Celá e-kniha Kalypso ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
1
Podzimu bývá pro tohle město škoda. Není tu zrovna moc parků hýřících ohnivou nádherou listí, která by omračovala smysly. Obloha bývá těžká vláhou a zešedlá tropickými lijavci, které se zrodily v karibské oblasti, a sem, daleko na sever, je přihnaly zběsilé větry. Teprve v říjnu zmodrá obloha tak intenzivně, až to bolí. A teprve pak, v období obecného umírání, rázem oživne i vzduch. Dva muži, kráčející pozdní deštivou nocí po ulici, byli sami podzimní. Ten větší měl světlou pleť barvy bílé kávy a pod pláštěm do deště žlutou hedvábnou halenu a červené hedvábné kalhoty. V levé ruce nesl pouzdro s kytarou houpající se v rytmu jeho kroků. Ten menší měl co dělat, aby mu stačil. Pleť měl tmavší, sytě čokoládově hnědou a lesknoucí se v prudkém dešti. Oblečený byl do zelené lyžařské parky a kalhot skoro stejné barvy jako jeho kůže. Když se usmál jako zrovna teď, zasvítil mu mezi předními zuby jeden zlatý.
“Byls úžasnej,” řekl.
“No jo,” řekl bez nadšení ten vyšší.
“Dostals je, brouku. Nevím, jak to říct, abys mi věřil.”
“No jo.”
“Vem si jenom, kolik tam bylo lidí. Tři sta z předprodeje, dalších padesát u vchodu. To je pořádnej nátřesk, Georgi.”
“Je to slabota. Na pátek večer je to slabota.”
“Ne, není to slabota. Do toho sálu se vejde čtyři sta lidí. A tys ho skoro naplnil. Tomu já neříkám slabota.”
“Nikdo z nich netušil, co vlastně hraju.”
“žrali tě, Georgi. Tys jim to naservíroval a oni to všechno spolykali, brouku. Proč myslíš, že tak ječeli a vřeštěli? Když jsi zahrál tu-“
Ze vchodu do činžovního domu skrytého ve tmě zazněly výstřely.
Po žlutém zablesknutí, ne tak žlutém jako košile vyššího muže, následoval ohlušující výbuch. Střela mu vnikla do levé strany krku a vyrazila na protější straně, kuličky krve se rozstříkly v neutuchajícím dešti. Tápal v proudech vody po opoře, zapotácel se, pustil pouzdro s kytarou a otočil se ještě včas, aby zahlédl druhý záblesk z hlavně. Střela mu roztříštila levou lícní kost, divoce prolétla hořejší částí lebky a ve spršce chrupavek, kostí a krve mu rozštípla hlavu. Menší muž reagoval pomalu. Otáčel se ke dveřím do domu, když se z hlavně opět žlutě zablesklo. žlutý blesk se objevil i na obloze nad jeho hlavou a když střela vybuchla, zahřmělo, takže výstřel jako by nabyl větších rozměrů a rozlehl se kolem. Za sebou uslyšel další výbuch a uhnul jako fotbalový obránce před útokem - pošetilá reakce vzhledem k rychlosti náboje. Ale střelec se opět minul cílem, který byl dosud na nohou a utíkal a začínal si myslet, že vyvázne živý. Pátá střela ho zasáhla do levého ramene a tvrdě; nejdřív ucítil jen tupou ránu, jako kdyby ho někdo uhodil palicí do zad, teprve pak palčivou bolest, jak mu střela rozervala maso a kost, a najednou se natáhl jak dlouhý tak široký na chodník. Někde na ulici někdo křičel, po pravici mu šuměla voda. A pak zaslechl zvuk, při němž málem omdlel. Kroky. Kroky blížící se ode dveří k místu na chodníku, kde ležel a krvácel.
Řekl: “Pro Ježíše Krista, prosím vás,” a zdvihl hlavu. Spatřil jen špičky černých holínek a nad nimi nohavice úzkých černých kalhot. Zašilhal skrz proudy deště, zdvihl hlavu trochu výš a zahlédl černý rukáv s černým revolverem, namířeným na svou hlavu. Zase se zablesklo, myslel, že je to výstřel, slyšel zahřmění a pokládal je za ránu z revolveru. Ozvalo se však jen cvaknutí odrážející se od chraptivého šumění deště. Odněkud z ulice se ozvaly další výkřiky a sbor blížících se hlasů. Zaslechl nové cvaknutí a ještě jedno. Ještě okamžik viděl špičky černých holínek, pak zmizely, slyšel kroky pádící pryč deštěm a pak z opačného směru další kroky, nakonec množství hlasů nad sebou a kolem sebe. “Lidi, vidíte to?” “Zavolejte někdo polici !” “Sežeňte sanitku, chlapi!” “Jste v pořádku, pane?” Pak ztratil vědomí.
Policejní operátorka z komunikační sekce měla náhlavní soupravu s mikrofonem nedaleko brady. Seděla před pultem s obrazovkou a klávesnicí umístěnou pod ní. Po pravici operátorky byl další pult s dvaatřiceti tlačítky, který se aktivoval, jakmile v…
