22
Během pobytu v knihovně ztratil Bosch pojem o čase. Měl zpoždění. Rachel už seděla v restauraci u stolu a čekala na něj. V ruce držela velký jednostránkový jídelní lístek, který zakrýval rozmrzelost v jejím obličeji, když číšník uváděl Bosche ke stolu.
„Promiň,“ řekl Bosch, když se posadil.
„To je dobrý,“ odvětila Rachel. „Ale už jsem si objednala. Nevěděla jsem, jestli přijdeš, nebo ne.“
Podala mu přes stůl jídelní lístek, ale Bosch ho okamžitě vrátil číšníkovi.
„Dám si totéž, co ona,“ řekl. „A k tomu obyčejnou vodu.“
Číšník odspěchal pryč a Bosch se napil ze sklenice, která už stála nalitá před ním. Rachel se na něj usmála, ale ne hezky.
„Tohle se ti líbit nebude. Radši ho zavolej zpátky.“
„Proč? Mořské plody mám rád.“
„Ale já si objednala sašimi. A tys mi onehdy říkal, že nemáš rád syrové mořské potvory.“
Tato zpráva Bosche na okamžik zarazila, ale nakonec dospěl k závěru, že si za svůj pozdní příjezd zaslouží trest.
„Stejně to všecko skončí na stejném místě,“ ukončil diskusi na toto téma. „Jenom by mě zajímalo, proč se to tu jmenuje Water Grill, když jídla negrilují.“
„Dobrá otázka.“
„Kašli na to. Musíme si promluvit. Potřebuju tvoji pomoc, Rachel.“
„S čím? Co se stalo?“
„Myslím, že Raynard Waits Marii Gestoovou nezabil.“
„Jak to myslíš? Vždyť vás odvedl k jejímu tělu. Chceš snad říct, že to nebyla Marie Gestoová?“
„Ne, pitva dnes potvrdila její totožnost. V tom hrobě rozhodně ležela Marie Gestoová.“
„A Waits byl ten, kdo vás k ní dovedl, ne?“
„Jo.“
„A Waits byl taky ten, kdo se k její vraždě přiznal, ne?“
„Jo.“
„A souhlasila příčina úmrtí stanovená pitvou s jeho přiznáním?“
„Jo, pokud vím, tak souhlasila.“
„V tom případě nemají tvoje slova žádnou logiku. Jak by navzdory tomu všemu mohl Waits nebýt pachatelem?“
„Protože se tu děje něco, o čem nevíme – o čem já nevím. Olivas a O’Shea s ním hráli nějakou hru. Nevím přesně jakou, ale v Beachwood Canyon šla každopádně celá tahle hra k ďasu.“
Rachel zvedla obě dlaně, aby ho zarazila.
„Co kdybys začal hezky od začátku? A drž se přitom faktů. Žádné hypotézy, žádné domněnky. Řekni mi jen to, co víš.“
Bosch jí tedy všechno vylíčil; začal Olivasovým zmanipulováním vyšetřovacího spisu a skončil detailním popisem všeho, co se v Beachwood Canyon stalo, když Waits začal šplhat po žebříku. Sdělil jí také, co Waits na O’Sheu křičel a co bylo z videonahrávky incidentu vystřiženo.
Výklad mu trval patnáct minut, během nichž mu číšník přinesl jídlo. Samozřejmě že ho měli hotové rychle, pomyslel si Bosch. Vždyť je ani nemuseli vařit! Harry pokládal za štěstí, že on vypráví něco Rachel, a ne naopak. Alespoň měl záminku, proč nejíst syrovou rybu, kterou před něj číšník položil.
Než skončil s vyprávěním, viděl, že Rachelina mysl už začala všechno zpracovávat. Také ona se snažila poskládat si všechno dohromady.
„Strkat Waitse do vyšetřovacího spisu nemá žádnou logiku,“ prohlásila nakonec. „Jistě, prokazuje to jeho spojitost s případem, ale ta už se přece dostatečně prokázala jeho přiznáním a tím, že vás dovedl k tělu. Proč se tedy obtěžovat ještě i se spisem?“
Bosch se naklonil přes stůl a odpověděl.
„Ze dvou důvodů. Za prvé si Olivas myslel, že možná bude potřebovat to přiznání potvrdit. Neměl tušení, jestli do něj nenasekám díry, a chtěl mít nějakou pojistku. A tak vsunul Waitsovo jméno do spisu. Čímž mě zároveň vystavil situaci, kdy jsem měl mít zájem Waitsovu přiznání uvěřit.“
„Dobrá, a za druhé?“
„V tom je právě ta kulišárna,“ řekl Bosch. „Vepsat Waitse do spisu byl pro něj způsob, jak mě přesvědčit, abych uvěřil Waitsovu přiznání, ale současně mě tím chtěl z celého případu vyšachovat.“
Rachel na něj pohlédla. Jeho slova v ní nevyvolala žádné prozření.
„Tohle bys mi měl vysvětlit.“
„Teď už se ovšem dostáváme od známých skutečností k otázce, co by mohly tyto skutečnosti znamenat. Hypotézy, dohady, říkej tomu, jak chceš. Olivas doplnil do chronologie ten záznam a pak mi ho vmetl do tváře. Věděl, že když ho uvidím a uvěřím mu, budu zároveň věřit, …
