Sedm let v jižní Africe: Druhá cesta

III.
Z Mošanengu do Molopolole

Král Moncua a křesťanství. – Wesleyanská missie v Mošanengu. – Návštěva u vozu. – Má lékařská praxe v Mošanengu. – Znamenité stavby všekazův. – Příhoda při našem odjezdu. – Vysočina Bankvakecká. – Známky tropické vegetace. – Psi hyenoví. – Malebná krajina u výšin Náprstkových. – Výjevy světelné na planině. – Zříceniny města Mosililova. – Lov damanů. – Travní stromy. – Thari. – Molopolole.

V jižní části Mošanengu bydlel Molema se svými Barolongy, v níž kromě zchátralého kostela a mimo domek, v němž pan Martin přebýval, nebylo žádné budovy evropským slohem vystavěné. Kostelík, jejž jako obyčejně mezi bečuanskými kmeny vystavěl missionář sám, byl v takovém chatrném stavu, že se div nesesul. Bylo by bývalo tedy potřebí opraviti ho; ježto však Moncua právě tehdy prohlásil, že se přestěhuje k Molapu zbudovat si tam nového sídelního města, proto kostelík nebyl opraven. Byla to podlouhlá budova asi pět kroků široká a 2 metry (do hřebene 3¹/₂ metru) vysoká, urobena jsouc z větví a hlinou omítnuta. Kazatelem mošanenžským jest domorodec Jan Lešumo, bodrý a bystrozraký muž.

Staveníčka domorodců zbudována byla slohem, jenž jest Bečuanům vlastní, jenom že byla v obmezeném prostoru velmi těsně vedle sebe postavena; naopak dvorce městské čtvrti Baharucké, oddělené potokem a malým jeho údolím od čtvrti Barolonžské, byly mnohem prostrannější. Páčil jsem počet obyvatelstva obou měst na 7000, číslo to pak jest střední hodnota mezi 6–8000, protože jednak mnozí obyvatelé po delší dobu pracují v polích diamantových, jednak zase vzdělávají vzdálená pole. Sídlo královo, jež skládalo se z pěti dvorců po dvou bytech pro každou z pěti jeho žen a z dvorce pro něj samého, leželo v západní polovici města blízko břehu potůčku.

Ústava Barolongův a Bankvakeců jest v některých vztazích konstituční, ačkoli poněkud menší měrou než u Bakvenův a východních Bamankvatů. Mezi králi bečuanskými jest Moncua po Khamovi, nynějším králi východních Bamankvatův, nejpřednější. Jest pohan, ale lepší než křesťanský Sešele, ačkoliv z počátku, když křesťanství proniklo do země, neznaje jeho zásad horlivě proti němu bojoval, poněvadž se obával, že odvrátí od něho jeho poddané a seslabí královskou jeho moc. Proto všemi prostředky usiloval o to, aby je zase z říše své vypudil.

Jako u valné většiny kmenů bečuanských, mezi kterými missionáři jali se působiti, také zde byli to s největší čásť mladí lidé, jimž zalíbilo se v novém učení, kdežto staří pevně trvali na pohanské víře. Moncuovi bylo to nápadno a to tím více, když mladíci a děvčata nedostavili se náležitým počtem k obřízce, nechtějíce také účastniti se svatebních orgií a po skrovnu dostavujíce se ku mnohým jiným slavnostem pohanským. Bečuanové mají národní tanec, který zove se tancem rákosným spoléhaje na starém pohanském zvyku. Tanec ten tancují muži, jež procházejíce městy bez přestání pískají do rákosových píšťalek. Při tom často jeden z nich i více mrtvi klesají za tance, nebo brzy potom …