Impresário ze Smyrny

PÁTÉ DĚJSTVÍ

Výstup 1

Pokoj v Aliho hotelu.

CARLUCCIO oblečen na cestu, v kožichu, škorních, cestovní čepici, s karabáčem; pak SLUHA.

CARLUCCIO (dělá rámus a práská karabáčem): Hej hospodo! Nikdo tam? Copak ještě spí? Co je to za uličnictví? Jede se, nebo nejede?

SLUHA (ke CARLUCCIOVI): K čertu, co tady bouříte?

CARLUCCIO: Křičím, křičím a nikdo mi neodpovídá.

SLUHA: Mluvte tiše, pane. Hosti spí, tak je nechte spát.

CARLUCCIO: Turek už vstal?

SLUHA: Vstal a odešel z domu.

CARLUCCIO: Přines mi čokoládu a topinku.

SLUHA: A kde ji mám vzít?

CARLUCCIO: Co? Čokoláda žádná? Impresário ji neobjednal? Skoč pro ni do kavárny.

SLUHA: A kdo bude platit?

CARLUCCIO: Impresário.

SLUHA: Promiňte, nic takového mi nenařídil.

CARLUCCIO: Tak to zaplatím já.

SLUHA: Ještě je moc brzy, kavárna je ještě zavřená; až otevřou, pošlu sem číšníka.

CARLUCCIO: Ale já nemohu čekat. Mám choulostivý žaludek a ani jsem se nenasnídal, jen abych přišel včas k tomu oslu impresáriovi… Podívejte se po šenku, jestli tam něco nemáte.

SLUHA: Pane, tady není žádný šenk, tady je hostinec!

CARLUCCIO: Hrom do všech hostinců a hostinských! Dělají šenkýře, ale nechtějí slyšet nic o šenku. Přines mi jídlo!

SLUHA: Nevím, co bych vám dal. Nic nepřinesu!

CARLUCCIO: Já tě nakopnu! Já ti dám přes hubu karabáčem!

SLUHA: Vy byste mě rozesmál! Co chcete dělat na lodi s karabáčem a ve škorních?

CARLUCCIO: Blbče! Lidé, jako jsem já, necestují jinak než ve škorních a karabáčem budu držet námořníky na uzdě.

SLUHA: Dejte si moc dobrý pozor; jestli budete na lodi vyvádět jako blázen, hodí vás přes palubu.

CARLUCCIO: Osle!

SLUHA (vyjede): Neotvírejte si hubu, nebo vám, setzatra, vypráším kožich jedna dvě!

CARLUCCIO: Ale přítelínku, já už to dál přece nevydržím! Musím se občerstvit, buďte tak laskav a přineste mi něco.

SLUHA: Když na to jdete takhle, to je mi jiná řeč. Hned vás jdu obsloužit.

CARLUCCIO: A co mi přinesete?

SLUHA: Sklenici vlažné vody.

CARLUCCIO: Vodu někomu, jako jsem já?

SLUHA: Nic jiného tu pro vás nemám. Když chcete, berte, když ne, nechte být. (Odejde.)

Výstup 2

CARLUCCIO, pak TROSCANINI.

CARLUCCIO: Kde jenom lítá ten blboun Lugnacec? Sázím se, že se někde dvoří nějaké primadoně. Místo aby přišel ke mně… Místo aby mi přines plat na první kvartál předem, jak mi nasliboval. Mordije! Musel jsem z domu ještě před rozbřeskem, abych uklouzl smečce věřitelů.

TROSCANINI (připraven na cestu, v ošumělém kabátu; k sobě): Co mají znamenat tyhle extravagance? Nikde nikdo? Odtlouklo už sedm a ještě nikdo… Á, tady je soprán.

CARLUCCIO: Služebník, pane Troscanini.

TROSCANINI: Neviděl jste impresária?

CARLUCCIO: Není doma, blbec.

TROSCANINI: A Lugnacec?

CARLUCCIO: Ještě se neukázal.

TROSCANINI: Myslím, že by tu býval měl být první.

CARLUCCIO: Zaplatil vám na kvartál dopředu?

TROSCANINI: Nezaplatil mi, ani co by za nehet vlezlo. Vstal jsem časně ráno, šel jsem k němu, a tam mi řekli, že před svítáním odešel; a já potřebuji nějaké peníze, dřív než odjedu!