Sedm let v jižní Africe: Druhá cesta

IV.
Z Molopolole do Šošongu

Malebná poloha města. – Rev. Price a Williams. – Kotla. – Vycházka do rokliny Molopololské. – Slavný den v Molopololi. – Život missionářů v Jižní Africe. – Jak mne Sešele přivítal. – Bakvenové. – Dějiny říše Bakvenské. – Králová Masebele a králevic Sebele. – Okolí Molopololské. – Obyčeje a zvyky Bečuanův. – Náboženské představy jejich. – Ňakové, liňakové a moloiové. – Jakým spůsobem léčí a jakých užívají léků. – Zaříkání Khamy. – Přivolavači dešťův. – Odjezd z Molopolole. – Trnitý pochod. – Domorodí listonoši. – Nedostatek vody. – Jak jsem byl v nebezpečí života. – Barvové a Masarvové. – Pověrčivé zvyky tohoto kmene, podrobeného Bečuanům. – Jejich lovecká lesť. – Novoroční slavnosť v pustině. – Jak jsem zabloudil v zemi Bakvenské. – Jak mne Masarvové vysvobodili. – Znamenitý nález. – Setkání s levharty. – Pečlivý otec. – Vjezd do Šošongu.

Rozhledneš-li se z kotliny po Molopololi, přiznáš zajisté, že to město ze všech bečuanských měst bez odporu nejzajímavějšího poskytuje pohledu a nejpůvabnější má polohu. Z malé kotliny, bujně se zelenající, v níž stojíme, spatřujeme kolem sebe skalnaté výšiny, jež většinou strmé mají vrcholky, nebo stěny odpola příkře čnící, jinde zase pokryty jsou od paty až k temeni balvany; mezi nimi pak a na svazích méně srázných, jež hustým porostly jsou křovím, vypíná se tu onde obrovské aloe. Po pravici naší rokle od severu se táhnoucí, s velekrásnými útvary skalními převislé skály Molopololské a mezi námi a touto soutěskou vysoké stromy listnaté, stavení missionářská a jich zahrádky, ozdobené tropickými banány a třtinou cukrovou. Před námi na úpatí východního příkrého kopce a na pravo od nás u západního lesnatého chlumu rozkládají se mile dvě vsi domorodců. Ve druhé z nich vystaveny jsou rozsáhlé dvorce obchodního domu Taylorova, nejznamenitějšího po Francisovi a Clarkovi v zemích bečuanských, a mezi oběma osadami proniká zrak skalní branou, na jih vedoucí: Kobukve. A vzhledneme-li konečně nad vesnicí k východu, objeví se nám vysoko nahoře čtvrť městská s královskými dvorci, v níž přebývají vyvolení kmene. Obrátíme-li se na sever a západ, uzříme severní čtvrt městskou na úpatí severního pásma horského a za kotlinou červenavé rozvaliny opuštěného města domorodcův a širou rovinu, omezenou na jih a jihozápad tmavým zeleným lesem, jehož hlubokým pískem právě jsme se až sem dobrodili. Při tomto rozhledu ještě něco jest nám nápadno. Je to několik obrovských všekazišť, zbudovaných na patě pahorkův, o nichž právě stala se zmínka, a na pobřeží potůčku.^[20]

U Molopolole jest nám podivovati se pouze krásné a malebné jeho poloze, neboť tmaví obyvatelé jeho nepřičinili se nijak, aby zvelebili město své buď sady nebo znamenitou podobou a výstavností svých příbytků. Jenom to svědčí prospěšně pro krále, že založil město na místě, od přírody opevněném. Nynější král Sešele, kterého již Livingstone líčí v několika kapitolách své knihy „Missionary Travels“ (Missionářské cesty) a o ně…