14
Elizabeth nemohla spát; neustále si v posteli sedala a zapisovala si vše, co jí přišlo do hlavy. Poznamenávala si fakta, vývody, málo pravděpodobné i úplně nepravděpodobné důsledky. Kreslila si čtverečky, do kterých uváděla jména, místa a data, a pokoušela se je propojit čarami. Asi tak ve tři ráno se jí podařilo zúžit tok událostí na následující:
Duben 1925: Ulster a Janet se berou po třítýdenním zasnoubení. Proč…? Ulster a Janet plují na lodi Cunard Line do Southamptonu. Místa rezervoval Ulster už v únoru. Jak to mohl vědět?
Květen až prosinec 1925: banka Waterman Trust rozeslala přibližně osm set tisíc dolarů šestnácti různým bankám v Anglii, Francii, Německu, Rakousku, Holandsku, Itálii, Španělsku a Alžíru.
Leden až březen 1926: z trezorů Waterman Trust byly odneseny cenné papíry v celkové hodnotě kolem 270 milionů, při nuceném prodeji 150 až 200 milionů. Do února 1926 byly vyrovnány všechny evropské účty znějící na Ulster nebo na Janet. V březnu se Ulsterovo chování mění, je uzavřený.
Duben 1926. Narodil se Andrew. Byl pokřtěn. Ulster zmizel.
Červenec 1926. Čtrnáct evropských bank potvrzuje, že všechny prostředky již byly vyzvednuty, obvykle do čtyř neděl od připsání na účet. Dvě banky, londýnská a haagská, hlásí, že na účtech zůstaly částky dvacet šest a devatenáct tisíc.
Takový byl chronologický sled událostí souvisejících s Ulsterovým zmizením. Bylo jasné, že Ulster si předem všechno naplánoval: rezervaci místenek v únoru, krátké zasnoubení, svatební cestu, vklady a okamžité výběry, krádež cenných papírů i své konečné zmizení. Od února 1925 do dubna 1926. Plán připravený na čtrnáct měsíců dopředu a provedený s nesmírnou přesností a pečlivostí – včetně zajištění těhotenství, pokud se dá Janet věřit. Byl Ulster schopen něco takového vymyslet? Elizabeth nevěděla. Vlastně ho ani nijak dobře neznala a nesčetné zprávy jenom zamlžovaly obraz, jaký si o něm vytvořila. Člověk, o kterém všechny ty spisy pojednávaly, totiž zdánlivě nebyl schopen ničeho jiného, než si bezuzdné užívat.
Věděla, že existuje jediné místo, kde musí začít s pátráním: Evropa. Banky. Samozřejmě ne všechny, uvědomila si, ale některé z nich určitě. Bez ohledu na složitosti růstu a diverzifikaci bankovních služeb základní princip bankovnictví zůstal od dob faraónů stále stejný: peníze se vkládají a vybírají. Ať už se tak děje z nutnosti nebo z plezíru, vybrané peníze se vždycky přesunou někam jinam. A právě tohle místo – nebo místa – kam se peníze poděly, hodlala Elizabeth najít, protože do doby, než bude možné prodat cenné papíry, bude Ulster muset používat tyto peníze – peníze, které Waterman Trust rozeslala šestnácti evropským bankám.
Za deset minut devět otevřel lokaj dveře novopečenému druhému viceprezidentovi banky Waterman Trust, Jeffersonu Cartwrightovi, a uvedl jej do knihovny, kde už za psacím stolem seděla Elizabeth s nezbytným šálkem kávy v ruce.
Jefferson Cartwright se posadil do křesílka před stolem, vědom si toho, že v něm vypadá vyšší. Kufřík si postavil vedle sebe.
„Přinesl jste ty dopisy?“
„Mám je s sebou, madam Scarlattiová,“ odpověděl bankéř, položil si kufřík na klín a otevřel ho. „Rád bych využil téhle příležitosti a poděkoval vám za to, jak jste se za mne přimluvila v bance. Rozhodně to od vás bylo nesmírně šlechetné.“
„Děkuji. Slyšela jsem, že vás udělali druhým viceprezidentem.“
„Je to tak, madam, a domnívám se, že se tak stalo díky vaší přímluvě. Ještě jednou vám děkuji.“ Předal Elizabeth listiny.
Vzala si je od něj a začala je prohlížet. Zdály se být v pořádku. Byly dokonce vynikající.
Cartwright tiše spustil: „Tyhle dopisy vám umožňují získat veškeré informace týkající se jakýchkoli transakcí mezi vaším synem Ulsterem Stewartem Scarlettem a různými bankami – vklady, výběry, převody. Požadují přístup ke všem bezpečnostním schránkám, pokud takové existují. Každé bance jsme odeslali průvodní dopis s fotokopií vašeho podpisu. Ty jsem podepsal sám, protože fakticky reprezentuji banku Waterman v její funkci…
