Hořký konec

Mám a vždycky budu mít v srdci teplé místečko pro Philipa Tingleyho. S ohledem na situaci, jak se jevila z jeho úhlu pohledu, když ten středeční večer v sedm hodin vstoupil do kanceláře Nero Wolfa. Za zády měl dva statné policisty. Byl obklopen nepřítelem. Čelist měl opuchlou, v hlavě mu muselo hučet a sotva se držel na nohou. Věděl, že jsem silnější než on. A přece, čertovský chlap, ve chvíli, kdy mě spatřil, se na mě plnou parou vrhl, jako by jediné, o co usiloval, bylo umístit mi za každou cenu na těle bombu! Takový duch vyhrává basebal ové zápasy. Poldové po něm skočili. Chvatně jsem se zvedl, ale oni ho dostali a drželi ho. "Co to, sakra, je?" vyptával se Cramer. "To je soukromá záležitost," vysvětloval jsem, když jsem si sedal. "To jsem byl já, kdo mu pošramotil čelist a svázal ho. Nemá to žádný vliv na..." Znovu jsem byl na nohou. Jediným náhlým, mocným trhnutím svého kostnatého těla se Philip osvobodil ze sevření a dal se do pohybu. Ne však směrem ke mně, změnil cíl. Teď šel po kovové schránce na Cramerových kolenech. Nejenže po ní hrábl, on ji i dostal. Poldové zase šli po něm, tentokrát s větší vervou. Jeden z nich drapl schránku a druhý ho skolil k zemi. Přispěchal jsem na pomoc, společně jsme ho zvedli a nastrkali do křesla. Supěl jako lední medvěd v horkém letním dni, mračil se na nás, ale přestal se pokoušet. "Pískněte si na posily," pronesl Cramer sarkasticky. Pohlédl na mě. "Říkal jste, že jste mu pošramotil čelist? Tak to si probereme jako první." Začal jsem vysvětlovat, ale Philip se do nás znovu pustil, tentokrát slovně. Spatřil Judda.

"Vy!" zaječel. "Vy jste to vzal! Zabil jste ho a vzal jste to! A falešně jste mě obvinil! Přiměl jste ji říct, že jde za mnou, a pak jste poslal toho chlapa..."

"Sklapněte!" okřikl jsem ho. "Judd mě nikdy nikam neposlal a nikdy nepošle. Skutečně za vámi přišla, ale místo vás se setkala se mnou."

"On vzal tu skříňku!"

"Vy zatracený idiote," řekl Judd hořce. "Úplně se znemožníte..."

"To stačí," zavrčel Cramer. "Jestli..."

"Nepokoušejte se mě zastrašovat, inspektore..."

"To se, sakra, nepokouším. Jestli se vám to nelíbí, jděte si zavolat právníka. Hlídejte tu schránku, Postere." Cramer pohlédl na Philipa. "Poznáváte to?"

"Ano! Je moje!"

"Neříkejte. Kdy a kde jste ji předtím viděl?"

"Viděl jsem ji, když..."

"Nebuďte hlupák," vyštěkl Judd. Vstal. "Pojďte do toho se mnou. Já vás z toho dostanu. Hlavně nechte ústa zavřená."

"Příliš pozdě, pane Judde." To se ozval Nero Wolfe. "Buď buďte zticha, nebo jděte domů. Jste poražen."

"Nikdy jsem nebyl poražen."

"Fuj! Teď ano. A nacházíte se v mém domě. Pokud se budete pokoušet mě přerušovat, pan Goodwin vás s nadšením vyhodí."

Wolfe se obrátil k Philipovi: "Pane Tingley, obávám se, že jste si vytáhl nejkratší sirku. Policie má tu schránku. Její obsah je znám, takže už na pana Judda nemůžete nasadit žádnou páku. A ještě jste až po krk v jiné kaši. Pan Judd, který vám radí držet ústa zavřená, sám mluvil. Víme o vaší pondělní návštěvě u něj a…