Velké dobrodružství – Zemí Makalaků a Matabelů zpět k domovině

VIII.
Kapskou osadou k přímoří

Odjezd z Bultfonteinu – Chov pštrosů na farmě Ottersportu – Chov pštrosů vůbec – První má přednáška v Collesbergu – Cradock – Nehoda v tom místě – Válka se Zuly – Proč běloši s nezdarem obcují s domorodci – Mé články o válce zuluské – Jak Zulové bojují – Grahamstown – Bohaté nálezy palaeontologické – Příjezd do Portu Eliščina – Lví honby – Vycházky do okolí – Mé sbírky mořské – Sbírky mé v nebezpečenství – Poslední dny na africké půdě – Návrat do Evropy – Záměry do budoucnosti.

Zpáteční moje cesta z Polí diamantových k přímoří byla v Cradocku na delší dobu přerušena, také v Eliščině Portu a v Kapském Městě byl jsem nucen pobýti déle.

Obrátiv se na jih, překročil jsem Modderriver, jehož hluboké řečiště velmi nám stěžovalo přechod. Tato řeka činí hluboké louže náramně rybnaté. Údolí její jest vlastně hluboká strž, již déšť prorval lateritem. Po strmých svazích, porostlých hustým křovím a stromy, početní ptáci hnízdí se, majíce tam bezpečný útulek. Ne tak půvabné jest místo na stoku této řeky s Rietriverem. Místy jsou břehy její i pobočky právě zmíněné bahnité; odtud také jméno její Modderriver neboli řeka bahnitá. Tu přemnohý unavený tahoun vozků, jedoucích s kolikospřežnými potahy z ostatních přístavů do Polí diamantových, zabořiv se bídně zahynul.

Cestou jel jsem také skrze Jakobsdal, který od mého prvého pobytu roku 1872 znamenitě rozkvetl, a pak zamířil jsem k městečku Philipoli. Jeda tam minul jsem též hostinec rietriverský. Bývalá budova z kanafasu a železného plechu byla přestavěna v důkladný kamenný dům, i podivil jsem se nemálo, an mne hostinský uvítal řka: „Nepřijel-li jste k nám před šesti lety s pány Michaelisem a Rabinowitzem?“

Na farmě zvané Kalke nalezl jsem několik jikrovců (oolithů) a zkamenělin; těchto čím dále na jih, tím více přibývalo. Jednotvárná neutěšená krajina byla mi dokladem, že se blížím končinám, které již léta stíhány byly velikou suchotou. Okolní kraj byl opravdu docela spálen a vyprahlý, nebylo viděti ani jediné zelené travičky a téměř všude mohl jsi postřehnouti zrakem toliko jednu barvu; skaliny i půda byly převahou hnědé^[7]. Pobytu svého v Philipoli zažil jsem velmi příjemně, obcuje s velkokupci Schultzem, bratřími Liefmanny a s poštmistrem Försterleinem; také byli společníky mými Dr. Knobel a Dr. Igel. Pánové ti podnikli se mnou několik vycházek, jichž přírodopisnou a národopisnou kořistí jsem platně obohatil své sbírky. Nově nabyl jsem zejména několik živých ptáků a vzrostlou kozu gazely skákavé; pan Schultze daroval mi pěknou drusu křemene, kterou jsem už roku 1872 za svého průjezdu zpozoroval v hostinci jeho v Drawing-Roomu, ale nemohl jsem ji tehdá nemaje peněz koupiti. Pan Försterlein dal mi tolikéž velezajímavou národopisnou zvláštnost. Byl to talisman, skládající se z malé černé tabulky dřevěné zdélí čtyř, zšíří dvou centimetrů a ztlouští osmi milimetrů, na jednom konci užší, a z kousku křišťálu, zasazeného do nejširší třetiny na konci tabulky; poštmistr philip…