Henry Fielding byl anglický romanopisec, dramatik a esejista, známý pro svůj humor a satiru. Narodil se v roce 1707 ve Sharpham Parku v hrabství Somerset jako syn generálmajora Edmunda Fieldinga a Sarah Gouldové. Studoval na Eton College, kde se spřátelil s Williamem Pittem starším, budoucím britským premiérem.
V roce 1728 odešel do Leidenu studovat klasickou literaturu a právo na tamní univerzitě. Kvůli finančním potížím se však musel vrátit do Londýna, kde začal psát divadelní hry. Jeho satirické komedie často kritizovaly vládu premiéra Roberta Walpola, což vedlo k přijetí Zákona o divadelních licencích v roce 1737, který omezil svobodu divadelní tvorby.
Po této legislativní změně se Fielding zaměřil na právnickou kariéru a stal se advokátem. V roce 1748 byl jmenován hlavním mírovým soudcem v Londýně, kde spolu se svým nevlastním bratrem Johnem Fieldingem založil Bow Street Runners, první profesionální policejní sbor v Londýně.
V literární oblasti se Fielding proslavil svými romány. V roce 1741 publikoval parodii “Shamela” jako reakci na sentimentální román “Pamela” od Samuela Richardsona. Následoval román “Joseph Andrews” (1742), který začal jako parodie, ale vyvinul se v samostatné dílo. Jeho nejvýznamnějším dílem je však “Historie Toma Jonese, nalezence” (1749), považovaná za mistrovské dílo anglické literatury.
Fielding byl dvakrát ženatý. V roce 1734 se oženil s Charlotte Craddockovou, která zemřela v roce 1744. O tři roky později se oženil s Mary Danielovou, bývalou služebnou své první ženy. Měli spolu pět dětí, z nichž tři zemřely v mladém věku.
V posledních letech života trpěl Fielding zdravotními problémy, včetně dny a astmatu. V roce 1754 odcestoval do Lisabonu hledat léčbu, ale 8. října téhož roku tam zemřel. Je pohřben na britském hřbitově v Lisabonu.
Henry Fielding zanechal významný odkaz v anglické literatuře a právním systému, zejména díky svým románům a reformám v oblasti spravedlnosti.
Láska je umocněné přátelství v tom smyslu, že zatímco přátelství vyhledává prospěch, láska se ho dobrovolně zříká.
Nic nečiní člověka lidštějším, než láska ke zvířatům.
Láska se podobá všemu na světě, ale jí se nepodobá nic.
Šťastný je ten, kdo se považuje za šťastného.
Chudý člověk má stejně nesmrtelnou duši jako lepší lidé.
Láska, přátelství, úcta a podobné city sice mocně působí na lidskou duši, ale vlastní zájem je přísada, kterou moudří lidé neopomínají, když chtějí, aby pro ně ostatní něco udělali.
Člověk upřímný a opravdu rozumný nikdy unáhleně neodsuzuje.
Láska má mnoho společného s pohádkou, manželství naproti tomu s realistickým příběhem.
Když děti nedělají nic, dělají neplechu.
Láska je božská jen v představách. Ve skutečnosti je to ďábelský vynález sebetrýzně.
Každý lékař má svou zamilovanou chorobu.
Láska a pomluva jsou nejlepší sladidla do čaje.
Laskavost je znakem muže velkého, nezdvořilost malého.
Opuštěná srdce zchladnou do rána.
Henry Fielding
