Vražda mezi kovboji

IV.

Když společnost dorazila, nebyl jsem dole, abych je pustil dovnitř. Přišli o pět minut dřív, ve dvě deset, a já byl nahoře s Laurou Jayovou. Jižní pokoj je o dvě patra výš, na stejném podlaží jako můj, vzadu nad Wolfovým pokojem. Odešel jsem od stolu ještě předtím, než Wolfe dopil kávu, a vyšel ty dvě patra nahoru částečně proto, abych se ujistil, že tam ještě pořád je, částečně, abych se přesvědčil, jestli snědla něco z toho, co jí Fritz přinesl, a částečně proto, abych jí řekl, že přijde Nan, Mel a Roger Dunning, a pokud bude Wolfe chtít, aby se ke společnosti připojila později, buď pro ni přijdu sám, nebo pošlu Fritze. Všechny tři účely byly splněny. Byla tam, stála u okna a slunce házelo ohnivé odlesky na její medově zbarvené vlasy. Na talíři zbyl jenom jeden kreolský lívaneček a miska na salát byla prázdná. Čekal jsem, že bude trvat na tom, že se mnou půjde dolů, místo aby čekala, až ji zavoláme, ale netrvala na tom. Jen tak ze zvědavosti jsem se jí zeptal, jestli měla v úmyslu zmáčknout kohoutek hned, jak jsem zavěsil, nebo chtěla počkat, až se otočím, a ona odpověděla, že bych měl vědět, že by nestřelila člověka do zad. Když jsem sešel do kanceláře, byli tam - Roger Dunning seděl v červené kožené klubovce a Nan Karlinová a Mel Fox ve žlutých křesílkách otočených k Wolfovu stolu. Když jsem vešel a obcházel je, ani se na mě nepodívali, byli příliš zaujati Wolfem, který mluvil. "... zdroj mých informací není důležitý. Pokud budete i nadále zapírat, budete pouze oddalovat pozdější rozpaky. Policie zjistila, ne ode mě, že si Eisler vzal v neděli večer do svého bytu nějakou ženu, a zajišťují otisky prstů. Zcela určitě nějaké vaše otisky najdou, slečno Karlinová. Pan Goodwin mi řekl, že jste včera večer všichni souhlasili s tím, aby vám odebrali vzorky. Jste v pěkné kaši. Pokud o tom odmítnete hovořit se mnou, radím vám, abyste to okamžitě oznámila polici , dříve než vás budou s tímto faktem konfrontovat sami." Nan otočila hlavu a podívala se na Mela a já jí viděl přímo do obličeje. Dokonce i když na sobě neměla růžovou košili, levisky a kovbojské boty, ale halenku, sukni a lodičky, každý Newyorčan by okamžitě poznal, že je odjinud. Dívčí obličej se nemůže při víkendech strávených na pláži, a dokonce ani při čtrnáctidenním výletu na Bermudy opálit tak dohněda. Mel Fox se setkal očima s jejíma a řekl: "Do háje." Nan se vrátila k Wolfovi. "To vám řekla Laura," pravila. "Laura Jayová. Je jediná kromě Rogera Dunninga, kdo o tom věděl, a ten by to neudělal."

"Říká, že by to neudělal," pronesl Mel. Zabodl pohled do Dunninga. "Nepovolil bys nikomu sedlo, že ne, Rogere?"

"Samozřejmě, že ne," řekl Dunning. Trochu to vykvikl a odkašlal si. Jeho úzký, kostnatý obličej vypadal jako tříska. Stále znovu a znovu si všímám toho, že se pod vlivem stresu kulatý obličej ještě víc zakulatí a dlouhý prodlouží. Zeptal se Wolfa: "Řekl jsem vám to já?"

"Ne." K Nan: "Říkáte, že slečna Jayová a pan Dunning jsou jediní, kdo o tom věděli. Kdy jste jim to řek…