20 KAPITOLA - HLAS LOVECKÝCH TRUBEK
V MNICHOVĚ BYLO 14:26; to odpovídalo 8:26 ráno standardního východního času v Univerzitě. Sam Granger přišel do kanceláře časně a říkal si, jestli v elektronické poště nalezne nějaký vzkaz. Dvojčata pracují rychle. Ne ovšem překotně, bez ohledu na okolnosti, ale technický prostředek, kterým jsou vybavení, teda využívají pořádně; a neplýtvají časem ani penězi Univerzity. Granger už samozřejmě vyčlenil subjekt č. 3, označil ho šifrou a instrukci připravil k odeslání po internetu. Na rozdíl od toho, jak záležitost se Sálím proběhla v Londýně, od německé zpravodajské služby Bundesnachrichtendienst se nemohl nadát žádné „úřední“ zprávy, tato služba si Anáse Alího Atefa všimla jen velmi okrajově. Pokud se vůbec něco bude dít, pak věc připadne mnichovské městské policii, spíš však bude jen záležitostí místního koronera - jen jeden z mnoha případů smrtelného srdečního selhání v zemi, kde až příliš mnoho lidí kouří a jí tučná jídla.
Elektronická pošta přišla z Dominikova počítače v 8:43; zprávu o úspěšném zásahu podával s mnoha podrobnostmi, téměř jako úřední vyšetřovací protokol pro FBI. To, že s Atefem byl v tu chvíli jeho společník, se nejspíš ukáže jako nečekaně prospěšné; svědkem jeho smrti tak byl další z nepřátel, a to pravděpodobně znamená, že událost nevzbudí žádné podezření. Univerzita se ovšem pro jistotu vynasnaží získat o ní úřední zprávu i přesto, že s tím budou spojeny jisté potíže.
RYAN ANI WILLS o tomhle všem samozřejmě nevěděli; Jack se probíral vzkazy putujícími mezi americkými zpravodajskými službami - zabralo tnu to přes hodinu - a potom se věnoval internetu a vzkazům z provozu mezi adresami známých teroristů nebo osob podezřelých ze spojení s nimi. Převážná většina vzkazů byla tak běžná, že se podobala elektronické poště, jakou si posílají manžel s manželkou o tom, co koupit cestou domů z práce. Něco z té elektronické pošty mohly docela dobře být zašifrované vzkazy s důležitým obsahem, to se však bez odpovídajícího programu nebo bez znalosti soustavy zástupných znaků nedalo poznat. Jeden terorista například použil výraz „horko“, čímž se myslí přísná bezpečnostní opatření na nějakém místě, které může jeho společníky zajímat; vzkaz byl ovšem odeslán v červenci, kdy počasí je skutečně teplejší, než by se mohlo někomu zamlouvat. A právě tenhle vzkaz zachytili v FBI, jenomže mu zpočátku nevěnovali nijak zvláštní pozornost. Ale Jacka doslova udeřil do očí jeden nový, který se mu na monitoru ukázal dnes dopoledne.
„Hej, Tony, na tohle se teda musíte podívat!“
Adresátem byl jejich starý přítel 56MuHa@eurocom.net a obsah opět potvrdil jeho totožnost jakožto člověka, který zprostředkovává elektronický styk mezi teroristy: ATEF JE MRTVÝ. ZEMŘEL MI PŘÍMO PŘED OČIMA ZDE V MNICHOVĚ. PŘIVOLALI ZÁCHRANKU A OŠETŘOVALI HO NA CHODNÍKU, ALE ZEMŘEL V NEMOCNICI NA SRDEČNÍ ZÁCHVAT. ŽÁDÁM INSTRUKCE. FUÁD. A jeho adresa, Medojed@ostercom.net, byla pro Jackův adresář nová.
„Medojed?“ poznamenal Wills a uchechtl se. „Ten chlap musí přes internet lovit ženské!“
„Jo, tak teda provozuje kybernetickej sex, fajn. Jenže, Tony, jestli jsme v Německu zrovna odkráglovali chlápka jménem Atef, tak tady máme potvrzení, a k tomu nový cíl, co musíme vysledovat.“ Ryan se otočil zpátky k počítači, klikal myší a hledal další odkazy. „Tady - Národní bezpečnostní úřad se toho chytil taky. Možná si myslí, že ten Medojed je ve hře.“
„Vy teda v těch svých vývodech zacházíte hodně daleko, a pěkně rychle,“ odbyl ho Wills.
„Velký kulový!“ Jack se zase pro jednou doopravdy navztekal. Začínal chápat, proč otec tak často vypěnil nad zpravodajskými informacemi, které do Oválné pracovny přicházely. „Hergot, Tony, co jasnějšího byste ještě chtěl?“
Wills se zhluboka nadechl a promluvil stejně klidně, jak hovořil obyčejně. „Uklidněte se, Jacku. Tohle je jednotlivý zdroj, izolovaná zpráva o něčem, co se mohlo, ale taky nemuselo stát. Neříkejte hop, dokud nemáte potvrzení od známého zdroje. Totožnost tohohle Medo…
