Vítězství vůle

František Kožík

65 

Elektronická kniha: František Kožík – Vítězství vůle (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: kozik03 Kategorie:

Popis

E-kniha František Kožík: Vítězství vůle

Anotace

Životopisný román o českém atletickém rekordmanovi Emilu Zátopkovi. Byl vydán po prvním velkém úspěchu Emila Zátopka na olympijských hrách v Londýně 1948. Zaměřuje se na příběh tohoto fenomenálního atleta od dětských let, na jeho trnitou cestu ke sportu vůbec i k úspěchu v něm – a v souladu se svým názvem především na obraz Zátopkovy nevzdávající se železné vůle.

O autorovi

František Kožík

[16.5.1909-5.4.1997] František Kožík byl významný český spisovatel, dramatik a scenárista, známý především svými historickými a biografickými romány. Narodil se 16. května 1909 v Uherském Brodě. Po maturitě na gymnáziu v Brně v roce 1927 pokračoval ve studiu na Právnické fakultě Masarykovy univerzity, kde v roce 1931 získal titul doktora práv. Současně studoval dramaturgii a režii na brněnské konzervatoři, kterou absolvoval...

František Kožík: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Žánr

, ,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Vítězství vůle“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Emil Zátopek patří všem

Od té doby, co se nadporučík Zátopek vrátil jako olympijský vítěz domů, počet pozvání, jimiž ho mezi sebe lákaly kluby a spolky, se mnohokrát znásobil a znovu zejména, když byl přeložen do Prahy.

To bylo zásluhou Armádního sokolského výboru, který se v té době pod vedením plukovníka Sachra ujal činnosti jako nejvyšší složka vojenské tělovýchovy. Nadporučík Zátopek byl – dík pochopení ASV pro soulad jeho atletické činnosti a vojenské služby – přemístěn k nově organizovanému Armádnímu tělocvičnému klubu.

V Praze měl Emil mnohem víc možnosti věnovat se atletické průpravě i zúčastnit se veřejného života. Rozhlas i tisk toho plně využily.

A jako on sám se kdysi učil od každého, kdo mu mohl něco dát, věděl, že je už nyní jeho povinností rozdělit se o své sportovní vědomosti s těmi, kteří si troufali jít v jeho stopách. Emil Zátopek je si vědom, že v lidové demokracii, kde tělovýchova co nejšíře a nejmohutněji pojatá je nezbytnou částí socialistického vývoje, patří všem.

Svým chováním, příkladem, pocitem sounáležitosti je oddaným stoupencem Tyršovým a jeho myšlenek:

„Věc sokolská, to je tělesná a mravní výchova celého národa. V jejím okruhu musí se nakonec octnout všechen lid! Proč by měl být Sokol jen jeho zlomkem?“

První rok sjednocené tělovýchovy se klonil ke konci. A jeho zakončení – po tolika nebývalých úspěších – bylo oslaveno pozváním k významné schůzce.

Matyášovou branou přicházejí k prezidentu republiky nejvýznamnější návštěvníci, zástupci cizích států, vyslanci, diplomati. V pátek, posledního březnového dne, tudy vcházela jiná delegace; bylo to poselstvo našeho zdravého mládí, čestní vyslanci československého sportu, četa žen a mužů, kteří svou vůlí a nadšením dovedli dobýt mistrovství na mezinárodních kolbištích.

Jako předseda Státního výboru pro tělovýchovu a sport je sem přivedl ministr informací Václav Kopecký. A když se shromáždili v pracovně prezidenta republiky, který je už očekával, pozdravil ho jejich jménem.

„Dokázali jsme před celým světem,“ řekl, „že naše sjednocená tělovýchova, mající oporu v socialistickém pojetí státní péče o fyzickou zdatnost národa, je schopna dovést náš sport i v nejtěžší mezinárodní konkurenci k nejvyšším metám!“

Slíbil prezidentu republiky, že naši sportovci se i nadále po příkladu rekordů na pracovištích naší pětiletky budou snažit dobývat socialismu slavné úspěchy také na poli sportu. A pak mu představil jednotlivé mistry.

