VI.
Samozřejmé, že jsem byl osel. Kdyby ho ze mě udělal Stebbins, mám dojem, že bych se vrhl k oknu a skočil dolů. Pád ze čtvrtého patra by měl stačit na to, aby osla vyřídil, život by nestál za to, kdyby mě byl napálil Purley Stebbins. Ale očividně to nebyl on - byla to Peggy Choatová nebo Nora Jaretová a nebo obě dvě -, Purley pouze přijal pozvání, aby přišel a tajně poslouchal. A tak jsem si zachoval tvář. Tvrdit, že jsem se choval vesele, by bylo nadnesené, ale nekřičel jsem ani si nerval vlasy. "Zdravíčko," řekl jsem srdečně. "A pěkně vítáme. Divil jsem se, proč se k nám nepřidáte místo toho, abyste se tam krčil v té tmě."
"Vsadím se, že vám to vrtalo hlavou." Došel ke mně na dosah ruky a zastavil se. Otočil se. "Můžete si dát pohov, dámy." Zpátky ke mně: "Jste zatčen za bránění výkonu spravedlnosti. Půjdete se mnou."
"Za minutu. Máte na to celou noc." Pootočil jsem hlavu. "Samozřejmě, že Peggy a Nora věděly, že tam ten hrdina je, ale já -"
"Řekl jsem, že půjdeme."
"A já řekl za minutu. Chci se zeptat na pár věcí. Ani by mě nenapadlo bránit se zatčení, ale mám křeč v noze od toho, jak jsem dlouho klečel, a jestli pospícháte, budete mě muset nést." Přejel jsem pohledem jinam. "Rád bych věděl, jestli jste o tom všechny věděly. Věděla jste to, slečno Laconová?"
"Samozřejmě, že ne."
"Slečno Morganová?"
"Ne."
"Slečno Annisová?"
"Ne, nevěděla, ale myslím, že vy ano." Pohodila hlavou a kvetoucí kukuřice se zavlnila. "To bylo sprosté. Říci, že nám chcete pomoci, abychom mluvily, a přitom nás poslouchal polda."
"Který mě pak zatkne?"
"To je jenom hra."
"To bych si teda přál. Zeptejte se svých kamarádek Peggy a Nory, jestli jsem o tom věděl - jenom si myslím, že jim nebudete věřit. Ony o tom věděly, ale neřekly vám to. Raději si všechny promyslete, co všechno jste řekly. Dobrá, seržante, už je po křeči." Už se natahoval po mém lokti, ale já se dal do pohybu, a on sáhl do prázdna. Otevřel jsem dveře do haly. Samozřejmě, že mě nechal jít ty tři poschodí vpředu - žádný polda, který má všech pět pohromadě, by nešel po schodech před nebezpečným kriminálníkem, kterého právě zatkl. Když jsme vyšli na chodník a on mi řekl, že mám zahnout doleva, zeptal jsem se ho: "Proč ne želízka?"
"Jen si dělejte šašky, když chcete," zaskřípěl. Na Amsterdam Avenue mávl na taxíka, a když jsme seděli uvnitř a rozjeli se, začal jsem. "Přemýšlel jsem o zákonech a svobodách a tak. Vezměte si, na příklad, neoprávněné zatčení. A vezměte si bránění výkonu spravedlnosti. Když nějakého člověka zatknou za bránění výkonu spravedlnosti a ukáže se, že žádnému výkonu spravedlnosti nebránil, stává se tím zatčení neoprávněné? Kéž bych toho věděl víc o právu. Asi se budu muset zeptat nějakého právníka. Nathaniel Parker to bude vědět." Zmínka o Parkerovi, právníku, kterého Wolfe používá, když si to situace vyžádá, ho dostala. Viděl Parkera v akci. "Slyšely vás," řekl, "a já vás taky slyšel a udělal si pár poznámek. Pletl jste se do vyšetřování vraždy. Citoval jste jim, c…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.