31
Bosch seděl ve vyšetřovací místnosti v Parker Center, kterou používal tým vyšetřující přestřelky za přítomnosti policisty. Randolph mu dovolil, aby se v šatně v suterénu vysprchoval, a Bosch se tam převlékl do modrých džínsů a černého trička s motorkářským motivem West Coast Choppers, které přechovával ve skříňce pro případ, že by se někdy ocitl v centru a nečekaně potřeboval vyměnit oblek za něco méně nápadného. Cestou z šatny odhodil kontaminovaný oblek do odpadkového koše. Zbývaly mu poslední dva.
Kazetový magnetofon na stole byl zapnutý a Osani přečetl Boschovi z jednotlivých archů papíru ústavní práva a také listinu práv policejního důstojníka. Systém dvojí ochrany měl zabezpečit jednotlivé policisty i celé policejní oddělení před nefér útoky ze strany státu, ale Bosch věděl, že když půjde do tuhého, pak ho v podobných místnostech žádný cár papíru příliš neochrání. Bude se muset bránit sám. Nicméně řekl, že svým právům rozumí, a vyslovil souhlas s výslechem.
Randolph se ujal slova. Na jeho žádost mu Bosch ještě jednou popsal události vedoucí k zastřelení Roberta Foxwortha alias Raynarda Waitse, přičemž začal odhalením učiněným při prohlídce Fitzpatrickova vyšetřovacího spisu a skončil dvěma kulkami, které vypálil Foxworthovi do prsou. Dokud Bosch s vyprávěním neskončil, kladl mu Randolph jen velmi málo otázek. Teprve poté se začal vyptávat na mnoho podrobností o jednotlivých Boschových krocích v garáži a v tunelu. Několikrát se přitom Bosche dotázal, proč neuposlechl varování agentky FBI Rachel Wallingové.
Tato otázka neprozradila Boschovi pouze to, že PPP už Rachel vyslýchala, ale i skutečnost, že Rachel jeho počínání nevykreslila v nikterak příznivých barvách. Bosche to nesmírně zklamalo, ale snažil se nesměšovat své myšlenky a city vůči Rachel s děním ve vyšetřovací místnosti. Randolphovi neustále opakoval jako mantru větu, o níž byl přesvědčen, že mu nakonec zajistí vítězství bez ohledu na to, co si Randolph, Rachel nebo kdokoliv další myslí o jeho počínání a úkonech.
„Byla to otázka života a smrti. Ta žena byla v ohrožení a pachatel po nás střílel. Měl jsem pocit, že nemůžu čekat na zálohy ani nikoho jiného. Udělal jsem, co jsem musel. Postupoval jsem s maximální opatrností a smrtící sílu jsem použil teprve ve chvíli, kdy to bylo nezbytné.“
Randolph pokračoval a řadu svých následujících otázek zaměřil na samotné zastřelení Roberta Foxwortha. Zeptal se Bosche, co si pomyslel, když mu Foxworth prozradil, že na něj nastražili léčku, aby uvěřil, že se podařilo vyřešit vraždu Marie Gestoové. Zeptal se Bosche, co si pomyslel, když spatřil ostatky Foxworthových obětí rozmístěné v prostoru na konci tunelu. Zeptal se Bosche, co si pomyslel, když stiskl spoušť a zabil prznitele a vraha těchto obětí.
Bosch všechny otázky trpělivě zodpověděl, ale nakonec pohár přece jen přetekl. Něco mu na výslechu nehrálo. Téměř mu připadalo, že se Randolph drží předem připraveného scénáře.
„Co se tady děje?“ zeptal se. „Sedím tu a všechno vám dopodrobna popisuju. Proč taky něco neřeknete vy mně?“
Randolph pohlédl na Osaniho a poté zpátky na Bosche. Předklonil se a opřel se rukama o stůl. Měl ve zvyku bezděky otáčet zlatým prstenem na své levé ruce. Bosch si toho u něj všiml už posledně. Poznal, že je to pamětní prsten Jihokalifornské univerzity. To je toho, pomyslel si. Spousta policejních šéfů absolvovala na USC večerní kurzy.
Randolph se opět zadíval na Osaniho, natáhl se ke kazetovému magnetofonu, aby ho vypnul, ale ještě předtím podržel prst na tlačítku.
„Detektive Osani, mohl byste nám zajít pro pár lahví vody? Už mi z toho všeho mluvení odchází hlas. Detektiv Bosch to pravděpodobně cítí stejně. Počkáme, až se vrátíte.“
Osani vstal a zamířil ke dveřím, načež Randolph vypnul magnetofon. Promluvil teprve ve chvíli, kdy se za Osanim zavřely dveře vyšetřovací místnosti.
„Potíž je v tom, detektive Boschi, že pokud jde o dění v tom tunelu, máme jen vaši výpověď. Ta žena byla v bezvědomí. Byli jste tam s Foxworthem sami a…
