Silas Marner

Závěr

Raveloe pokládalo jednu dobu v roce za zvlášť vhodnou pro svatby. Byl to čas, kdy všechny velké bezy a čilimníky v starobylých zahradách vystavovaly na odiv svou nachovou a zlatou houšť nad hřebeny omšelých zdí a kdy telata byla ještě tak malá, že potřebovala celá vědra libovonného mléka. Lidé tehdy neměli ještě tak napilno, jak se museli přičiňovat později, když nadešla hlavní doba sýraření a sekala se sena; kromě toho to byl čas, kdy se nevěsta mohla bez nepohodlí ustrojit do vzdušných svatebních šatů a předvést je v plné kráse.

Ráno toho dne, kdy se vdávala Eppie, dopadaly sluneční paprsky na bezové hrozny na štěstí tepleji než jindy, protože její svatební šaty byly vskutku velmi lehké, častokrát už přemýšlela, ačkoliv se jich v srdci zároveň již předem zříkala, že nejskvělejší svatební šaty by byly z bílého etaminu, řiďounce poházeného malilinkými růžovými snítkami, takže když ji paní Nancy Cassová prosila o dovolení, aby jí směla dát svatební šaty ušít, a žádala ji, aby si sama zvolila, jaké mají být, dřívější přemítání Eppii umožnilo dát ihned rozhodnou odpověď.

Kdo ji viděl zpovzdáli, když kráčela přes hřbitov a dál přes vesnici, tomu se jevila jako oblečená čistě v bílém a její vlasy vypadaly jako krůpěj zlata v lilii. Jednou rukou se vedla pod paždí manžela a ve druhé pevně tiskla ruku svého otce Silase.

„Vy mě od sebe nevyvdáte, tatínku,“ řekla, než se odebrali do kostela, „vy jenom přijmete Arona za syna.“ Za nimi kráčela Dolly Winthropová se svým mužem a tím končil kratičký svatební průvod.

Mnoho očí se na něj dívalo a slečna Priscilla Lammeterová byla ráda, že s otcem dojela ke dveřím Červeného domu náhodou právě včas, aby tu hezkou podívanou nezmeškala. Přijeli dnes dělat společnost Nancy, protože pan Cass musel ze zvláštních důvodů odjet do Lytherley. To byla zřejmě škoda, protože jinak by se byl šel třebas podívat, jako se pan Crackenthrop a pan Osgood půjdou podívat určitě, na svatební hostinu, kterou objednal u Duhy, neboť jevil docela přirozeně velký zájem o tkalce, na němž jeden člen Cassovy rodiny spáchal bezpráví.

„Skorem bych si přála, aby Nancy bývala měla to štěstí a našla nějaké podobné dítě a vychovávala je,“ řekla Priscilla otci, jak tak seděli spolu v kolesce. „Byla by aspoň měla něco malého, na co myslet, ne jenom samá jehňata a telata.“

„Ano, ano, má milá,“ pravil pan Lammeter, „takhle člověk cítí, když stárne. Starým lidem připadá všechno šedší – potřebovali by u sebe mít nějaké mladé oči, aby jim řekly, že svět je pořád stejný, jako býval.“

Vtom vyšla Nancy, aby otce a sestru přivítala, a skupina svatebčanů už přešla kolem Červeného domu a vkročila do chudší části vesnice.

Dolly Winthropová byla první, koho napadlo, že starý pan Macey, který se dal i s lenoškou vysadit před dveře svého domku, bude očekávat, že si ho svatebčané nějak zvlášť povšimnou, až půjdou mimo, protože je tuze starý, aby se mohl účastnit svatební hostiny.

„Pan Macey čeká na kousek řeči s námi,“ připomněla Dolly. „Dotkn…