Emil Zátopek stanul v pozoru před svým nejvyšším velitelem. Prezident mu však srdečně tiskl ruku a vzpomínal, jak mu během jeho závodů víckrát „držel palec“, jak si jeho vítězství přál.

Jeden za druhým přistupovali ti, kteří jsou chloubou našeho sportu, a podávali usmívajícímu se prezidentu republiky ruku. Kanoisté Brzák, Kudrna, Čapek, Holeček, slovenský mistr boxu Torma, naše mistryně světa v krasobruslení Vrzáňová a Lerchová, Honsová za družstvo žen z olympiády, mistři světa ve stolním tenisu Tokar a Andreadis, zástupci hokejistů Modrý, Zábrodský a Kobranov.

A byli zde též ti, kteří stanuli sjednocenému Sokolu v čele a kteří nesou za jeho úspěšný vývoj odpovědnost; i jim poděkoval stisk prezidentovy dlaně. Jako bratra oslovil ho za ně starosta ČOS Truhlář a slíbil mu do všech příštích let věrnost Tyršovu pokrokovému sokolství.

„Síleni Tyršem a tvou upřímnou láskou k Sokolstvu, bratře prezidente, půjdeme ke zdaru a pro šťastnou budoucnost našich milovaných národů a drahé republiky vesele dál!“

Slavnostní – ale srdečná, nikoli chladná – část audience skončila odpovědí prezidenta Gottwalda, který borcům poděkoval za jejich výkony a řekl svůj názor na tělesnou výchovu u nás:

„Myslím, že poslední události v naší tělesné výchově a sportovním životě ukazují, že i tu jdeme správnou cestou… Věru, není již daleko doba, kdy se naplní Tyršovo: ‚Co Čech, to Sokol!‘… Chceme, aby tělovýchova a sport sloužily našemu lidu k radosti a osvěžení, chceme, aby náš lid měl dost fyzických sil i pro úkoly budovatelské a branné. Tedy – tělovýchovu do nejširších vrstev!“

Ale hned se zmínil také o zájmu o vynikající sportovce, jimž nový řád chce dát plnou možnost rozvoje. A skončil:

„Proto, drazí přátelé, kupředu za největší a nejširší rozmach sokolské tělovýchovy a sportu! A také za nejlepší a nejvyšší výkony, za nová mistrovství světa!“

V úsměvné náladě zasedli vynikající sportovci a jejich vedoucí s panem prezidentem k přátelskému hovoru o všech otázkách, které je zaměstnávají. Seděli vedle sebe, vodáci, atleti, boxeři, krasobruslařky, a schůzka tak byla nejlepším důkazem opravdového sjednocení všech.

„Všichni konečně pod jednou střechou,“ vyjádřil to nejlíp prezident republiky. „Je to střecha starobylá a důstojná, ale přece mladá a svěží střecha sokolská. Myslím, že v Tyršově domě se budete cítit všichni doma.“

A hovor se živě rozpředl: o nových stadionech a hřištích, která by umožnila nový rozvoj sportu pro všechny, o sociálním zabezpečení vynikajících sportovců a zajištění jejich přípravy, o reorganizaci cvičitelských sborů a tělesné výchově mládeže v Sokole, ve Svazu a v jednotách vojenských.

A byl to Emil Zátopek, který na konec této cenné a krásné návštěvy vyslovil prezidentu republiky dík:

„Děkuji vám jménem všech sportovců a závodníků za to, že sjednocením našeho národa jste umožnil i sjednocení naší tělesné výchovy. Loňskému únoru vděčíme, že můžeme přistoupit k masové výchově sportovců, že vynikající sportovci jsou v dnešním našem lidově demokratickém státním zřízení náležitě podporováni a že my všichni můžeme plně hájit barvy našeho státu za hranicemi. Děláme to se ctí a z vděčnosti k vám a celé naší republice!“

* * *

Ještě na jaře se stal Emil Zátopek členem naší mírové delegace na kongresu v Praze.

A když v květnu posílal Sokol hvězdicovou štafetou své pozdravení IX. sjezdu Komunistické strany Československa, četa vynikajících atletů i sportovkyň se svými náčelníky byla posledním jejím článkem. Převzala symbolickou štafetu od sportovců vojáků a běžela s ní od brány Výstaviš…