Roger Dunning. "Jestli je to kvůli Calovi, tak si myslím, že to není zapotřebí. Nasadil jsem na to právníka a ten ho brzy dostane ven na kauci - třicet tisíc dolarů. Možná, že už je venku. Nemůžou ho obvinit z vraždy, pokud neprokážou, že existuje nějaký důvod, proč chtěl Eislera zabít. A žádný takový důvod neexistuje."

"To není jenom její vina," poznamenal Mel. Otočil se ke mně. "Vy jste taky mazaný, co?"

"Moc ne," já na to. "Někdy se mi to podaří."

"Vsadím se, že jste, a to pěkně. Vsadím se, že dokážete docela dobře odpovídat na otázky. Co kdybych se vás zeptal, kde jste byl včera, když někdo zabíjel Eislera?"

"To je jednoduché. Řídil jsem auto. Vezl jsem pana Wolfa domů a pak jsem jel zpátky na Šedesátou třetí ulici."

"Byl s vámi ještě někdo další?"

"Ne. Jenom my dva."

"Potkal jste cestou někoho, kdo vás zná?"

"Ne."

"Viděl vás tu někdo kromě Wolfa?"

"Ne, nešel jsem dovnitř. Chtěl jsem být zpátky včas na to číslo s lasem - myslím tím tu soutěž, ne uškrcení Eislera. Dáváte docela dobré otázky, ale u mě narazíte na stejný háček jako u Cala Barrowa. Budete muset najít nějaký důvod, proč jsem chtěl Eislera zabít."

"Jo. Nebo, proč by to po vás chtěl Wolfe, pro něho děláte. Nebo ta slečna Rowanová, ta, co ho najala."

Obrátil se k Wolfovi. "Radši si s touhle Laurou Jayovou dejte majzla. Není to typ na lhaní." Otočil se k Lauře. "S tebou si ještě promluvím, Lauro. O samotě." A pak k Rogeru Dunningovi. "Ten právník, který má dostat Cala ven na kauci, stojí vůbec za něco?" Rogerův protáhlý obličej se ještě prodloužil. "Řekl bych, že je v pořádku. Vypadá to, že se vyzná."

"Chci s ním mluvit. Pojď, Nan. Půjdeš se mnou. Nenecháme se -" Zazvonil zvonek. Mel měl Nan pod kontrolou, tak jsem šel.

Jediný pohled domovními dveřmi mi ukázal devadesát pět kilo živé váhy na verandě - seržanta Purleyho Stebbinse z oddělení vražd. Došel jsem ke dveřím, nasadil na ně řetízek, otevřel je na těch pět centimetrů, co mi řetízek dovoloval, a omluvně pronesl: "Dneska žádné stopy. Nejsou bohužel na skladě."

"Otevřete, Goodwine." Je to holt seržant. "Chci Nan Karlinovou."

"To se vám nedivím. Je velmi přitažlivá -"

"Dejte si pohov. Otevřete. Mám na ni zatykač a vím, že je tady." Nemělo smysl dělat z toho drama, jelikož od té chvíle, co Cramer vytáhl paty, dům pravděpodobně sledovali. Co se týče toho zatykače, samozřejmě že ji poldové vystopovali podle těch otisků, co nechala u Eislera v bytě. Ale Wolfe nesouhlasí s tím, aby poldové zatýkali někoho v jeho domě, ať už je to kdokoli. "Co když jste přinesl nesprávný zatykač?" zeptal jsem se. Vytáhl ho z kapsy a strčil ho do mezery a já si ho vzal a prohlédl si ho. "Dobrá," řekl jsem, "ale pozor na ni, mohla by vás kousnout." Sundal jsem řetízek, otevřel dveře, podal mu zatykač, jak přecházel přes práh, a následoval ho do kanceláře. Nedělal z toho žádnou vědu. Přešel místností rovnou k Nan, ukázal jí ten papír a pravil: "Oprávnění zajistit vás jako důležitého svědka ve věci vraždy Wada Eislera. Jste zatčena. Půjdete se mnou." Mě zajímala Laura. Možná vyhrkne, že by měl sebrat taky Mela, protože mu to řekla, takže jsem byl v mžiku u ní, ale ani nepípla. Stála bez hnutí a zatínala zuby.

Wolfe zavrčel, ale nepromluvil. Nan chytla Mela za paži. Mel si vzal zatykač, přečetl ho a řekl Stebbinsovi: "Není tady kvůli čemu."

"Chceme si ověřit nějaké informace."

"Kam ji odvedete?"

