Klient (John Grisham)

7

Foltrigg byl rád, když ho někdo doprovázel. Zejména ho těšily ty báječné okamžiky, kdy připravené kamery na něho čekaly, a on v tom pravém okamžiku majestátně prošel vestibulem nebo sestoupil po schodišti soudní budovy, v čele s Wallym Boxxem jako s buldokem, a s Thomasem Finkem či jiným zástupcem po boku, aby odrážel slabomyslné otázky reportérů. Mnoho nerušených chvil strávil sledováním videozáznamů o sobě, o tom, jak spěchá do soudních budov nebo z nich vychází, vždy s malou suitou. Načasování bylo obvykle perfektní. Zdokonalil svou chůzi. Ruce měl trpělivě zdvižené, jako by rád odpověděl na všechny otázky, ale bohužel je velmi důležitým mužem a nemá teď právě čas. Brzy nato svolal vždycky Wally reportéry na připravenou tiskovou konferenci, během níž Roy přerušil svůj nabitý pracovní program a pár okamžiků strávil osobně ve světle reflektorů. Malá knihovna v úřadu návladního Spojených států se změnila v konferenční salonek s reflektory a ozvučením. V zamčené skříňce ukrýval Roy přípravky k líčení.

Když pár minut po půlnoci vstupoval do budovy federálních orgánů na Hlavní třídě v Memphisu, následovala ho vybraná eskorta, kterou tvořili Wally, Fink a agenti Trumann a Scherff. Chyběli tu jen zvědaví reportéři. Ve skutečnosti na něho nečekala ani živá duše, dokud nedošel do kanceláří FBI, kde Jason McThune a další dva unavení agenti upíjeli vyčichlou studenou kávu. Takové tedy bylo uvítání.

Představování proběhlo rychle po cestě do McThunovy stísněné kanceláře. Foltrigg se posadil do jediného křesla, které bylo k dispozici. McThuna přeložili do Memphisu po dvaceti letech služby. Stalo se to před čtyřmi lety a proti jeho vůli. Teď už počítal měsíce, kdy bude moci vypadnout na Severozápad k Pacifiku. Byl unavený a podrážděný, protože bylo pozdě v noci. O Foltriggovi slyšel, ale nikdy se s ním nesetkal. Kolovaly o něm zvěsti, že je to nafoukaný pitomec.

Jeden z agentů, který neměl ani identifikační štítek, ani nebyl představen, zavřel dveře a McThune klesl na židli za svým psacím stolem. Shrnul základní fakta: nález vozu, jeho obsah, pistoli, zranění, dobu smrti a tak dále. "Ten kluk se jmenuje Mark Sway. Řekl memphiské policii, že s mladším bratrem náhodou našli tělo a utekli zatelefonovat úřadům. Bydlí asi kilometr odtamtud v obytném přívěsu na parkovišti. Mladší kluk teď leží v nemocnici a zdá se, že utrpěl psychický šok. Mark Sway a jeho matka Diana, rozvedená, jsou v nemocnici s ním. Otec bydlí tady ve městě a v trestním rejstříku má menší delikty jako užívání drog, rvačky a podobně. Je to rafinovaný grázl, běloch patřící ke spodině. A ten kluk v každém případě lže."

"Nemohl jsem přečíst ten dopis na rozloučenou," přerušil ho Foltrigg, umírající touhou, aby něco řekl. "Fax byl špatný." Řekl to, jako by McThune a memphiská FBI byli neschopní, protože jemu, Royi Foltriggovi došel špatný fax do jeho dodávky.

