Paní Bovaryová

IV

Hosté se dostavili časně. Přijeli v kočárech, na kárách tažených jedním koněm, v dvoukolkách s lavicemi, ve starých bryčkách bez kapoty, v otevřených vozech s koženými závěsy, a mladí lidé z nejbližších vesnic přijeli na žebřiňácích, kde stáli jeden vedle druhého a rukama se přidržovali žebřin, aby při rychlé jízdě a citelném natřásání neupadli. Přijeli i z desetimílové vzdálenosti, z Goderville, Normanville a Cany. Byli pozváni všichni příbuzní obou rodin, došlo ke smíření s rozkmotřenými přáteli, napsalo se známým, se kterými se už dávno neudržovaly styky.

Čas od času bylo za živým plotem slyšet zapráskání biče, potom se otevřela vrata: vjížděla nějaká bryčka. Koně klusali až k prvnímu schodu, tam se naráz zastavili a bryčka vyklopila náklad lidí, kteří vylézali ze všech stran, třeli si kolena a protahovali si záda. Dámy v čepcích měly šaty podle městské módy, zlaté řetízky k hodinkám, peleríny s cípy zkříženými pod pasem, nebo barevné šátky připevněné na zádech špendlíkem, které jim zezadu odhalovaly krk. Kluci, oblečeni podobně jako jejich tatínkové, vypadali ve svých nových oblecích celí nesví (mnozí z nich dokonce dostali toho dne svůj první pár bot v životě). Vedle nich bylo vidět nějakou tu vytáhlou čtrnáctiletou nebo šestnáctiletou dívenku, nejspíš jejich sestřenici nebo starší sestru, v bílých šatech od prvního přijímání, prodloužených pro tuto příležitost, zardělou a vyjevenou, s vlasy mastnými od růžové pomády, a obávající se, aby si neušpinila rukavice. Jelikož na vypřažení všech vozů nebylo dost čeledínů, vyhrnuli si páni rukávy a pustili se do toho sami. Podle různého společenského postavení na sobě měli fraky, redingoty, kazajky, kabáty - dobré fraky, na něž se celá rodiny dívala s úctou a které se vytahovaly ze skříně pouze při svátečních příležitostech, redingoty s dlouhými šosy, vlajícími ve větru, zdobené válcovitými límci a s kapsami jak pytle, kazajky z hrubého sukna, doplněné obvykle čepicí s měděnou obrubou u štítku, krátké kabáty, které měly vzadu dva knoflíky vedle sebe jako dvě oči a jejichž šosy vy

padaly jako vyseknuté z jednoho kusu tesařovou sekyrou. Někteří také – ale ti ovšem měli večeřet až na nejvzdálenějším konci tabule – na sobě měli sváteční halenu, halenu s límcem položeným na ramena, s drobně nařasenými zády a přepásanou nízko umístěným vyšívaným páskem.

Košile na prsou se vzdouvaly jako krunýře. Každý byl čerstvě ostříhán, uši odstávaly od hlavy, všichni byli hladce oholení: ti, kteří vstávali už před svítáním a na holení dobře neviděli, měli šikmé jizvy pod nosem nebo podél čelistí a skvrny odřené kůže velké jako třífranková mince, které se cestou na čerstvém vzduchu zbarvily do ruda, což na všech těch bílých tlustých a rozzářených tvářích vytvářelo růžové mramorování.

Radnice byla od statku vzdálená jen půl míle, šlo se tam tedy pěšky a po obřadě v kostele se všichni stejnou cestou vraceli.

Průvod, zprvu jednolitý jako barevná stuha vlnící se krajinou po úzké stezce, jež se vinula mezi zeleným obilím, se po chvíli rozdrolil do několika skupin, které se spolu bavily a opožďovaly se. Vpředu šel šumař a housle měl ověšené pentlemi a mušlemi, za ním novomanželé, potom příbuzní, přátelé namátkou za sebou a vzadu zůstávaly děti, bavily se trháním zvonečků ovsa nebo si hrály, aniž si jich někdo všímal. Eminy příliš dlouhé šaty se vzadu trochu vláčely po zemi, Ema se občas zastavila, aby si je povytáhla, a jemně z nich rukama v rukavičkách odstraňovala pichlavé traviny a hlavičky bodláků, zatímco Charles s prázdnýma rukama čekal, až skončí. Otec Rouault v novém hedvábném klobouku na hlavě a v černém fraku, jehož manžety mu spadaly až ke konečkům prstů, kráčel zavěšen do paní Bovaryové. Pan Bovary otec, který v hloubi duše všemi těmi lidmi pohrdal, přijel jen v prostém jednořadovém redingotu vojenského střihu a zahrnoval nějakou plavovlasou mladou venkovanku hospodskými lichotkami. Ta se ukláněla, červenala a nevěděla, co odpovědět. Ostatní svatebčané se bavili o svých záležitostech nebo se mezi sebou škádlili, aby si předem připravili veselou náladu. Při pečlivějším poslechu bylo slyšet vrzání šumaře, který uprostřed polí stále hrál. Když si všiml, že ostatní zůstávají daleko za ním, zastavil se, aby nabral dech, důkladně si namazal smyčec kalafunou, aby struny lépe vrzaly, a potom se dal zase na cestu.

Střídavě přitom zdvihal a spouštěl krček houslí, aby sám sobě lépe udával takt. Zvuk nástroje už zdálky plašil ptáčky.

Tabule byla prostřena pod kolnou, kde obvykle stávaly povozy. Na stole byly čtyři svíčkové pečeně, šest zadělávaných kuřat, dušené telecí, tři skopové kýty a uprostřed pečené sele zdobené jitrnicemi na šťovíku. Na rozích stolu stály karafy s kořalkou.

Sladký mošt hustě pěnil okolo zátek a všechny sklenice byly předem naplněné vínem až po okraj. Velké mísy žlutého krému, který se vlnil při sebemenším nárazu, měly na jednolitém povrchu napsané iniciály novomanželů arabeskami z drceného cukru. Na dorty a cukroví objednali cukráře z Yvetot. Jelikož v kraji teprve začínal, dal si na všem velice záležet, a když došlo na moučníky, …