Sedm let v jižní Africe: První cesta

V.
Z Lekatlongu do Wonderfonteinu

Život Batlapinů. – Snovači a jejich hnízda. – Cukroviště třtinová. – Hora Spitzkopf. – Ves Micimova. – Schytralosť žen batlapinských. – Kupy všekazův. – Cestující Batlapini. – Jak jsem byl v nebezpečenství života. – Springbockfontein. – Vystěhovalci transvaalští. – Gassibone a jeho sídlo. – Směnný obchod. – Kobylky stěhovavé. – Zvláštní nápitek. – Na řece Vaalu. – Leguani vodní a zemní. – Christiana, nejzápadnější město Transvaalské. – Jednoduchá soudní správa. – Krajinný rozdíl obou břehů Vaalských. – Bloemhof. – Nebezpečný noční pochod za bouře. – Lovcův ráj. – Jeřábi korunatí. – Pakůň a gazella ploskatá. – Farma Rombergova. – Jak jsme byli překvapeni černým pakoněm. – Ptáci kurovití. – Klerksdorp. – Potschefstroom. – Údolí Moi-riveru. – Zeměznalecké nálezy. – Wonderfontein a jeho sluje.

Hlavní město nejjižnějšího kmene Batlapinův, Lekatlong (jméno to znamená sloučení, nejspíše vzhledem k oběma řekám), sídlo knížete Janči, skládalo se asi ze 160–200 chýží, které rozestaveny jsou ve třech větších skupinách, v nichž vždycky 2–4 chýže spojují se v jeden dvorec. Jednotlivé dvorce ohrazeny byly plotem ze suchých větví stromových, ⁵/₄–2 metry vysokým. Chýže prostřední skupiny byly zbudovány nejbedlivěji, skupina tato prostírala se též až k řece. V jejím středu stály na volném prostoře zříceniny missijního stavení, které před několika lety vyhořelo. Za pobytu mého žádný missionář tu nebydlel, za novější doby však bude prý sem odeslán jeden od londýnské missijní společnosti („London Missionary-Society“), do jejíhož okresu činnosti Lekatlong náleží. Nedaleko missijního domu vypíná se chrám, nepatrné podlouhlé stavení, vystavěné z nepálených cihel, jehož sedlová střecha pokryta byla suchou travou.

Hledíš-li na město s pravého břehu řeky, dvorce jeho, seřaděné pravidelně jeden vedle druhého ve skupinách, mile na tebe působí pěkným svým zevnějškem. Na ulicích, t. j. na volných prostorách mezi jednotlivými dvorci, čilý proudil život; zde spatřili jsme ženy, jež nesouce veliké hliněné nádoby na hlavách pospíchaly k řece, tam opět ženy, které vzdychajíce pod velikými a těžkými vály suché trávy nebo pod otepmi chrastí vracely se domů, an zatím zástup nahých dětí bavil se na břehu řeky hrami, kdežto jiné zase táhly na pastvu se svými stády, svěřenými jejich dohlídce.

Od tohoto obrazu čilé činnosti ženské odrážela se nápadně sladká zahálka mužů; spatřovali jsme je všude, kterak líně převalovali se po zemi, vyhřívajíce se na slunci jako nasycený had a odpočívajíce po namáhavém obědě.

Směnný obchod u vozu.

Muži oblečeni byli v kazajky a v kalhoty dílem z evropských látek, dílem z měkce vydělaných koží; hlavy pokrývali malými kloboučky, spletenými z trávy nebo ze sítí. Většinou byli muži prostředního vzrůstu, nebyli však ani tak pěkně vzrostlí jako Zulové, ani tak svalovití jako ostatní Fingové; pleť jejich zdála se mi neobyčejně světla. Rysy jejich obličejů nemálo byly znetvořeny nosem nepoměrně širokým; zrů…