Celá e-kniha Případ šokovaných dědiců ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
KAPITOLA ŠESTÁ
Mason, stoje vedle Virginie Baxterové, měl k ní tuto řeč: „Vsadil jsem všechno na jednu kartu – že mi říkáte pravdu. Jestli mi lžete, doplatíte na to nejvíc vy sama.“
„Já vám nelžu, pane Masone.“
Mason pokračoval: „Kdyby vás odsoudili, přinesly by noviny na titulních stránkách zajímavou fotku bývalé advokátní úřednice, jak pašuje narkotika. To už je nepsaný zákon. Ale jestli vás při předběžném přelíčení soud obžaloby zprostí, bude o tom v novinách nanejvýš pěti až šestiřádková zprávička, utopená někde uprostřed listu.
Proto se snažím co nejvíc váš případ dramatizovat, aby byl pro novináře přitažlivým soustem. Jestli mluvíte pravdu, očistím vaše jméno takovým způsobem, aby si každý, komu utkvěla v paměti tahle první zpráva, s chutí přečetl i zprávu druhou a zapamatoval si, že jste byla obžaloby zproštěna.
Jestli však jste lhala, pak vás tenhle test potopí.“
„Pane Masone, říkám vám čistou pravdu. Proč bych pro všechno na světě měla kšeftovat s drogami nebo si s něčím takovým vůbec něco začínat?“
Mason se jen usmál a hovořil dále: „Většinou si podobné otázky vůbec nekladu. Říkám si: to děvče je mou klientkou, a jako taková by měla mít pravdu. A z tohoto předpokladu pak vycházím při obhajobě.“
Mezitím dorazil do soudní síně soudní sluha se dvěma pomocníky tlačícími před sebou vozík, na němž trůnila váha, přivezená z věznice. Používalo se jí k vážení nově nastoupivších vězňů.
Soudní sluha zmizel v soudcově pracovně, aby mu podal hlášení.
Křídlové dveře soudní síně se rozletěly a dovnitř se nahrnul dobrý půltucet reportérů doprovázených fotografy.
Jeden z nich přišel za Masonem. „Postavil byste se se svou mandantkou k tý decimálce?“
„Já rozhodně ne,“ odmítl Mason, „ale můžete si vyblejsknout moji mandantku. Budete s tím ale asi muset počkat na konec přelíčení – zato je docela dobře možné, že se k ní potom připojí i soudce Albert.“
„Proč se nechcete nechat vyfotit i vy?“
„Prý to není v souladu s naší stavovskou etikou,“ odvětil Mason.
Reportér se zlostně načepýřil. „To zas ten váš advokátský spolek,“ durdil se. „Jen sestavovat různá komité a jakoby se snažit o lepší styky s veřejností, ale přitom se schovávat za falešnou fasádu právnické morálky. Kdy vy právníci konečně pochopíte, že dobré styky s veřejností znamenají brát veřejnost jako svého partnera a dovolit čtenářům novin, aby vám koukali přes rameno a viděli, co děláte?
Vždycky když jsou právníci moc zkostnatělí nebo se bojí, aby jim veřejnost neviděla do karet, jejich vztahy s veřejností jsou prachbídné.“
Mason se přátelsky zazubil a řekl: „Nerozčilujte se, kamaráde. Já vám nebráním, abyste mi nakukoval přes rameno, já jenom nechci, abyste mi koukal do obličeje s aparátem a bleskem. Prý je to nemorální reklama. Já na to sice kašlu, ale dělám to trochu jinak.
Co se týče tohoto případu, proč myslíte jsem si dal takovou práci postavit obhajobu právě na téhle věci?“
Nasupený reportér se na něj zadíval a urputný výraz ve tváři mu změkl ve veselý úšklebek. „Asi máte pravdu,“ řekl uznale a zeptal se: „Bude soudce doopravdy vážit usvědčující materiál?“
„Bude vážit hmotný usvědčující materiál,“ přitakal Mason.
„Páni, to je sousto!“ pochvaloval si reportér. Vtom se otevřely dveře ze soudcovy kanceláře a soudní zřízenec vyzval přítomné: „Všichni vstaňte!“
Všichni se zvedli ze svých míst, když soudce Albert vcházel do soudní síně. Překvapilo ho i pobavilo, jak předtím poloprázdný sál je zaplněn diváky z různých správních úřadů, novináři, reportéry a fotografy.
„Občané versus Virginia Baxterová,“ oznámil soudce Albert. „Jsme připraveni?“
„Ano, Vaše Ctihodnosti,“ řekl Caswell.
„Obhajoba je připravena.“
„Na stanovišti svědků stál detektiv Jack Andrews. Usvědčující materiál měl býti zvážen. Máte váhu, pane soudní zřízence?“
„Ano, Vaše Ctihodnosti.“
„Překontrolujte prosím, zda váží přesně. Dejte ji do nulové polohy a pozorujte vahadlo.“
Zřízenec příkaz provedl.
„Dobrá,“ dirigoval ho soudce, „a teď položte na váhu kufr a příruční tašku.“
…
