Amelie

Kapitola druhá

Obsahuje zprávu o Boothových spolutrpitelích

Než se vrátíme k Amelii, musíme čtenáře poněkud déle pozdržet u pana Boothe, jenž byl v péči soudního vykonavatele pana Bonduma; ten svého vězně právě informoval, že může požívat svobod jeho domu spolu s ostatními pány.

Booth se zeptal, kdo ti páni jsou. „Jeden z nich,“ odpověděl pan Bondum, „je veliký spisovatel neboli autor, jak ho nazývají. Už je tu pět týdnů na základě žaloby nějakého knihkupce na jedenáct liber, jež mu dluží; očekává však, že bude za nějaký den propuštěn, neboť se z dluhů vypisuje. Teď píše pro pět nebo šest knihkupců, a když k tomu sedne, tak vám vydělá takových patnáct šilinků za den. Je prý to výborný spisovatel, ale má sklon k lenosti. Některý den nepíše víc než pět hodin, ale jindy zas ho u toho vídám přes šestnáct hodin.“ – „To se podívejme!“ zvolal Booth. „A prosím vás, jaká jsou ta jeho díla? Co píše?“ – „Nu,“ odpověděl Bondum, „někdy píše příběhy pro děti a někdy verše, básně nebo co, a jindy zase píše zprávy do novin.“ – „Namoutě, to je tedy opravdu jedinečný člověk! – A jak si tady ty zprávy opatřuje?“ – „Nu, dělá si je, tak jako si dělá parlamentní řeči pro časopisy. Někdy nám je předčítá při punči. Na mou duši, je to úplně tak, jako kdyby člověk byl v parlamentě – bývá to o svobodě a o anglické ústavě. Já osobně neříkám nic, protože nechci strkat krk do oprátky, ale na mou čest, úplně mě přesvědčil, že není všecko tak, jak by to mělo být. Já sám jsem pro svobodu, co mne se týče.“ – „A jak se to srovnává s vaším povoláním?“ zvolal Booth. „Domníval jsem se, příteli, že se živíte tím, že připravujete lidi o svobodu.“ „To je zase jiná věc,“ řekl soudní vykonavatel. „To je všecko podle zákona a jako zaměstnání. Je přece samozřejmé, že lidé musí být přinuceni platit dluhy, protože jinak by to všecko vzalo špatný konec.“ Booth tedy Bonduma požádal, aby mu pověděl, jak si svobodu představuje. Ten na okamžik zaváhal a pak zvolal: „Och, to je výborná věc, to je ohromná věc, a je to anglická ústava!“ Booth mu řekl, že podle staré anglické ústavy, jak se doslechl, lidé nemohli být pro dluhy zatýkáni. Soudní vykonavatel na to odpověděl, že to musely být tenkrát velice zlé časy. „Copak by to nebyla nejkrutější věc na světě,“ pravil, „kdyby člověk nemohl dát druhého zavřít pro spravedlivý a zákonný dluh? Mimo to, pane, jste jistě…