Bratři Grimmové

Bratři Grimmové (Wilhelm Grimm a Jacob Grimm) prosluli v německé i světové literatuře svou sbírkou lidových pohádek a písní, pověstí a legend. Zvláště svými Kinder- und Hausmärchen, kterými položili základy nové vědy – folkloristiky. Pohádky jako Sněhurka či Šípková Růženka jsou známy z mnoha zpracování, ale prvními, kdo je zapsali, byli právě bratři Grimmové. V činorodé spolupráci byl Wilhelm tím, kdo pohádky sbíral a upravoval, zatímco Jacob, který byl lingvista a filolog, pohádky povýšil na předmět seriózního vědeckého výzkumu.

Bratři Grimmové pracovali velmi činorodě a důkladně také na poli heroické mytologie, starověkého náboženství a práva a jejich úsilí nepolevilo ani když se Wilhelm v roce 1825 oženil. Jacob se však nikdy neoženil. Wilhelm zemřel v Berlíně koncem roku 1859 a Jacob o 4 roky později tamtéž, v době, kdy právě dokončil ve Slovníku práci na hesle Frucht.

Bratři Grimmové vstoupili do literatury a do historie literární vědy století po Madame d’Aulnoy a Charlesovi Perraultovi, kteří byli vůbec prvními popularizátory pohádkové literatury. Bratři Grimmové však kladli důraz za zaznamenávání motivů orální lidové tradice, čímž se lišili od svých současníků Ludwicka Tiecka a Johanna-Karla Musaeuse, kteří se ve svých romantických příbězích opírali spíše o gotické tradice než o folklórní motivy.

Pohádky bratří Grimmů (Kinder- und Hausmärchen) byly publikovány ve dvou svazcích (1812-1815), poslední edice vyšla v roce 1857 a obsahovala 211 pohádek, dalších 28 bylo v dřívějších edicích, takže celkem tedy sbírka obsahovala 239 pohádkových příběhů. Pohádky byly zapsány podle ústní tradice, v prvním vydání bylo použito 10 dialektů německého jazyka. Pohádky jako Jeníček a Mařenka, Popelka, Sněhurka, Šípková Růženka se staly proslulými po celém světě, jsou půvabné svou magičností, motivy komunikace mezi lidmi a zvířaty a morálním patosem boje dobra se zlem.

Bratři Grimmové byli dokonalý pracovní tým, ve kterém se Jacob zaměřoval na studia lingvistická, kdežto Wilhelm byl spíše literární badatel. Ve své práci byli ovlivnění současným německým romantismem a svou láskou k mytologii, folklóru a fantaziím. Svou prací dokázali, že na základě studia orálních pramenů, muže být sestavena sbírka folklórních příběhů, které se snaží o ryzí reprodukci originálních motivů, a ukázali tak cestu dalším badatelům. Ač byly sesbírané příběhy zaznamenány jakkoliv přesně a věrně, přece však se zvláště Wilhelm při pozdějších edicích neubránil svým literárním ambicím, které mu kázaly některým pohádkám dodat poetický nádech.