McThune vrhl pohled na Larryho Trumanna a Skippera Scherffa, kteří stáli u stěny, a pokračoval: "Hned se k tomu dostanu. Víme, že ten kluk lže, protože tvrdí, že se dostali na místo činu až potom, kdy se Clifford zastřelil. To vypadá nevěrohodně. Zaprvé, otisky prstů toho kluka jsou na celém autě, uvnitř i zevně. Na palubní desce, na dveřích, na láhvi whisky, na pistoli, prostě všude. Získali jsme jeho otisky před dvěma hodinami a nechali jsme naše lidi prohlédnout celý vůz. Budou s tím hotovi zítra, ale už teď je jasné, že ten kluk byl uvnitř. Nejsme si dosud jistí, co tam dělal. Objevili jsme otisky jeho prstů také poblíž koncových světel, přímo nad výfukem. A také jsme našli čerstvé cigaretové nedopalky značky Virginia Slims pod stromem poblíž auta. Tedy nedopalky cigaret stejné značky, jakou kouří Diana Swayová. Víte, dá se předpokládat, že kluci jsou prostě kluci; sebrali mamince cigarety a šli si zakouřit. Měli v úmyslu starat se jen o kouření, když se tam najednou odněkud objevil Clifford. Schovali se a pozorovali ho - je to hodně zarostlé místo a bez problémů se tam mohli skrývat. Možná že se tajně plížili kolem a vytáhli tu hadici; tím si však nejsme jisti, a kluci o tom nemluví. Ten menší chlapec teď právě není schopen mluvit a Mark evidentně lže. Hadice ale rozhodně nefungovala. Snažíme se na ní najít otisky, ale je to úmorná práce. Možná že to vůbec nepůjde. Ráno dostanu fotografie s polohou hadice při příjezdu memphiské městské policie."

McThune vylovil žlutý poznámkový blok z nánosu papírů na svém psacím stole. Mluvil směrem k bloku, nikoli k Foltriggovi. "Clifford vypálil přinejmenším jeden výstřel ve voze. Kulka prolétla ven téměř zcela přesně středem okna pravých dveří. Sklo se roztříštilo, ale nevysypalo. Nenapadá mě, proč to udělal, a nemám ani žádnou představu, kdy se to stalo. Pitva skončila před hodinou a vyšlo najevo, že Clifford se přecpal prášky - dalmanem, kodeinem a percodanem. Navíc měl 0,22 promile alkoholu v krvi, takže byl opilý jako skunk, jak tady říkáme. Podle mne to byl cvok zralý na sebevraždu, jenomže byl navíc zpitý do němoty, takže je těžké něco z toho vyvodit. Patrně neměl zdravý rozum."

"Rozumím," přikývl netrpělivě Roy. Wally Boxx se za ním krčil jako dobře vycvičený teriér.

McThune ho ignoroval. "Pistole je levná osmatřicítka, kterou si nelegálně obstaral tady v Memphisu v jedné zastavárně. Chtěli jsme vyslechnout majitele, ale odmítl mluvit bez svého advokáta, takže to uděláme zítra ráno, vlastně bych už měl říct dneska ráno. Paragon z pokladny Texaca svědčí o tom, že tankoval benzín ve Vaidenu v Mississippi, přibližně půldruhé hodiny odsud. Jejich zaměstnanec, ještě kluk, řekl, že má dojem, že tam Clifford zastavil kolem třinácté hodiny. Neexistují další důkazy, že by se byl zastavil ještě někde jinde. Jeho sekretářka nám sdělila, že Clifford opustil kancelář kolem deváté hodiny ráno a řekl, že musí něco zařídit. Od té doby až do chvíle, kdy jsme ji zavolali, o něm nic neslyšela. Upřímně řečeno, moc ji ta zpráva nezarmoutila. Vypadá to tak, že odjel z New Orleansu brzy po deváté, tak pět šest hodin mu trvala jízda do Memphisu, jednou se zastavil pro benzín, pak zastavil, aby si koupil tu pistoli, odjel pryč a zastřelil se. Možná se někde zastavil na oběd, možná nakoupil tu whisky a možná že udělal ještě řadu jiných věcí. Pátráme po tom."

"Ale proč zrovna Memphis?" zeptal se Wally Boxx. Foltrigg přikývl, aby dal najevo, že schvaluje tuhle otázku.

