KAPITOLA 12
Perry Mason seděl na samém kraji sedadla taxíku a počítal minuty celou cestu, než řidič dorazil k budově, kde měl Mason kancelář. Hodil taxikáři pětidolarovou bankovku. „Drobné si nechte, strejdo. Dík, že jste jel, co to dalo.“
Advokát prosprintoval vstupní halou budovy do výtahu a hnal se po chodbě ke svým dveřím.
„Já vás zdravím,“ řekla Della Streetová, když tryskem vpadl do své soukromé kanceláře. „Co vás žene?“
„Neozvala se Diana Douglasová?“ zeptal se Mason.
Zavrtěla hlavou.
„Nevolal někdo na účet volaného ze San Francisca?“
Znovu zavrtěla hlavou.
Mason vydechl úlevou, zvedl sluchátko a přikázal Gertii: „Jestli bude někdo volat ze San Francisca na náš účet, vezmu si to. Přepojte to rovnou ke mně.“
Advokát se opřel v otáčivé židli za svým stolem, zhluboka se nadechl a prohlásil: „Jestli se neozve do patnácti minut, zavoláme na sanfranciskou policii a vzneseme požadavek sami, a jestli nezabere ani to, postaráme se, aby bylo v San Franciscu nařízeno předvedení k soudu.“
„Co se stalo?“
„Zatkli Dianu Douglasovou.“
„Ve věci zpronevěry?“
Mason zavrtěl hlavou. „Zpronevěra tu hraje jen vedlejší roli,“ řekl, „ačkoliv možná se ji pokusí zatknout na základě obvinění ze zpronevěry, aby ji mohli zadržovat a doufat, že bude mluvit. Jestli to udělají, budu se muset do San Francisca rychle vrátit… Obvinili ji z vraždy Moraye Cassela.“
„Cože!“ vykřikla Della.
Mason přikývl. „Někdo vnikl do bytu Moraye Cassela, zabil ho a odešel.“
„A policie má za to, že to byla Diana Douglasová?“
Mason přikývl.
„Kdy k tomu došlo?“ zeptala se.
„To je tak trochu problém. Policie bude pravděpodobně tvrdit, že se to stalo ve čtvrtek odpoledne. Tělo zřejmě našli teprve dnes. Z toho vzejde ošemetné dohadování expertů, kteří budou mít na věc různý názor, budou si vzájemně protiřečit a všechny ty zmatky kolem toho.“
Della Streetová se na chvíli zamyslela. „A vaše klientka se s vámi měla se jít ve čtvrtek v šest dvacet sedm v letadle a nebyla tam?“
Mason přikývl.
„Myslíte, že je možné, že byla… ale ne, taková ona není.“
„Jak víte, že není?“ zeptal se Mason.
„Napadá vás něco?“ vyzvídala Della Streetová.
Mason jí zamyšleně vysvětloval: „Když jsem se s ní viděl v San Franciscu, řekla mi, že když se dostala na letiště, neměla kreditní kartu, s kterou si chtěla zaplatit letenku. Potom si vzpomněla, že jsem objednal dvě letenky, které byly hrazené z mého účtu, takže si jednu z nich vyzvedla a řekla si, že se se mnou vyrovná.“
„No a?“ zeptala se Della Streetová, když Mason váhal.
„Do hotelu Willatson dorazili dva policisté z oddělení pro vyšetřování vražd, vtrhli do pokoje Stelly Grimesové, vytasili se na ni s kreditní kartou BankAmericard na jméno Diany Douglasové a zeptali se jí, zda ji poznává.“
„A co ona?“
„Pak jsem se do toho vložil já a řekl jsem jí, ať je zticha, jenže vyšlo najevo, že je ve hře mnohem víc než zpronevěra. Vyšetřovali vraždu a já jsem si netroufal v tom klamání pokračovat. Nechal jsem Stellu Grimesovou, aby těm policistům řekla, kdo vlastně je; jen co jim svitlo, jak se věci mají, volali hned do San Francisca a dali jim pokyn, aby Dianu Douglasovou okamžitě zadrželi na základě obvinění z vraždy.“
„A teď čekáte, že vám zavolá?“
Mason přikývl. „Jestli aspoň pro jednou dodrží instrukce, zachová chladnou hlavu a bude hezky zticha – jenže se ji budou snažit zpracovat a dostat ji.“
„A tady se na scéně objevíme my?“ zeptala se Della Streetová.
„Tady se na scéně objevíme my,“ přisvědčil Mason. „Dáme se…“
Zazvonil telefon a Mason se okamžitě odmlčel; dal Delle znamení, aby rozhovor zaznamenala těsnopisem, a zvedl sluchátko. „U telefonu Perry Mason,“ prohlásil.
Drsný hlas se zeptal: „Jste právní zástupce Diany Douglasové, zaměstnankyně společnosti Escobar Import a Export?“
„Správně.“
„Byla zatčena a požádala o možnost si s vámi promluvit. My jsme jí tu možnost dali.“
„Dejte mi ji,“ řekl Mason.
„Je to na účet volaného,“ připomněl mu úřední hlas.
„To je v pořádku,“ řekl Mason.
O chvíli později se o…
