Velké dobrodružství – Od diamantových polí do říše marucké

III.
Ze Šošongu k velikým jezerům solným

Dějiny posledních bojů, mezi Sekhomem a Khamou – Výmoly v řečišti Lualy – Rovina makveská – Mráz – Divocí pštrosi u vozu – Zákaz honby, vydaný králem Khamou – Antilopy losí – Prvé palmy – Stezky zvířecí a pastě asagajové na vrchovisku řeky Nokane – V území Velikých jezer solných – Pánev citaniská a karri-karriská – Na řece Čanengu – Matabelové u vozu – Ložiska solná na bystřině Natě – Lov zuluských antilop laních – Čekaná na lvy – Život zvířat na Natě.

Změny, které se od prvého mého pobytu v Šošongu staly ve veřejném životě a ve společenských poměrech Bamankvatů, hned mně byly nyní nápadné. Tehdáž byl při vládě Sekhomo, zosobnělá překážka všelikých novot, které lze pokládati dobrodiním civilisace, neúnavný kněz a pěstitel pohanských zvyků a orgií; nyní panoval Khama, jeho nejstarší syn a přímá protiva otcova. Poněvadž se s Khamou navrátila valná většina těch, kteří šli s ním dobrovolně do výhosti a ježto podrobili se mu téměř všichni Bamankvatové, žijící v Šošongu za vlády Sekhomovy, tož mělo město třikráte tolik obyvatelů než za prvého mého pobytu. Všude mohl jsi pozorovati větší pořádek a bezpečí; odstranil Khama, zakázav prodávati kořalku, nejdůležitější podporu zahálky a nepokoje, i snažil se též, aby ponenáhlu zamezil pohanské zvyky, škodlivé mravům a zatemňující ducha jeho poddaných.

Dne 21. měsíce května navštívil jsem v městě několik nemocných domorodců, mezi nimi jednoho bojovníka Khamova, jemuž koule roztříštila holeň^[5]. U Khamy samého pobyl jsem s panem Mackenziem několikráte maje takto příležitost, abych čím dále tím zevrubněji poznal chvalitebnou povahu tohoto muže. Lhůtu čtrnácti dnů strávil jsem vycházkami do nejbližšího okolí městského, záznamy svých denních pochodů z Linokany do Šošongu a lékařskou praxí, při které pomáhali mně pánové Mackenzie a Hephrun ošetřujíce nemocné černochy. Král Khama slíbil mi laskavě, že mi dá ze zástupu svého služebnictva sluhu, který by mne doprovodil až k řece Zambezi. Tento domorodec měl také, kdybych chtěl táhnouti k západnímu břehu nebo na sever, přijeti s vozem mým a předměty, nasbíranými cestou k Zambezi, zpátky do Šošongu; za mzdu měl jsem mu dáti mušketu. Přítel Mackenzie daroval mi dva pěkné dřevěné hrnce, zhotovené od Mašonů, rev. Hephrun pak dvě unce chininu.

Dne 27. t. m. přivedl mi Khama slíbeného sluhu a promluvil k němu přede mnou řeč, kterou končil slovy: „Tvůj nový pán jest muž a že jest ňaka, to jsem ti už vysvětlil.“

Na vycházkách mých s rev. Mackenziem ukázal mi přítel můj všecka ta místa, která stala se za posledních bojů mezi Khamou a Sekhomem znamenitými. Následující řádky buďtež doplňkem těch zpráv, jež podal jsem líče prvý svůj pobyt v Šošongu. Zmínit jsem se na konci jejich, že Khama opustil Sošong a že ho valná většina Bamankvatů následovala do dobrovolné výhosti na Zugariver. Vida však králevic, kterak zimnice poddané jeho v bařinaté krajině decimuje, snesl se na tom, že vrátí se do Šošongu a dopomůže si svého pr…