Impresário ze Smyrny

PRVNÍ DĚJSTVÍ

Výstup 1

Síň v Beltramově hostinci.

BELTRAME rovná nábytek po síni; pak hrabě CIPERA.

CIPERA: Dobrý den, pane Beltrame

BELTRAME: Nejponíženější služebník, pane hrabě. Čím mohu milostpánovi sloužit?

CIPERA: Doneslo se mi, že k vám do hostince přijeli včera nějací pěvci; je to pravda?

BELTRAME: Je, pane. Jeden sopranista a jedna zpěvačka.

CIPERA: Kdo je ten sopranista?

BELTRAME: Nějaký Carluccio.

CIPERA: Co mu říkají Aušuso?

BELTRAME: Se mi zdá.

CIPERA: Toho znám. Ten mladík má určité schopnosti, ale impertinentní je, že mu není rovno. Já ho protežuji, protože když si dá záležet, může z něho vyrůst něco pořádného. Ale když ho chce člověk trošku přivést k rozumu, není jiná rada než nemazlit se s ním a pořádně ho zpražit. Loňský karneval jsem mu pomohl do Janova a počítám, že impresáriové měli moc málo důvodů být mi vděční, když poznali ty jeho impertinence. A co ta zpěvačka, kdo je to?

BELTRAME: Zpěvačka je slečna Lucrezie Lapalie z Florencie, co jí říkají Limonádnice.

CIPERA: Limonádnice? Co je to za pitomost: Limonádnice?

BELTRAME: Milostpán neví, že se ve Florencii říká kavárníkům limonádníci? Asi to bylo povolání jejího tatíka.

CIPERA: Nejspíše. Je dobrá?

BELTRAME: Nevím, milostpane. Já ji neslyšel.

CIPERA: Je aspoň hezká?

BELTRAME: Není zlá.

CIPERA: Byla už někdy v Benátkách?

BELTRAME: Myslím, že ne.

CIPERA: Bylo by možno navštívit ji?

BELTRAME: Bydlí tuhle v tom pokoji, ale teď na to ještě není doba.

CIPERA: Ještě spí?

BELTRAME: Slyšel jsem, že už je vzhůru, ale to bude ještě trvat takové dvě hodinky, než bude připravená přijímat návštěvy.

CIPERA: Chce se upravit, že?

BELTRAME: Samozřejmě. Možná, že kdybyste ji viděl hned teď, za takové dvě tři hodiny už byste ji nepoznal.

CIPERA: Dobrá. Přijdu později. Vyřiďte jí mezitím ode mne vzkaz – řekněte, že jeden kavalír touží složit jí poklonu.

BELTRAME: Jen račte přijít, beze všeho. Mezi námi, vašnosti: poctila mě důvěrou a obrátila se na mne, abych prý jí zprostředkoval seznámení s nějakým pánem ze společnosti. Můžete klidně přijít a nabídnout jí ochranu.

CIPERA: Ochrany u mne bude mít, kolik bude chtít. Ale jestli si dělá naděje, že mě oškube, je na omylu. Pěstuji styky se zpěvačkami, podporuji je, dbám o jejich prospěch, ale vyjídat mě nebudou.

BELTRAME: Výborně! Děláte moc dobře, že si je držíte od těla. Jenom si poslechněte, co se přihodilo tady u mne v hotelu – je to tři dny – jednomu pánovi z Bologne, který utratil s jednou mladou zpěvačkou všecko, co moh, a vlastně víc, než vůbec moh: Zavolali ji hrát do jiného kraje, přijela sem a on s ní jako její oddaný sluha a průvodce. Obědvali spolu a po jídle si slečna objednala vodu na umytí rukou. Umyje se, přistoupí k oknu, vyleje vodu do kanálu, pak se otočí na ztrápeného milovníka, podívá se na něho, dá se do smíchu a udělá mu takovýhle pěkný kompliment: „Ted už nejsem v Bologni, jsem v Benátkách, myji si ruce a leju do kanálu vzpomínku na všecky Boloňáky.“ Chudák kavalír zůstal nějakou chvíli …