Zpěvy rolnické a pastýřské

KNIHA TŘETÍ

Tebe chci opěvat též, ó vznešená Pales, i tebe,
amfryský pastýři slavný, i lykajské hvozdy i řeky.

Ostatní veškeré báje, jež mohly by ve volné chvíli
upoutat, všední už jsou — vždyť komu by Eurystheus krutý,
Busiris s oltářem svým, ten zlověstný, nebyli známi?
Kým nebyl mladistvý Hylas již opěván, Latonin Délos,
Hippodamia i Pelops, jenž proslul sloňovou plecí,
jezdec to bujaré síly?

Chci cestou jíti, kde mohu,
vítěz, z prachu se vznésti a v ústech národů žíti.
Bude-li života přáno, já první přivedu s sebou,
z vrcholů helikonských se vraceje, do vlasti Musy,
prvý ti přivezu též, má Mantuo, vítěznou palmu.

Také z mramoru chrám dám postavit v zelených polích,
u vod, kde zatáčkou dlouhou se pozvolna Mincius velký
vine a ohebným sítím své pobřeží malebně vroubí.

Ve středu bude stát Caesar a v svatyni vévodit bude,
já mu pak přivedu, vítěz a nachovým pyšně se hávem,
ku poctě na břeh říční sto čtyřspřežních k zápasům vozů.

Opustíc Olympii a Nemeu, veškeré Řecko
bude tu závodit během a tvrdým zápasem pěstním,
já pak na své skráni jsa stříhanou olivou věnčen,
oběti vzdám.

Již teď — té radosti! — k svatyni božské
uvádím slavnostní průvod a zřím, jak býci jsou kláni,
kterak se otvírá scéna, když pozadí změněno bylo,
rudá se opona zdvíhá, již Britani zvedají tkaní.

Na dveřích zobrazit dám jen čistou sloní a zlatem
zápasy synů Gangu a vítěze Quirina zbraně,
Nil jak bouří se válkou a mohutným vlněním proudí,
zobrazím kovové sloupy, jež ulili ze zobců lodních.
Zkrocená asijská města a zahnané Armény přidám,
Partha, jenž útěku věří a dozadu stříleným šípům,
také vítězství dvé, když poražen východ a západ,
dvojí i nad kmeny triumf, jež bydlí na obou březích.

Pomníky z parských skal jak živé státi tu budou,
potomstvo Assarakovo a rodové od Jova vzešlí:
Bude tam praotec Tros, též Apollo, původce Tróje.
Závist, neštěstí zdroj, pak Lítice děsiti budou,
krutý Kokytu proud, tlum stočených hadů a kolo,
na němž Ixion tkví, též balvan nezdolatelný.

Já však do hvozdů dryád a do pastvin netknutých dosud
vejdu, toť, Maecenate, tvůj rozkaz, nikterak snadný.
Bez tebe nepočne duch nic smělého. — Nuže, již nechám
dlouhých průtahů svých, již volá Cithaeron řevem,
psové na Taygetu a Epidaur, krotitel koní,
ozvěna zdvojuje hluk, jenž nazpět se ozývá z hájů.

Brzy však přistoupím k tomu, bych prudký Caesarův zápas
líčil, by po tolik věků se světem mu šířilo jméno,
kolik jich od Tithona je vzdálen do dneška Caesar.

Jestliže některý muž, byv cenou závodní palmy
povzbuzen, chová koně neb silné ke pluhu býky,
rodičku zdatných sil nechť vybere.

Nejlepší kráva
čelo ať hranaté má, šíj mohutnou, divoce hledí,
ať též od samé brady až k nohám lalok jí visí,
v boku ať předlouhá jest, jak bez konce, všecko buď velké,
nohy však zvlášť, buď zahnutý roh, měj chlupaté uši!

Nemilá není mi též, když bílé má na těle skvrny,
neb když jařmu se vzpírá a hrozí trkati rohy;
býku se podobej spíš, buď celá vysoká vzrůstem,
nech…