Těžká hodina

Jiří Wolker
(Hodnocení: 1)

43 Kč

Elektronická kniha: Jiří Wolker – Těžká hodina (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: wolker06 Kategorie: Štítek:

Popis

E-kniha Jiří Wolker: Těžká hodina

Anotace

 

O autorovi

Jiří Wolker

[29.3.1900-3.1.1924] Jiří Wolker byl český básník, člen Literární skupiny a Devětsilu. Byl nejnadanějším představitelem proletářské poezie. Narodil se roku 1900 v Prostějově, kde vystudoval gymnázium, poté studoval na přání svého otce (bankovního úředníka) práva v Praze, přičemž zároveň navštěvoval literární přednášky. Byl politicky činný v komunistické straně. Za svých pražských studií práv poznal Wolker dělnickou bídu, která byla později častým...

Jiří Wolker: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Formát

ePub, MOBI, PDF

1 recenze Těžká hodina

  1. Lída Žitná –

    Těžká hodina je sbírka básní, ve kterých Wolker vyjadřuje své pocity, myšlenky a vizionářské vize. Jeho emocionální intenzita a silný lyrismus přitahují čtenáře a nabízejí zážitek plný naděje a síly. Možná to není pro každého, ale můj šálek kávy to rozhodně je. A nenechte se odradit tím, že to je součást povinné četby, vyplatí s eto přečíst nejenom kvůli zápisku do čtenářského deníku.

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

JARO

První květiny jarní v ulicích rozkvetou,
první květiny jarní v očích dívek jsou
a oči ty modré, černé a kovové
jsou z daleka hbití a větrní poslové,
aby jsi věděl, že za městem,
za tvýma rukama sevřenýma
leží veliká zem
a taje.

Dnes jako včera by bylo, kdybys šel sám,
ulice, bláto, sněhových mraků rám,
ale náhle, ty železná drůzo mezi kameny,
jsi čímsi v srdci i v hlavě vlaze zmámený,
pod kyticí pohledů jako bys rozkvétal, oblázku holý,
čím krásnšjší dívka jde okolo,
tím více to bolí.

V podzemních hospodách zahráli: Jaro je tady!
na horách daleko roztává sníh,
sto krásných těl řeklo ti, že jsi dnes mladý,
do rukou chtěl bys vzít každičké z nich,
s nekrasším utéci na konec světa
do jizby nalité teplem jak pupen rašící,
zapomnět na všechnu bídu v černé ulici
a polibky, jež oblak měly by krajku a pěnu,
si trhat ty oči a rty a ňadra a ženu.

Zatím však stojíš a stojíš
s míznatou touhou kol rozřízlých úst,
krev do ran ti roste, že musí růst,
a náhle stromem jsi s rameny roztaženými,
přísným a černým stromem, co stojí upros…