"Zeptejte se v kanceláři státního zástupce."

"Přivedu jí právníka."

"Jistě. Každý by měl mít svého právníka."

"Jdu taky."

"S námi ne. Jdeme, slečno Karlinová." Wolfe promluvil. "Slečno Karlinová. Budete se samozřejmě řídit vlastním úsudkem. Nic vám nenavrhuji. Chci vám pouze říci, že vás nikdo nemůže přinutit mluvit, dokud se neporadíte s právníkem." Stebbins a Mel Fox promluvili oba najednou. Stebbins řekl: "Na nic se vás neptala." A Mel: "Vy zatracený hade." Stebbins se dotkl Nanina lokte a ona vykročila. Když vycházeli ven, Nan a Stebbins napřed a Mel s Rogerem za nimi, zůstal jsem s Laurou. To, že je viděla odcházet, ji mohlo k něčemu přimět. Ještě pořád zatínala zuby. Když jsem uslyšel, jak se domovní dveře zavírají, šel jsem je zkontrolovat a vrátil se zpátky.

Čekal jsem, že se na ni bude Wolfe mračit, ale nebylo tomu tak. Opíral se dozadu, oči měl zavřené a pohyboval rty. Vyšpulil je ven, pak vtáhl dovnitř a opět ven a dovnitř a ven. Dělá to jenom tehdy a zároveň pokaždé, když někde narazí na nějakou trhlinu, nebo si to aspoň myslí, a snaží se skrze ni prohlédnout na druhou stranu.Nemám ho při tom rušit, takže jsem přešel ke svému stolu, ale neposadil jsem se, protože Laura ještě pořád stála, a gentleman by neměl sedět, když žena nebo divoká kočka stojí. Wolfe otevřel oči. "Archie."

"Ano, pane."

"Pomohlo by nám, kdybychom věděli, zda to slečna Jayová panu Foxovi řekla, nebo ne. Existuje nějaký způsob, jak to zjistit?" Nadzdvihl jsem obočí. Jestli tohle byla ta trhlina, skrze niž se snažil prohlédnout, jistě mu trhliny došly. "Ne s holýma rukama," odpověděl jsem. "Chtělo by to nějakého vědce. Vím, kde byste mohl sehnat jednoho s detektorem lži. Nebo můžete zkusit hypnotyzéra."

"Fuj. Slečno Jayová, jak je to teď - teď, když je slečna Karlinová ve vazbě? Řekla jste to panu Foxovi?"

"Ano."

"Včera ráno v hotelové hale?"

"Ano."

"Předpokládám, že chápete, co to pro vás bude znamenat - nebo raději, předpokládám, že to nechápete. Budete -" Zazvonil telefon. Vzal jsem to. "Kancelář Nera Wolfa, u telefonu Archie Goodwin."

"Tady je Cal, Archie. Nevíte, kde je Laura?"

"Možná bych mohl. Kde jste?"

"Jsem v hotelu. Jsem venku na kauci. Říkají, že šla ráno pryč, a ještě se nevrátila a v Madison Garden není. Myslel jsem si, že se u vás mohla zastavit."

"Počkejte chvilku. Vezmu si to vedle." Popadl jsem blok, napsal na něj: Cal Barrow venku na kauci, hledá Lauru. Když přijde sem, můžete si to ověřit, odtrhl papír a podal ho Wolfovi. Přečetl si to a podíval se na hodiny. Jeho odpolední sezení s orchidejemi začínalo ve čtyři. "Ne," řekl. "To můžete vy. Vezměte ji odsud. Samozřejmě s ním musíte mluvit jako první." Vrátil jsem se k telefonu. "Myslím, že vím, kde ji hledat. Je to trochu komplikované a nejlepší způsob -"

"Kde je?"

"Já ji přivedu. Jaké máte číslo pokoje?"

"Pět set dvacet dva. Kde je?"

"Přivedu ji tam za půl hodiny, možná dřív. Zůstaňte v pokoji." Zavěsil jsem a podíval se na Lauru. "To byl Cal. Je venku na kauci a chce s vámi mluvit. Vezmu -"

"Cal! Kde je?"

"Dovezu vás k němu, ale budu s ním mluvit jako první. Nechci po vás, abyste mi to slíbila, protože byste mi slíbila cokoli, ale jestli se o něco pokusíte, ukážu vám nový způsob, jak zacházet s telaty. Kde máte sako?"

"Je nahoře."

"Dojděte si pro něj. Kdybych pro něj šel já, nemusela byste tu být, až se vrátím."