Impresário ze Smyrny

DRUHÉ DĚJSTVÍ

Výstup 1

Pokoj v domě paní Toniny.

TONINA a PASQUALINO.

TONINA: Milý pane Pasqualino, od nějaké doby děláte náramné drahoty se svou osobou. Kdepak abyste řekl: Tonina je má partnerka, já ji miluji, já si jí vážím, bez ní zpívat nepůjdu, kdo chce mne jako tenora, musí vzít ji jako první dámu – a tisíc jiných zamilovaných něžností. Dva dny se na mne nepřijdete ani podívat! Kde jste ty dva dny vězel?

PASQUALINO: Já jsem…

TONINA: Nevěřím vám ani slovo!

PASQUALINO: Ale nechte si říci…

TONINA: Mlčte. Myslíte, že nevím, že tu obejdujete kolem dokola a obletujete kdekterou zpěvačku pod sluncem? Přiznejte se, že jste se byl už podívat za tou Florenčankou, co přijela včera večer?

PASQUALINO: Ne, nebyl.

TONINA: Ale víte, že přijela.

PASQUALINO: To vím.

TONINA: Krk dám na to, že jste ji byl už navštívit.

PASQUALINO (směje se): Ne, opravdu.

TONINA: Vy se smějete?

PASQUALINO: Směji, protože mi přičítáte, že všecka děvčata běhají za mnou.

TONINA: Já přece neříkám, že jste jim všem učaroval. Snad si o sobě nemyslíte, že jste Adonis? Říkám, že tu obcházíte okolo a vyvádíte jak zamilovaný kocour.

PASQUALINO: Tonino, moje slovo…

TONINA: Mlčte. Všecky vaše výmluvy už znám.

PASQUALINO: Ale vy mi křivdíte…

TONINA: Podívejte se! Ubohé neviňátko! Jenom mu, chudáčkovi, nekřivděte! Přiznejte se, kvítečko z čertovy zahrádky, jak je to dávno, co jste byl u té z Bologne?

PASQUALINO (směje se): Já?

TONINA: Jen se nesměj, šibeničníku, nebo na mou duši, jestli se mi budeš smát do obličeje, vrazím ti jednu přes hubu!

PASQUALINO: Mordhadryelement, chcete, abych vám taky něco řek? Mám toho už nad hlavu. Připadám si skoro jako váš placený lokaj. Já si vás vážím, já vás ctím, já vás dokonce miluji, jestli chcete, ale všecko má své meze a moc sekýrování začne lézt z krku.

TONINA: Nonono, jen si neračte ztrhat plíce, jen se neračte vzteknout. Když něco povídám, tak to povídám… Já vím nejlíp, proč to povídám. Hrom aby do člověka uhodil v tu chvíli, kdy si vzpomene nasadit si do hlavy takovéhohle protivu!

PASQUALINO (k sobě): Ach bože, kdepak s takovouhle si něco začít!

TONINA (vážně): S dovolením, pane.

PASQUALINO (s úsměvem): Jak poroučíte.

TONINA: Zas už se smějete?

PASQUALINO: Směji, protože víte, jak vás mám rád, a předstíráte, že o tom pochybujete.

TONINA: Klacku!

PASQUALINO: Ale vy…

TONINA: Dost, dost, míň řečí!

PASQUALINO: Já si nenechám líbit…

TONINA: Mlčte, povídám. Musím si s vámi promluvit.

PASQUALINO: Tak mluvte; poslouchám.

TONINA: Zasloužil byste, abych se k vám chovala zrovna tak, jak se chováte vy ke mně, a jak se mi hodí příležitost, abych se vám pomstila za nedostatek pozornosti – půjčka za oplátku.

PASQUALINO: Nač vy si u mne můžete stěžovat? Jestli já…

TONINA: Skončeme to. Máte už podepsáno? Uzavřel jste smlouvu s nějakým divadlem?

PASQUALINO: Vy mi opravdu křivdíte. Než bych někde podepsal, stejně byste to dávno věděla.

TONINA: Mohu se na vás spolehnout?

PASQUALINO: Kvůli vám mě může na místě čert vzít.…