Zpěvy rolnické a pastýřské

Publius Vergilius Maro

62 

Elektronická kniha: Publius Vergilius Maro – Zpěvy rolnické a pastýřské (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: vergilius02 Kategorie:

Popis

E-kniha Publius Vergilius Maro: Zpěvy rolnické a pastýřské

Anotace

O autorovi

Publius Vergilius Maro

[15.10.70 př.n.l.-21.9.19 př.n.l.] Publius Vergilius Maro byl nejslavnější římský básník Augustovy doby, která je označována za zlatý věk římské literatury.Řada biografických údajů Vergiliova života zůstává nejasných a vychází z pozdně antických a raně středověkých legend. Jeho venkovští rodiče byli možná prostí, ale dost zámožní na to, aby mu mohli popřát vyššího vzdělání. Vergilius studoval nejprve (od. r. 55 př. n. l.)...

Publius Vergilius Maro: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu

Georgica, Bucolica

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Zpěvy rolnické a pastýřské“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

EKLOGA DEVÁTÁ
Lycidas, Moeris

LYCIDAS

Kampak, Moeride, kam? Snad do města že bys tou cestou?

MOERIS

Já jsem teď dožil se sám, můj Lycido, že mi tu cizák,
pán dnes pozemků našich — ten strach jsem nemíval dříve —
řekne: „To všechno je mé, teď kliďte se, rolníci staří!“

Nyní donucen, zkrušen, že osud všecko tu zvrátil,
tato mu kůzlata nesu — což nikdy mu k dobrému nebuď!

LYCIDAS

Ale vždyť sám jsem slyšel, že Menalkas básněmi svými
zachránil celý ten kraj, jenž z výšin se počíná sklánět,
od chlumu mírným svahem se znenáhla v rovinu níže,
k vodě a k starým bukům, jichž vrchy už zlomeny vidíš.

MOERIS

Možná! — Byla to zvěst, však bohužel básnění naše,
řinčí-li Martova zbraň, můj Lycido, tolik tu zmůže,
jako by zmohl co holub, když orel vyrazí na něj.

Kdyby mi neblahá vrána zde nedala z dutého dubu
výstrahu, nový hned přetrhnout svár a za každou cenu,
nebyl by Menalkas sám již naživu ani tvůj Moeris.

LYCIDAS

Může být některý muž tak zločinný? — Málem by s tebou,
Menalku, též tvé písně nám zmizely, útěcha naše!
Kdo by pak o nymfách zpíval? Kdo zemi nám odíval kvítím?
Kdopak by čistý zdroj nám stínil zelení stromů?
Kdo by pěl takové písně, jež já jsem vyslechl tajně
ondy, když k Amaryllidě ses ubíral, k rozkoši naší.

„Tityre, nežli se vrátím — jdu na skok — popas mi kozy,
syté pak ke zdroji žeň, však hleď, když poženeš kozy,
aby ses nesetkal s kozlem, ó Tityre, poněvadž trká!“

MOERIS

Kdo by pěl Varovi zpěv, jenž dosud dokončen není?
„Bude v tvou oslavu, Vare — jen ujde-li Mantua zhoubě,
Mantua, jež tak blízko té nebohé Cremoně leží —
zpívat labutí zpěv, jenž k nebeským zvedne tě hvězdám.“

LYCIDAS

Chtěl bych, by roj tvých včel všem korsickým tisům se vyhnul,
aby i vemena krávy si plnily, vojtěškou syté,
jako bych chtěl, bys píseň, již znáš, nám zapěl — mě také
za pěvce zvolily Musy, i já znám písně, a všichni
pastýři pěvcem mě zvou, však nevěřím tomu tak snadno:
dosud nejsou mé písně ni Varia hodny ni Cinny,
nýbrž jak husa jen štěbetám uprostřed labutí zpěvných.

MOERIS

Právě chci počít píseň a mlčky jen přemýšlím o tom,
zdali si vzpomenu na ni — ta píseň neslavná není:

„Gal…