Impresário ze Smyrny

ČTVRTÉ DĚJSTVÍ

Výstup 1

Noc. Lucreziin pokoj s rozžatými svícemi.

LUCREZIE a hrabě CIPERA.

CIPERA: Mrzí mě, že jsem se nemohl stavit u Turka, ale vím o všem, co se tam zběhlo. Nároky těch druhých dvou dam jsou směšné. Dávám vám úplně za pravdu, že jste nechtěla ustoupit ani o krok.

LUCREZIE: A já zas vím, že si teď zrovna ze mne děláte dobrý den.

CIPERA: Pročpak?

LUCREZIE: Protože teď dáváte za pravdu mně. A až budete mluvit s nimi, budete říkat totéž jim.

CIPERA: Špatně mě znáte, a proto o mně máte špatné mínění. Ujišťuji vás, že k vám mě váže nejstarší a nejsilnější závazek.

LUCREZIE: Nechme teď zbytečného klábosení a promluvme si vážné slovo: budu první dáma, nebo ne?

CIPERA: Samozřejmě, slibuji vám to.

LUCREZIE: A na základě čeho?

CIPERA: Přišel jsem k Turkovi, jen jste vy odešly. Našel jsem ho rozčileného na nejvyšší míru. Lugnacec mu neprozřetelně rozbouřil žluč, protože mu tam přitáhl s celou armádou darmojedů. Snažil jsem se uklidnit ho, přislíbil jsem, že vezmu jeho záležitost do rukou, a jemu to uprostřed všech těch nesnází zřejmě připadalo, jako když mu v mé osobě poslala pomoc sama nebesa. Důvěřuje mi, spoléhá na mne a na moje rady a naléhání mi dal slovo, že dnes večer přijde sem k vám.

LUCREZIE (potěšena): Turek přijde ke mně?

CIPERA: Slíbil mi to a čekám ho.

LUCREZIE: Aspoň budu mít potěšení promluvit si s ním sama a nebudou mi při tom na obtíž ty dvě nestydy.

CIPERA: Musím vám říci, že sem přijdou zároveň s ním taky slečna Annina a paní Tonina.

LUCREZIE (nevrle): Co? Polezou mi do bytu?

CIPERA: Ale, slečno Lucrezie, o nějakém svém bytě přece nemůžete mluvit. Jsme v hostinci. Sem může svobodně přijít kdokoliv. A jestli si nepřejete, aby chodili k vám do pokoje, Beltrame jim dá jiný pokoj a vy potom…

LUCREZIE: Ne, ne, jen ať si přijdou, jestli chtějí. Mně stačí, že jste tu vy a že se v mém pokoji neopováží dělat, že snědly všechny rozumy.

CIPERA: Ujišťuji vás, že budou rozumné. Znají mě a vědí, že vzájemné poštívání kolem sebe nesnesu. Mluvil jsem už s nimi, a až přijdou, uvidíte, že se k vám budou chovat tak slušně, jak jen je možné.

LUCREZIE: Když se někdo chová slušně ke mně, já mu taky dovedu oplácet zdvořilostí. Dokonce myslím, když přijdou ke mně do pokoje, že bych je měla uctít nějakou maličkostí.

CIPERA: To není zapotřebí.

LUCREZIE: Já nemyslím žádnou hostinu, ale trochu kávy, trochu čokolády, jak se to dělává u nás doma.

CIPERA: To všecko je zbytečné, věřte mi.

LUCREZIE: Ech, co na tom záleží! Objednám to.

CIPERA: Kdyby to opravdu bylo nutné, bylo by na mně, abych to obstaral.

LUCREZIE: Obstarejte, když chcete, nemám nic proti tomu.

CIPERA: Obstaral bych to, kdyby to bylo nutné. Ale nejdou k vám na večírek; jdou vyřizovat své záležitosti, a bylo by to přemrštěné… Ale, vida paní Toninu. Zatvařte se na ni přívětivě. To vydá za všecka pohoštění na světě.

Výstup 2

TONINA a předešlí.

TONINA: Nejuctivější poklona.

LUCREZIE: Vaše nejponíženější služebnice.

TONINA: Jak se daří?

LUCREZIE: Dě…