Přídavky

1) Když Gassibone nabídl své území republice Transvaalské a když ta je přijala, Mankuruana obával se, že bude mu státi se poddaným tohoto státu, a postupoval svou zemi, prostírající se severně od Hart-riveru až k dolnímu Molapu, vyjímaje malou krajinu u Taungu, vládě anglické, která jí však nepřijala. Dovolil jsem si tehdá učiniti kapskou vládu pozornu na povahu Mankuruanovu, zejména na to, že málo lze mu věřiti, prohlašuje-li se loyalním a přátelským. To, co potom se sběhlo, potvrdilo můj soud: jakmile stát Transvaalský stal se anglickým, Mankuruana změnil svou hru; teprva za nejnovější doby vedl si zase více přátelsky a měl se k Angličanům, ale jen proto, že jeden jeho lenník, Mora Kurumanský, dav se svésti ku bezpravným skutkům proti bělochům, za to přísně byl potrestán.

2) Když v polovici let padesátých boerové ze Svobodného státu Oraňského pustili se v boj s basutským králem Mošešem, sídlícím na jihovýchod od nich, užili někteří Korannové se svým náčelníkem Kousopem (Kusopem), usedlí na jih od Vaalu, té okolnosti, že do války této odešli muži ze severozápadních statků Svobodného státu jsouce povoláni do boje, k tomu, aby zákeřnickým spůsobem přepadli nejbližší osady bělošské. Pobivše ženy a děti boerův uprchli se všemi uloupenými stády do své vlasti; když pak nemněli se po tomto zlotřilém skutku ve Svobodném státě Oraňském býti v bezpečí, opustili svůj kraj a odtáhli za řeku Vaal. Kusop odebral se ku Gassibonovi, otci náčelníka batlapinského, jejž jsem navštívil, a dav mu dary ze své kořisti dosáhl od něho jakožto všeobecně uznávaného paramont-chefa (nejvyššího pohlavára) Batlapinů dovolení, aby usadil se v jeho území. Batlapinové spatřivše krásná stáda, Kusopem uloupená, byli hned, když jim synové starého Gassibona Pohu’cive a Bojong rozkázali, volni, že vystrojí se k loupežnému vpádu do Svobodného státu. Tažení toho účastnil se také sousední náčelník Bamairů Motlabane, a Batlapinové přepadli tehdy též Transvaalské farmy na východě. Pro nedokončenou válku s Mošešem a pro náhlý vpád na stranu východní nebylo divokým hordám ani ve Svobodném státě ani v území Transvaalském přemáhati žádného značného odporu, i vrátily se s nesčetnou kořistí do sídel svých mezi dolním tokem Hart-riveru a středním Vaalem. Jakmile však roznesla se zpráva o těchto loupežích ve Svobodném státě a v území Transvaalském, ozbrojili se hned všickni statkáři, co jen mohli, proti Kusopovi; ten zabit jest v boji, potom pak vedlé jeho vlastních odňat jest mu též díl uloupených stád. Zbylí jeho poddaní uprchli buď do Mamusy, buď šli se statkáři, aby vstoupili do jejich služeb. Pohu‘cive, který bál se, že boerové odplatí mu loupežný jeho skutek na otcové kraalu, myslil, že bude lépe, aby se na hollandské statkáře dříve, než dojdou svých farem, obořil, je zničil a jim stáda odehnal. Záměr jeho směřoval k tomu, že obklopí tlupu bělochův; avšak útočníci byli odraženi, rozprášeni, řady jejich na všecky strany rozraženy a vůdce poraněn tak, že nemo…