Náměstíčko

PRVNÍ DĚJSTVÍ

První scéna

ZORZETTO s košíkem, položeným na zemi, uvnitř talíře a mísy; v ruce pytlík na hru, řečenou štístko. Potom všechny ženy, jedna po druhé, z míst, jak je uvedeno.

ZORZETTO:

Holky, loto přišlo!
Štístko — kdo chce, páni?
Jdu k vám za svítání.
Máme zimu, pravá sezóna je mimo,
ale karneval, bych řek, bude jak víno.
Nenechte se prosit, podívejte —
Holky, kdo si vsadí?
Loto, poroučejte!

LUCIETTA (z besídky svého domu):

Zorzetto, tady jsem! Na, můj groš!
(Hodí mu groš.)

ZORZETTO:

Výborně, paní Lucietto!
Jak hrajem? První si má právo říct!

LUCIETTA:

Tak volím: Bere, kdo vytáhne víc.
Jen kdybych měla štěstí!

ZORZETTO:

                                               Jedem!
Určitě vyhrajete. Máme jeden.
Šest grošů ještě!

GNESE (ze svého balkónku):

                                 Zorzi!

ZORZETTO:

Račte, paní Gnese?

GNESE:

Groš ode mne.

ZORZETTO:

                            Šup, hoďte dolů!

GNESE:

                                                            Na!
(Hodí mu groš.)
Jen abych vyhrála!

ZORZETTO:

                                    A máme dva!
Pět grošů ještě!

ORSOLA (ze svého balkónku):

Jé — blázen přišel! Ty?

ZORZETTO:

Vy taky, paní máti?

ORSOLA:

Jak chceš. Groš!
(Hodí mu jej.)

ZORZETTO:

                               Máme tři!
Dál! Čtyři ještě —!

LUCIETTA:

I paní Orsola si dala říct?

ORSOLA:

Bodejť! Kdo bere?

LUCIETTA:

                                    Kdo vytáhne víc.

GASPARINA:

Hej, Zorzi, pozlehni!

ZORZETTO:

Jsem k vašim službám, paní Gasparino.

GASPARINA:

Hytej!
(Hodí mu groš.)

ZORZETTO:

             Vy jste si jistá, jak se patří!
To máme čtyři. Čekám ještě na tři.

PASQUA (z vrat svého domu):

Zorzetto, poběž sem!
Přisadím si ti taky grošíkem!

ZORZETTO:

Už letím, paní Pasquo.

GNESE:

Vy taky, paní máti?

PASQUA:

Proč by ne taky já? Mám mu dát košem??

LUCIETTA:

Dělejte si, jak myslíte.

ZORZETTO:

                                            Ještě dva groše!

CATTE (z vrat svého domu):

Hele, loto, štístko!

ZORZETTO (k sobě):

Paní Catte Treperenda!

LUCIETTA:

Vy si, máti, dáte taky říct?

CATTE:

Taky. Tumáš groš.
A kdo bere?

ZORZETTO:

                        Kdo vytáhne víc.

GASPARINA:

Můžem zi říct, jak hrajem, ne?

ZORZETTO:

Už bylo poručíno.

GASPARINA:

Zkudečně? To jzem netužila.
Vědět to, byla byh zi nevzadila.

LUCIETTA:

Koukněte na to nadělení!

GASPARINA (k sobě):

Ze ví! Ta muzí vždycky poroučet.

LUCIETTA (ZORZETTOVI):

Jedeme!

ZORZETTO:

                Zatím pořád mám jen pět.
Do toho! Ještě jeden!

GNESE:

                                          Vsadím já.

LUCIETTA:

Tak já si přisadím.

GASPARINA:

                                    Ty — na!
(Hodí další groš.)

LUCIETTA:

Zbořte se kamna!

GNESE:

                                  Jsme my z Nemanic?

ORSOLA:

Tak bude už to?

ZORZETTO:

                                Bere, kdo má víc.

LUCIETTA:

Sem, ke mně, pojď, Zorzetto.

GASPARINA:

Ztrč mi ten pytlík …