František Kožík

František Kožík byl významný český spisovatel, dramatik a scenárista, známý především svými historickými a biografickými romány.

Narodil se 16. května 1909 v Uherském Brodě. Po maturitě na gymnáziu v Brně v roce 1927 pokračoval ve studiu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, kde v roce 1931 získal titul doktora práv. Současně studoval dramaturgii a režii na brněnské konzervatoři, kterou absolvoval v roce 1931.

Po studiích působil jako režisér a dramaturg v Československém rozhlase v Brně, kde mezi lety 1933 a 1940 vedl esperantské vysílání “Verda Stacio”. Během druhé světové války pracoval jako dramaturg rozhlasových skečů. V letech 1956 až 1974 působil jako dramaturg ve filmu a rozhlase.

Kožík je autorem řady historických a biografických románů. Jeho nejznámějším dílem je “Největší z pierotů” (1939), román o životě českého mima Jeana Gasparda Deburaua. Další významná díla zahrnují “Básník neumírá” (1940) o portugalském básníkovi Luísi de Camõesovi, “Rytíř smutné postavy” (1958) o Miguelu de Cervantesovi a “Po zarostlém chodníčku” (1967) o skladateli Leoši Janáčkovi.

Kožík byl aktivním esperantistou. V esperantu publikoval například antologii “Poeto ne mortas” (1984) a dílo “Lumo en tenebroj” (1992) o Janu Amosi Komenském.

Jeho první manželkou byla herečka Zdeňka Švabíková, druhou spisovatelka Olga Horáková. František Kožík zemřel v roce 1997 v Telči.

• Největší z Pierotů, 1939
• Básník neumírá, 1940
• Na dolinách svítá, 1947 / Hejtman Šarovec, 1971
• Vítězství vůle (Příklad Emila Zátopka), 1949
• Josef Mánes, 1955
• Synové hor, 1954
• Na shledanou, Emile!, 1957
• Cestou lásky, 1958
• Světlo v temnotách, 1958
• Rytíř smutné postavy, 1958
• Zákon věrných strážců, 1961
• Kryštof Harant, 1964
• Po zarostlém chodníčku, 1967
• Pouta věrnosti, 1971
• Miláček národa, 1975
• Na křídle větrného mlýna, Neklidné babí léto, 1977
• Město šťastných lásek, 1974
• Kronika života a vlády Karla IV., krále českého a císaře římského, 1981
• Fanfáry pro krále, 1983
• Jsem vánočnímu stromku podoben, 1992
• Černé slunce, 1992
• Neklidné babí léto
• Moje Kroměříž, 1995
• Nedokončená, 1996
• Čas třešní
• Za trochu lásky…, 1997
• Blázny živí Bůh
• Prstýnek z vlasů
• Pohádky vánočního zvonku
• O Honzovi
• Tři zlí kmotři
• Pírinka, 1943
• Zelená princezna

Z četných anket je známo, že v manželství je z pěti žen nespokojeno pět a z pěti mužů deset.

Šťastný cit je ten, který je svobodný. Jakmile se stane povinností, ztrácí dech. A jakmile tu povinnost hlídají ještě šavle a flinty, cit umře.

Zlo nekončí proneseným slovem

Dej si pozor, s kým se ti nejvolněji dýchá, s kým zní tvůj hlas nejjasněji, a podle toho si zařiď život.

Všichni muži lžou. A co my? Věřit? Jsme hloupé. Nevěřit? Z toho jsou vrásky.

Štěstí se nedá najít, není to nějaký trvalý stav. To je schopnost nitra.

U poezie nezáleží na pravdě. Básníme z rozkoše.

Ukopnutý palec u muže, to je asi tak jako dvojitá fraktura nohy ženy.

Jsou takové povahy, které žárlí na všechno, co máte v sobě. Na všechno, co jim nemůže patřit. Uráží ho to.

Zlo nekončí proneseným slovem. Jeho cesta je tím teprve zastoupena. A rány se nehojí tak lehce, jak snadno kámen opustí dlaň.

Ženy kolem čtyřicítky jsou nejpoutavější – mají dost zkušeností a málo zábran.

Francouzi mají pro ženy zvláštní odlišení, dost zásadní: některá žena je “facile”, to jest “snadná” k získání, pochopení, zvládnutí, některá “difficile a to je opak ke všemu, co je snadné.

Milovat, to znamená dávat.

František Kožík