Velké dobrodružství – Od diamantových polí do říše marucké

Přídavky

1. Nemoc roiwater-siekte, která za některých let hubí tahouny v Natalu i v sousedních končinách Svobodného státu Oraňského a v Transvaalu, objevuje se zpravidla, když tráva dozrává; jest to prudký, někdy však také chronický zánět vnitřních ústrojů močových, k němuž se druhdy připojuje též úplavice. Nejobyčejnějším příznakem bývá, že nemocný dobytek močí krev. Chorá zvířata, zdá se, mají veliké bolesti, neboť mnohá bučí zdvíhajíce vysoko hlavu, některá pak točí se přitom dokola. Dobytek ochuraví buď zrovna tam, kde pozřel rostliny, jež jsou původem nemoci, nebo také po osmi až desíti dnech, když odešel už z dotčených krajin. U některých podobá se, jako by je choroba mírněji zachvátila, tu pak dlužno prý dobytčata sprostiti práce a chovati je v místech, chráněných od studených větrů, až by úplně ozdravěla. Jestliže však nechají se pod jhem a týrá-li je zároveň studený déšť, tož tahouni roznemohou se za velmi nebezpečných příznaků a většinou scházejí smrtí. Nejlepším lékem jest, jak mne jistili, chlorodyn, patnácti až dvaceti kapkami vody rozředěný, který dává se zvířatům po pěti hodinách.

2. Prohlížeje v Šošongu ránu bojovníkovu, shledal jsem několik hnisavých dučejů ranných, z kterých bylo poznati, že kost nahoře i dole uhnila. Rozhodl jsem se tedy, že volné části odstraním, a poněvadž…