Aeneis

KNIHA XII

Aeneův souboj s Turnem

Turnus vyzval Aenea na souboj

Jakmile spatřil Turnus, jak Latíni nešťastnou bitvou
ochabli, zlomeni v mysli — že žádají splnění slibů,
že naň významně hledí — tím prudčeji po boji plana,
vzpruží odvahu svou.

Jak na polích krajiny púnské
těžce je poraněn lev, jejž lovci do hrudi bodli,
tu teprv k boji se chystá a na šíji radostně ježí
k zápasu hustou hřívu a vbodnuté od zákeřníků,
bez bázně zpřeláme kopí a tlamou krvavou zařve —
nejinak zaplál Turnus a rostla v něm divoká prudkost.

Tehdy osloví krále a popuzen toto mu praví:

„Nezná odkladu Turnus a nemůže odvolat přece
zbaběle slova svá Trójan a nesmí odmítnout smlouvu.

Srazím se s ním! Vzdej žertvu a vyjádři úmluvu, otče!

Buď dnes pravicí svou jej do Tartar, Dardana, pošlu,
z Asie uprchlíka — lid sedne a bude se dívat —
sám svým vlastním mečem nás všechněch pohanu smyju,
nebo ať porobí nás, až Lavinii si vezme.“

Král pak s klidnou myslí mu dává odpověď tuto:
„Jinochu výtečný duchem, čím větší smělostí mysli
nad jiné vynikáš ty, tím větší je povinnost moje
úzkostně uvážit všecko a veškeré případy zkoumat.

Od otce Dauna máš říš, máš mnohá dobytá města,
Latínus zas má zlato a též má ochotnou vůli.

Jiné jsou v laurentské zemi i v Latiu nevdané dívky,
neslavný není jich rod — již dovol, ať nemilá slova
upřímně říci ti smím —, jen hleď si je do srdce vštípit!

Dřívějším nápadníkům jsem nesměl zasnoubit dceru —
hlásali lidé i bůh ten zákaz věštbami svými.

Dojat však láskou k tobě a krví příbuznou dojat,
přemožen ženiným pláčem, jsem zpřetrhal závazky všecky,
zeti jsem snoubenku vyrval a počal zločinnou válku.

Jaké od těch dob mám svízele, jaká mě stíhá
válka — to vidíš —, jak zvláště ty sám teď strastmi jsi tísněn.

Dvakrát velikou bitvou jsme potřeni: sotva již v městě
hájíme naděje vlasti a naší krví je dosud
zahřát tiberský proud, pláň množstvím kostí se bělá.

Proč jsem na vahách pořád? A jaké mě šílenství mate?

Mám-li je do spolku vzít, až Turnus zahyne v bitvě,
pročpak, dokud je živ, bych neměl skončiti sváry?

Co lid rutulský řekne, nám příbuzný, copak by řekla
ostatní italská země — ó osude, odvrať ta slova! —
tebe když vydám smrti, jenž dceru mou k sňatku si žádáš?

Viz, jak boj má střídavý zdar, měj útrpnost s otcem
starým — ten v Ardeji dálné je v úzkostech o syna svého!“

Avšak domluvou touto se nemírní Turnova prudkost,
nýbrž naopak roste, a léčením nemoc se horší.

Když zas nabyl řeči, tu pobouřen takto se ozval:
„Starost, kterou máš o mne, ó prosím tě, předrahý otče,
pro mne zas odlož a svol, abych za slávu nabídl život.
Také oštěpem vrhám a hod můj nebývá slabý,
také prýští se krev, když někomu zasadím ránu!

Málo mu prospěje matka, ač bohyně, jež by ho skryla
v útěku ženským rouchem a v marné se zakryla stíny.“

Královna zděšena jsouc zas novým obratem boje,
obejme prudkého zetě a zapláče, hotova zemřít:

„Pro tyto slzy tě prosím a při úctě, jestliže jakou
v prsou k Amatě máš — tys jediná naděje moje,
jediná útěcha v stáří! I králova hodnost a vláda
v ruce je tvé, tys vladařství sloup, jež k pádu se chýlí!
Prosím tě za jednu věc: jen s Aeneem bojovat nechtěj!
Jakýkoliv by osud měl potkat tě v zápase tomto,
potká, Turne, i mne! Radš s tebou ten protivný život
skončím než v zajetí žít, než viděti Aenea zetěm!“

Matčin žalostný hlas též slyšela králova dcera.

Slzami planoucí tvář má zalitou, stydlivost mocná
v lících jí vznítila nach, jenž proběhl hořící tváří.

Jako když indskou sloň kdos zabarví krvavým červcem
nebo když růže se rdí, jsouc uprostřed lilií mnohých,
podobně dívčina tvář plá zážehem takových barev.

Turnus pomaten láskou tu napjatě na dívku hledí,
do boje vzplane tím více a k Amatě promluví zkrátka:
„Nechtěj mne slzami, prosím, a úzkostnou předzvěstí touto
nechtěj provázet, matko — jdu v zápas tvrdého Marta,
neboť není už možno, by smrt svou odkládal Turnus!

Idmone, tento můj vzkaz hleď donést trójskému králi —
— sotva mu milý bude: až Aurora vyjede ráno
na svém nachovém voze a na nebi zítra se zardí,
Teukry ať nevolá v boj, nechť trójské v klidu jsou zbraně,
rutulské též — svůj spor nechť rozhodném vlastní svou krví!
Tam já…