Publius Vergilius Maro

Publius Vergilius Maro byl nejslavnější římský básník Augustovy doby, která je označována za zlatý věk římské literatury.

Řada biografických údajů Vergiliova života zůstává nejasných a vychází z pozdně antických a raně středověkých legend. Jeho venkovští rodiče byli možná prostí, ale dost zámožní na to, aby mu mohli popřát vyššího vzdělání. Vergilius studoval nejprve (od. r. 55 př. n. l.) v Cremoně a v Mediolanu (dnešní Milán), později v Římě, kam přišel asi roku 52 př. n. l., zde studoval rétoriku, filosofii a matematiku.

Poněvadž byl Vergilius nepevného zdraví, měl slabý hlas a byl ostýchavý, nelákala ho veřejná dráha, na niž se rétorikou připravoval. Styk s členy mladořímské školy přivedl Vergilia ke studiu helénistické poezie, hlavně řeckého básníka Theokrita. Sblížil se s neoteriky (kroužek latinských básníků poloviny 1. století př. n. l., kteří si vzali za vzor alexandrijskou poezii), ti mu byli zřejmě vzorem v počátcích jeho básnické tvorby.

• Aeneis / Aeneida, 1927 (Aeneis)
• Zpěvy rolnické a pastýřské, 1937
• Spisy básnické, 1851
• Catalepton (Drobnosti)
• Zpěvy pastýřské (Bucolica)
• Zpěvy rolnické, 1977 (Georgica)
• Culex

Cokoli dá ti osud, to snášej, a zvítězíš nad ním.

Každému je určen jeho den.

Múzy si libují ve střídavých metrech.

Moje naděje mne nezklamala.

Zvykat si v mládí znamená mnoho.

Exoriare aliquis ex ossibus ultor! – Kéž se z mého popela zrodí jednou mstitel! (Vergiliova kletba)

K čemu všemu nutíš srdce smrtelníků, prokletý hlade po zlatě!

Milá je vlast i ostatkům pohřbeným v zemi.

Osud si cestu najde.

Vášeň dodává zbraně.

Neštěstí se nepoddávej, ale jdi proti němu se vší odvahou.

Myšlenka hýbe hmotou.

Čest tvoje, jméno a chvála ti po všechny zůstanou časy.

Odvážným štěstí přeje.

Sama znám neštěstí dobře, i učím se pomáhat bědným.

Zoufalství je poslední zbraň, která někdy vede k vítězství.

Žena je vždy proměnlivá a vrtkavá.

Vždy nestálý a měnlivý tvor je žena.

Vlk ovečky nepočítá.

Bohové rozhodli jinak.

Lid, jenž jistoty nemá, se rozštěpí v mínění různá.

Usilovná práce všechno přemáhá.

Co je to neštěstí, vím a snažím se nešťastným prospět.

Nedokážu-li oblomit nebeské bohy, podsvětí vzbouřím.

Trnitou cestou ke hvězdám.

Nestálý a proměnlivý tvor jest žena.

Vše zmůže láska. – Omnia vincit amor.

Každý je vlečen svou vlastní vášní.

Ach, jak lidský duch je neznalý osudů příštích, neumí zachovat míru, když zpychne záplavou štěstí.

Dokud jsme živi, žijme.

A ohýbat snaž se, dokud jsou přístupné děti a dokud tvárnit se dají.

Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce.

Děti pak našich dětí, a ty, které ony zas zplodí.

Auri sacra fames – Proklatý hlad po zlatě.

Šťasten, kdo odvahu má svou lásku statečně hájit.

Hlad ke zlému radí.

Čas, jejž navrátit nelze, ten prchá, mezitím prchá.

Neštěstí mne naučilo poskytnout pomoc nešťastným.

Dělají všechno, protože si myslí, že mohou.

Usilovná práce zmohla vše.

Kam nás osud táhne opět a znovu, tam jděme.

Štěstí přeje odvážným.

Soustavná práce zvítězí nad vším.

Nad vším vítězí láska. I my se podřiďme lásce!

Co je to neštěstí vím a snažím se nešťastným prospět.

Ať je přineseno smíšené víno a kostky! Ať zhynou ti, kteří se starají o zítřek! Smrt nám volá do ucha: Už jdu, pospěšte si!

Jediná spása poražených – nedoufati v žádnou spásu.

Strach nohám dá křídla.

Všechno přemáhá láska.

Žena je původcem činu.

Bohové ať zbožným dopřejí lepší úděl.

Hlad je špatným rádcem.

Krátký a nenávratný je pro všechny čas života.

Jedinou spásou poražených je v žádnou nedoufat spásu.

Každý osud je možno jen snášením zmáhat.

Zuřivost a hněv vrhá rozum do záhuby.

Publius Vergilius Maro