Velké dobrodružství – Zemí Makalaků a Matabelů zpět k domovině

Emil Holub

69 Kč

Elektronická kniha: Emil Holub – Velké dobrodružství – Zemí Makalaků a Matabelů zpět k domovině (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: holub-emil04 Kategorie: Štítek:

Popis

E-kniha Emil Holub: Velké dobrodružství – Zemí Makalaků a Matabelů zpět k domovině

Anotace

Veliké dobrodružství je vypsání třetí Holubovy výpravy do nitra Afriky tak, jak bylo původně (roku 1881) otištěno v jeho knize Sedm let v Jižní Africe, přeložené do všech světových jazyků. Mladý český badatel, který si na tuto objevnou cestu uspořil peníze z lékařské praxe v démantových polích, podnikl po zkušenostech předchozích výprav v březnu 1875 odvážnou cestu do království marucko-mabundského, hodlaje po řece Zambezi proniknout napříč Afrikou k jejímu vých. pobřeží. Překonávaje těžké překážky kladené přírodou i domorodým vládcem, stanul 17. září u Viktoriiných slapů, a 1. prosince pokračoval na člunech obtížených bohatou kořistí sběratelskou peřejemi řeky. Ale ztráta dvou člunů a malárie donutily ho po tvrdém zápase s přírodou a hlavně nemocí ke zpáteční cestě a k návratu do Kimberleye 1876. Svoji cestu velikého významu vědeckého líčí prostě, bez udivujících efektů, perem bystrého pozorovatele i školeného přírodovědce. Jeho kniha, vyzdobená původními kresbami autora je věrným obrazem střední části Jižní Afriky v letech sedmdesátých.

O autorovi

Emil Holub

[7.6.1847-21.5.1902] MUDr. Emil Holub byl český lékař, cestovatel, kartograf a etnograf. Narodil se roku 1847 v Holicích v rodině praktického lékaře, v roce 1857 se rodina přestěhovala do Pátku u Loun. V roce 1858 začal Emil Holub navštěvovat malostranské gymnázium v Praze, z nějž o rok později odešel na německé gymnázium v Žatci, kde roku 1866 odmaturoval. Emila Holuba zaujaly...

Emil Holub: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Velké dobrodružství – Zemí Makalaků a Matabelů zpět k domovině“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

III.
O vzdělanosti národů říše marucké

Náboženské představy – Způsob života těchto národů – Orba – Výnos její – Spotřeba polních plodin – Oděv mužský a ženský – Postavení ženy v říši marucké – Výchova dítek – Manželství – Jak se mrtví pohřbívají – Náhrobky – Jak se v této zemi cestuje – Soudnictví – Poprava – Lékaři Sepopovi – Pověra – Kouzla – Lidské oběti – Průmyslové výrobky Maruců – Hliněné nádoby – Dřevěné výrobky – Dýně – Pletařské výrobky – Řezací nástroje – Zbraně lovecké a válečné – Průmysl tkalcovský – Stavba lodic – Dýmky a tabatěrky – Zboží ozdobné – Skvosty.

 

Utápění osob sešlých věkem.

 

V posledních kapitolách dovolil jsem si tam, kde se mi zdálo příležité, zmíniti se o některých obyčejích v říši marucké, jež po rozumu mém jsou zajímavé, jakož i o mnohých vlastnostech, kterými se povaha těchto kmenů vyznačuje. V tomto odstavci pak doplním úryvky tyto a v následující kapitole budu pokračovati v dalším popisu svých příhod na cestách.

Jak jsem se už zmínil, čeleď Banthů věřila, než se rozdělila v početné kmeny, s kterými se nyní potkáváme, v jediného, mocného a neviditelného boha; víru tuto pak udrželi Marucové ze všech kmenů banthuských tak, že nejméně ji porušili. Věří v neviditelnou, vševědoucí bytost, která bedlivě pozoruje činy každého jednotlivce řídíc osudy lidské po své libosti.

Marucové bojí se vysloviti jméno tohoto boha užívajíce zaň zpravidla pouze slova „molemo“, které má však mnohonásobný význam, a lze je tudíž v každém jeho smyslu velmi poplésti. Slovem „molemo“ naznačují boha, zlé nebo dobré duchy, léky i jedy, kouzla, amulety atd.; správný název řečené vševědoucí bytosti jest „ňambe“. Vyslovujíce toto jméno zdvíhají oči k nebesům, ukazují tam rukama, nebo činí obé, ale nevyřknou „ňambe“. Slyšel jsem mnohé, kteří vyhýbajíce se slovu tomu říkají: „Onen tam nahoře,“ nebo „Onen“; domnívají se, že mocná bytost žije „mo-chorimo“, t. j. v blankytu nebeském. Zemře-li kdo přirozenou smrtí, říká se: „Ňambe jej povolal“; podlehne-li kdo v zápase se svým bližním, s divou zvěří nebo se živly, praví se: „Stalo se tak na rozkaz ňambův.“ Jest-li zločinec odsouzen na smrt, pokládají to za spravedlivý trest, seslaný ňambou, a sám vinník jsa, jak se zdá, o tom přesvědčen, podrobuje se pokorně osudu, kdežto nevinně odsouzený – a za Sepopa bylo jich nesčetné množství – i přátelé ho doprovázející, skládajíce až do poslední chvíle přepevnou důvěru u vševědoucího ňambu, doufají, že přispěje svou pomocí, která objeví se v tom, když odsouzenec vydáví jed, který při popravě obyčejně podávají.

Národové říše marucké věří mimo to na neviditelné dobré a zlé duchy, tyto pak zahánějí od svých dvorců neb aspoň ukrocují jejich hněv rozvěšujíce po kolech všelijaká zaříkadla. Takové prostředky zapuzující a chlácholící jsou: kosti zvířecí a lidské, hroší zuby, zvláštní kusy dřeva, stromové kůry, dýňové láhve a pod., které zavěšují v košíčkách, podobných vaku a spletených z lýčí, trávy nebo listí, na koly metr až čtyři třetiny metru vys…