Carlo Goldoni

Carlo Goldoni byl proslulý italský spisovatel a dramatik, zejména díky jeho komediím, z nichž se mnohé hrají dodnes. Je považován za zakladatele novodobého italského divadla.

Goldoni se narodil roku 1707 v Benátkách v rodině lékaře Giulia Goldoniho a jeho manželky Margherity. Odmala projevoval výjimečné nadání, už ve čtyřech letech se naučil číst a psát, kolem osmého roku napsal svou první hru pro děti. Díky stěhovavému životu otce a jeho nezdařilému podnikání procestoval nejrůznější města severní Itálie, než ve čtyřiceti letech zakotvil k trvalejšímu pobytu v Benátkách, ani tam ovšem nesetrval příliš dlouho.

V souvislosti s tím i přes jeho nesporný talent nenavštěvoval studia souvisle, nýbrž v několika etapách. Nejprve se pokoušel studovat filozofii u dominikánů v Rimini, pak práva v Pavii a v Modeně. Práva nakonec dokončil v Ravenně, život ale zasvětil divadlu. Mezi studii psal hry, kočoval s hereckou společností a pracoval v různých advokátních kancelářích. Působil také jako tajemník benátského velvyslance v Miláně.

V dalších letech se úspěšně hrály jeho hry, stal se ředitelem divadel v Benátkách i Janově a psal libreta oper. Byl jmenován dvorním básníkem francouzských Bourbonů v Parmě. V roce 1758 jej přijal na audienci papež Kliment XIII. Jeho posledním obdobím byla Paříž, kde působil jako vychovatelem královských dcer a psal další komedie. V roce 1792 mu Národní konvent zastavil penzi, kterou obnovil na přímluvu jeho přátel. Zemřel v chudobě den před tímto rozhodnutím.

Z Goldoniho tvorby se dochovalo 218 děl – libreta komických oper, tragédie, tragikomedie a melodramata, ale zejména komedie. Odvážil se jako první prolomit tradici „commedie dell’arte“ tím, že zrušil masky, stereotypní kostýmy a vypořádal se i s improvizací situací a dialogů. Do té doby nebylo rozepsané libreto, ale jen námět hry a herci si domýšleli děj až na jevišti. Coldoni rozepsal role a vytvořil pevný scénář. Jeho hrdiny již nebyli stylizovaní harlekýni, ale normální lidé středních vrstev, které odpozoroval v rodných Benátkách. S jemnou ironií popisoval jejich starosti i radosti všedního dne a vady a problémy společnosti.

• Belisar (Belisario, 1734)
• Světák Jeroným (1738)
• Komteska (La donna di garbo, 1743)
• Sluha dvou pánů, 1994 (Il servitore di due padroni, 1745)
• Pamela (La Pamela, 1750)
• Zdravá nemocná / Chytrá vdova (La finta ammalata, 1751)
• Mirandolína / Paní hostinská (La Locandiera, 1753)
• Zvědavé ženy, 1961 (Le donne curiose, 1753)
• Náměstíčko (Campiello, 1756)
• Impresário ze Smyrny, 1956 (L’Impresario Di Smirne, 1759)
• Benátská vdovička, 1962 (La vedova scaltra, 1748)
• Kavárnička, 1954 (La bottega del café, 1750)
• Lhář, 1954 (Il bugiardo, 1750)
• Poprask na laguně (Le baruffe chiozzotte, 1762)
• Jemnostpán markýz, 1955 (1765)
• Hrubiáni / Neotesanci, 1954 (Rusteghi, 1772)
• Pan Todero Brumla aneb Starý protiva / Pan Todero Brumla aneb Starý bručoun, 1956 (Sior Todero Brontolon o sia Il vecchio fastidioso, 1762)
• Kolos (1724)
• Vějíř (1765)