Impresário ze Smyrny

Carlo Goldoni

55 

Elektronická kniha: Carlo Goldoni – Impresário ze Smyrny (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: goldoni01 Kategorie:

Popis

Carlo Goldoni: Impresário ze Smyrny

Anotace

Carlo Goldoni – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Název originálu

L'Impresario Di Smirne

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Impresário ze Smyrny“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TŘETÍ DĚJSTVÍ

Výstup 1

Pokoj v Aliho hotelu s velkou pohovkou uprostřed a s různými židlemi.

ALI kouří z dlouhé dýmky, pak SLUHA z hostince.

ALI usedne na pohovku a kouří.

SLUHA: Pane, nějaký člověk by si přál pozdravit vás.

ALI: Být to pán? Nebo to být kanálije?

SLUHA: Podle zevnějšku je to slušný člověk.

ALI: Poslat ho sem.

SLUHA odejde.

Výstup 2

ALI, pak CARLUCCIO.

ALI kouří dál, když CARLUCCIO vejde, vstane z pohovky.

CARLUCCIO: Váš služebník. Říkali mi o vás, a protože by mě těšilo seznámit se s vámi, přišel jsem vás pozdravit.

ALI (ke CARLUCCIOVI): Být muž, anebo být žena?

CARLUCCIO (trochu dopáleně): Být muž, vážený pane.

ALI si sedne zas na pohovku, trochu s opovržením.

CARLUCCIO (k sobě): Když si sedl on, sednu si taky. (Chce si sednout na touž pohovku.)

ALI: Kdo žíkat, aby ty sedět? (Zabrání mu, aby si sedl.)

CARLUCCIO: Tak já mám zůstat stát? (K sobě.) Ještě dobře, že tu nikdo není. (Nahlas.) Vidím, pane, že nevíte, kdo jsem. Jsem pěvec, mistr, mohu se chlubit, že jeden z nejslavnějších, a možná vůbec nejslavnější v naší době. A jdu se zajímat o váš podnik – ne že bych to dělal pro peníze nebo že by mi nic jiného nezbývalo, ale ze zvědavosti, abych se podíval do Smyrny.

ALI: Smyrna tvá osoba nepotšebovat. Jestli chtít do Turecko, já poslat tebe do Cažihrad, do serajl od náš Veliký Vladaž.

CARLUCCIO: A co já v serajlu?

ALI: Hlídat ženy pro Veliký Sultán.

CARLUCCIO: Kdo vůbec myslíte, že jsem?

ALI: Být eunuch, ne?

CARLUCCIO: Já se vám divím! Já přece nepatřím k takové pakáži. Jsem pěvec.

ALI (udiveně): Být pěvec?

CARLUCCIO (karikuje ho): Být pěvec.

ALI: Kdo moct vědět, že v Itálie chtít člověk jako ty, aby zpívat jako žena? V Turecko chtít když žena, tak žena.

CARLUCCIO: Já jsem sopranista. Hlas mám stříbrný, ale mluvím a zpívám mužské role.

ALI: Hlas nebýt mužský. Já nebýt takový tele, aby chtít zpěvák, co zpívat jako kocour.

CARLUCCIO: Pěvci, jako jsem já, se mají ve vážnosti, všude se jim prokazuje úcta a jsou na světě vzácní. Zeptejte se na to Lugnaceca. On dělá pro váš podnik dohazovače, tak ať vám řekne, jestli jsem proslulý a vynikající umělec nebo ne. Vystupoval jsem v nejlepších divadlech. Všude, kde jsem zpíval, tržili impresáriové pohádkové zisky. Jediná moje pasáž, jediný můj trylek, jediná moje kadence, jediný můj obyčejný příraz stačí uchvátit obecenstvo. Takový hlas, jako mám já, ještě nikde neslyšeli – jasný, silný, zvučný, vyvážený a bez kazu. Mám rozsah půl třetí oktávy, jeden tón jako druhý. Ovládám dokonale celé hudební umění, mám komický rejstřík a zpívám démonický obor, oblékám se s vybraným vkusem, opravuji a učím kolegy, kteří si nevědí rady, a dovedu, když na to přijde, skládat verše a muziku.

ALI: Všecky tvoje šikovnosti mě nezajímat.

Výstup 3

SLUHA a předešlí.

SLUHA (k ALIMU): Nějaká dáma jde po schodech nahoru.

ALI (k SLUHOVI): Být zpěvačka?

SLUHA: Myslím.

ALI: Jaká být? (Se smíchem se dotkne vlastního obličeje, aby naznačil, jestli je hezká.)

SLUHA: Není nejhorší…