"Protože se tady narodil," řekl McThune slavnostně a pohlédl na Foltrigga. Jako by každý musel chtít zemřít raději tam, odkud pochází. Byla to odpověď s troškou humoru, přednesená s vážnou tváří, ale Foltriggovi to zcela uniklo. McThune o něm slyšel, že není příliš důvtipný.

"Rodina se pochopitelně odstěhovala, když byl ještě malý," vysvětlil poté, co se na chvíli odmlčeli. "Byl v koleji v Rice a na právnické fakultě v Tulane."

"Chodili jsme spolu na právnickou fakultu," pronesl Fink hrdě.

"To je ohromné. Dopis na rozloučenou napsal vlastnoručně a má dnešní datum, přesněji řečeno včerejší. Byl napsán černou propiskou nebo něčím takovým - tu jsme nenašli ani u něho, ani ve voze." McThune vytáhl list papíru a podal jej přes stůl. "Tady je ten dopis. Je to originál. Zacházejte s ním opatrně."

Wally Boxx po něm chňapl a předal ho Foltriggovi, který ho začal studovat. McThune si promnul oči a pokračoval. "Jsou tam jenom pokyny týkající se pohřbu a příkazy sekretářce. Podívejte se ale úplně dolů. Vypadá to, jako by se snažil něco tam připsat modrým kuličkovým perem, ale vtom mu došla náplň."

Foltrigg strčil nos ještě blíž k dopisu. "Stojí tady: ,Marku, Marku, kde je...' ale zbytek už nemohu přečíst."

"Správně. Rukopis je strašný a v peru došla náplň, ale náš expert říká totéž: ,Marku, Marku, kde je...' Taky si myslí, že Clifford byl opilý nebo nadrogovaný nebo něco v tom smyslu, když se to pokoušel napsat. Kuličkové pero jsme našli ve voze. Levný Bic. Není pochyb, že to bylo tohle pero. Clifford nemá děti ani synovce, bratry, strýce či bratrance, z nichž by se některý jmenoval Mark. Prověřujeme jeho blízké přátele - jeho sekretářka však tvrdí, že žádné neměl - ale doposud jsme žádného Marka neobjevili."

"Co to tedy znamená?"

"Je tu ještě jedna věc. Před několika hodinami vezl Marka Swaye do nemocnice v Memphisu policista jménem Hardy. Cestou se Mark prořekl, že Romey řekl nebo udělal to či ono. Podle Cliffordovy sekretářky je Romey zdrobnělina jména Jerome. Jak by ten kluk mohl znát jeho přezdívku, kdyby mu ji pan Clifford sám neřekl?"

Foltrigg poslouchal s otevřenými ústy. "Co si o tom myslíte?" zeptal se.

"Nu, podle mé teorie ten kluk byl ve voze ještě předtím, než se Clifford zastřelil, byl tam nějakou chvíli, protože tam zůstalo plno jeho otisků. A s Cliffordem o něčem mluvili. Později, v určitém okamžiku, kluk z auta utekl, Clifford se pokusil připsat něco do svého dopisu na rozloučenou, a nakonec se zastřelil. Kluk dostal strach, jeho bratříček šok, a to je asi tak všechno."

"Proč by ten kluk lhal?"

"Zaprvé, je vyděšený. Zadruhé, je to dítě. Zatřetí, možná mu Clifford řekl něco, co by neměl vědět."

McThunova úvaha byla perfektní a po dramatické pointě se v místnosti rozhostilo tísnivé ticho. Foltrigg byl jako přimrazený, Boxx a Fink civěli nepřítomně s otevřenými ústy na desku psacího stolu.

Wally Boxx vzhledem k tomu, že jeho šéf setrvával prozatím v rozpacích, zaujal obranné postavení a položil přihlouplou otázku: "Proč si to myslíte?"

