Zpěvy rolnické a pastýřské

EKLOGA TŘETÍ
Menalkas, Damoetas, Palaemon

MENALKAS

Řekni, čí to jest stádo, ó Damoete! — Meliboeovo?

DAMOETAS

Nikoli, Aegonovo, jež nedávno svěřil mi k pastvě.

MENALKAS

Kterak jste nešťastné stádo, vy ovečky! Zatímco pán váš
Neaeru ze strachu hlídá, by mně snad nedala přednost,
námezdník ten, váš pastýř, vás dvakrát v hodině dojí,
vám tím veškeru sílu a jehňatům odnímá mléko.

DAMOETAS

Pomni, že takovou věc bys skromněj měl vytýkat mužům!
Známo je, kýms byl sveden — jak úkosem hleděli kozli — v které svatyňce též — však nymfy se laškovně smály!

MENALKAS

Bylo to tenkráte, myslím, když viděly, kterak jsem řezal
zlovolně Mikonu stromky a na nich mladistvou révu.

DAMOETAS

Zde snad, v bučině staré, když Dafnidu luk jsi a šípy
zpřelámal, závisti pln, když viděls, Menalku zvrhlý,
já jak dávám chlapci ten dárek — a kdybys byl neměl
provést mu nějaký pych, pak závistí bledou jsi zhynul.

MENALKAS

Co si má počíti pán, když tuhletu drzost má zloděj!
Copak jsem neviděl já, jaks Damonu, ničemo, kozla
hodlal z nástrahy vzít, ač Lyciska štěkala strašně?
Když pak křičel jsem já: „Kam plíží se tamhleten člověk?
Tityre, sežeň stádo!“ — tys v rokytí zatím se skrýval.

DAMOETAS

Cožpak, v zápase hrou byv překonán, tohoto kozla
neměl Damon mi dát, jejž vyhrála syringa moje?
Onen kozel byl můj — což nevíš? Damon se k tomu
přiznával sám, však tvrdil, že kozla mi nemůže dáti.

MENALKAS

Ty žes ho překonal hrou? Což někdy jsi syringu jakou
voskem spojenou měl? Což nevrzals na křižovatkách
na své vřeštící stýblo, ty hudlaři, hanebnou píseň?

DAMOETAS

Jestliže tedy bys chtěl, své umění střídavě změřme!
Já bych tuto zde krávu — ať nemusíš zamítnout cenu:
dvakrát k dojení chodí a dvojici telátek živí —
do sázky dal, nuž řekni, co ty zas v zástavu dáváš.

MENALKAS

Ze stáda nemohu nic dát v zástavu, závodě s tebou,
vždyť já doma mám otce a mám též macechu přísnou,
čítají oba co den své dojnice, kůzlata jeden.
Dám, což jistě ty sám pak za věc cennější uznáš —
když ti to šílenství tvé jest vhod — dvé bukových číší,
na nichž Alcimedontem jsou vyryty vypuklé řezby:
navrchu obratným dlátem je vyryta ohebná réva
s břečťanem zelené bledým a réva mu ovíjí květy.
V středu je obrazů dvé, jest první Konon —— a druhý?
Ten, jenž nebeský kruh svou hůlkou nakreslil lidem,
s časy, jež vhod jsou žencům i oráčům sehnutým k pluhu.
Dosud se můj jich nedotkl ret, jen v skrytu je chovám.

DAMOETAS

Od téhož Alcimedonta i já dvé pohárů dostal,
na nichž okolo uch jest něžný ovinut akant,
Orfeus ve středu jest, též les, jenž za pěvcem chodil.
Dosud se můj jich nedotkl ret, jen v skrytu je chovám.
Kdo však vidí mou krávu, ten nesmí už chváliti číši!

MENALKAS

Dnes se mi nevymkneš už — kam chceš, tam k zápasu přijdu,
ať však slyší ten zpěv — však přichází Palaemon tuhle!
Poznáš, že nebudeš víc svým zpěvem k zápasu dráždit!

DAMOETAS

Pojď tedy, zpívat-li znáš, já dokonce nebudu váhat,
nikomu vymknout se nechci — ty sousede Palaemone,
bedlivý…