Ladislav Fuks

Český prozaik, autor především psychologické prózy s tématem úzkosti člověka ohrožovaného nesvobodou a násilím, se narodil v Praze roku 1923.

Fuksovo dětství nebylo příliš šťastné. Jako syn policejního úředníka od svého otce nedostával příliš lásky ani náklonnosti. Jeho matka mu tak alespoň poskytla společenskou výchovu, za kterou se ji Ladislav odvděčil svou péčí ve věku, kdy si ji už nemohla poskytnout sama. Ačkoli se jeho dětství nejeví příliš vesele, přišly doby, kdy na dětství vesele vzpomínal. Smutně sledoval osud spolužáků gymnázia, kteří byli židovského původu a byli za to trestáni. Ale pro to, aby člověk vyhovoval době, musel mít také správnou orientaci. A právě toho se Ladislav obával, na sklonku dospívání si totiž začal uvědomovat svou odlišnost. Právě díky tomuto pocitu vyčleněnosti se velmi dobře dokázal vcítit i do židovské populace. 

Jakmile Fuks dokončil gymnázium, krátce se ocitl na pozemkovém úřadě, kde spravoval statek. Po válce navázal na UK, konkrétně na filosofickou fakultu, kde se zajímal zejména o psychologii, filosofii, ale také o dějiny umění. Po úspěšně dokončeném navazujícím magisterském studiu začal pracovat. Zlomovou prací v jeho kariéře byla pozice na zámku Kynžvart, o němž napsal odbornou studii. Později se mu podařilo získat funkci zaměstnance Národní galerie, kde se mu ve svých čtyřiceti letech podařilo vydat první knihu – Pan Theodor Mundstock. Že toto dílo sklidilo skutečně úspěch, dokazuje i fakt, že jej chtěl zfilmovat i Charlie Chaplin.

Avšak Fuksova tvorba od konce 60. let byla značně ovlivněna vlivy normalizace a jeho socialistickým smýšlením. Za tuto propagandu byl kritizován. Ani v soukromém životě to neměl příliš snadné. Často se stýkal s prostituty, mnohdy i s kriminální minulosti. A ačkoli to bylo v rozporu s jeho orientací, roku 1964 se oženil s bohatou Italkou. Ale hned na svatební hostině vyplynula na povrch pravda, kterou se zřejmě tímto sňatkem snažil zakrýt. Svedl zde totiž číšníka a ze své svatby uprchl. Po opětovném návratu do Prahy se nechal zavřít do psychiatrické léčebny, aby se skryl před svou ženou.

V sedmdesátých a osmdesátých letech Fuks dále publikoval. Těsně před svou smrtí zničil vše, co nechtěl, aby vyplulo na povrch, například i zápisy rozhovorů s příslušníky StB, které si zaznamenával během jejich pravidelného navštěvování. L. Fuks zemřel v Praze roku 1994.

• Zámek Kynžvart, 1958
• Pan Theodor Mundstock, 1963
• Mí černovlasí bratři, 1964
• Variace pro temnou strunu, 1966
• Spalovač mrtvol, 1967
• Smrt morčete, 1969
• Myši Natálie Mooshabrové, 1970
• Příběh kriminálního rady, 1971
• Oslovení z tmy, 1972
• Nebožtíci na bále, 1972
• Návrat z žitného pole, 1974
• Mrtvý v podchodu, 1976
• Pasáček z doliny, 1977
• Křišťálový pantoflíček, 1978
• Obraz Martina Blaskowitze, 1980
• Vévodkyně a kuchařka, 1983
• Moje zrcadlo, 1995