McThunova trpělivost s návladními Spojených států a jejich lokajíčky se vyčerpala asi tak před dvaceti lety. Kolik jich už viděl přicházet a odcházet! Naučil se, že je třeba přistoupit na jejich hru, i tomu, jak manipulovat s jejich egoismem. Věděl, že nejlepší způsob jak reagovat na takové banality, je prostě jim odpovědět. "Kvůli dopisu na rozloučenou, otiskům a lhaní. Ten ubohý chlapec neví, co má dělat."

Foltrigg odložil dopis na stůl a odkašlal si. "Mluvil jste s tím klukem?"

"Ne. Byl jsem v nemocnici před dvěma hodinami, ale neviděl jsem ho. Mluvil s ním seržant Hardy z memphiské městské policie."

"A máte to v plánu?"

"Ano, za pár hodin. Půjdeme s Trumannem do nemocnice kolem deváté nebo asi tak a promluvíme si s tím chlapcem, možná i s jeho matkou. Rád bych mluvil i s jeho mladším bratrem, ale to bude záviset na lékaři."

"Rád bych byl u toho," řekl Foltrigg. Každý věděl, že to řekne.

McThune zavrtěl hlavou. "To není dobrý nápad. Zatím se tím zabýváme my." Řekl to dost příkře, aby nebylo pochyb, že tady velí on. Tohle byl Memphis, žádný New Orleans.

"Co ten chlapcův lékař? Mluvili jste s ním?"

"Ne, ještě ne. Pokusíme se o to ráno. Pochybuji, že nám toho řekne víc."

"Myslíte si, že by se ti kluci mohli s něčím svěřit tomu doktorovi?" zeptal se Fink nevinně.

McThune se podíval na Trumanna, jako by mu chtěl říct: Cos mi to sem přivedl za hlupáky? "Na to nemohu odpovědět, pane. Nevím, co ti chlapci vědí. Neznám jméno toho doktora. Nevím, jestli s těmi kluky už mluvil, a nevím, zda mu něco řeknou."

Foltrigg se zamračil na Finka, který se skrčil a upadl do rozpaků. McThune se podíval na hodinky a vstal. "Pánové, je pozdě. Naši lidé skončí s prohlídkou auta kolem poledne, a proto navrhuji, abychom se sešli pak."

"Musíme se dozvědět všechno, co ví Mark Sway," řekl Roy prkenně. "Byl v tom voze a Clifford s ním mluvil."

"To vím."

"Ano, McThune, ale existuje něco, o čem nevíte. Clifford věděl, kde je to tělo, a určitě o tom mluvil."

"Existuje moc věcí, o kterých nevím, pane Foltriggu, protože tenhle případ patří New Orleansu, a protože já pracuji v Memphisu, jak jistě chápete. Nechci už vědět nic dalšího o ubohém panu Boyettovi, ani o ubohém panu Cliffordovi. Mám až po krk mrtvol tady u nás. Je skoro jedna po půlnoci a já tu sedím v kanceláři a pracuji na případě, který není můj, vybavuji se s vámi a odpovídám na vaše otázky. A budu na tom případě pracovat ještě zítra do oběda, dokud ho nepřevezme tadyhle můj kolega Larry Trumann. Já končím."

"Pochopitelně, pokud vám nezavolají z Washingtonu."

"Ano, pochopitelně, pokud mi nezavolají z Washingtonu. Potom udělám všechno, co mi přikáže pan Voyles."

"Hovořím s panem Voylesem každý týden."

"To vám gratuluji."

"Boyettův případ je podle něho v tomto okamžiku pro FBI zcela prioritní."

"To jsem slyšel."

"A jsem si jist, že pan Voyles ocení vaši snahu."

"O tom si dovolím pochybovat."

Roy pomalu vstal a upřeně hleděl na McThuna. "Je naprosto nutné, abychom se dozvěděli všechno, co ví Mark Sway. Rozumíte mi?"

McThune odvrátil oči a už nepromluvil.