5
Ceduli ZAVŘENO spatřil Bosch až ve chvíli, kdy dorazil ke vchodu do Chinese Friends. Teprve v tom okamžiku si uvědomil, že restaurace se mezi polední a večerní špičkou zavírá. Odklopil telefon, aby zavolal Rachel Wallingové, ale pak si vzpomněl, že když se mu ozývala zpátky, volala ze skrytého čísla. Nezbývalo mu tedy než čekat: ve stánku na rohu si koupil Timesy, opřel se o auto a začal listovat novinami.
Rychle prolétl titulky, protože měl pocit, že čtením novin nějakým způsobem marní čas nebo ztrácí energii. Jediným článkem, který si alespoň s nějakým zájmem přečetl, byla krátká zpráva o tom, že kandidát na funkci okresního státního zástupce Gabriel Williams si získal podporu okresního sdružení jižních křesťanských církví. Nebylo to žádné zvláštní překvapení, ale svůj význam tato zpráva měla, poněvadž to byl první náznak, že menšiny budou hlasovat pro Williamse coby obhájce občanských práv. Článek navíc obsahoval zmínku, že Williams s Rickem O’Sheou zítra večer vystoupí na kandidátském fóru financovaném další koalicí zastupující jižní části okresu, totiž sdružením Občané za citlivé vedení. Kandidáti zde neměli diskutovat mezi sebou, ale pouze přednést projevy a poté odpovídat na dotazy z publika. Teprve poté hodlalo sdružení oznámit, komu vysloví podporu. Na fóru se měli objevit rovněž kandidáti na křeslo v městské radě Irvin Irving a Martin Maizel.
Bosch sklopil noviny a chvíli se kochal představou, že se objeví na fóru a z publika Irvina setře dotazem, nakolik ho jeho intrikářské schopnosti nabyté na policejním oddělení kvalifikují pro volenou funkci.
Ze zasnění se probral teprve ve chvíli, kdy před jeho autem zastavil neoznačený federální vůz. Díval se, jak z vozu vystupuje Kachel Wallingová. Měla na sobě neformální oděv: černé kalhoty, halenku krémové barvy a sportovní sako. Tmavě hnědé vlasy jí led splývaly až na ramena, což zřejmě působilo ze všeho nejneformálněji. Vypadala dobře a Bosch se v duchu znovu vrátil k oné noci ve Vegas.
„Rachel,“ řekl a usmál se.
„Harry.“
Bosch k ní přistoupil a pocítil rozpaky. Nevěděl, zda ji má obejmout, políbit, anebo jí jen podat ruku. Byla zde sice ta noc ve Vegas, jenže po ní přišel ten den v Los Angeles, kdy se na terase jeho domu všechno náhle rozpadlo a celá záležitost skončila dříve, než doopravdy začala.
Rachel ho ušetřila rozhodování, neboť natáhla ruku a zlehka se dotkla jeho paže.
„Myslela jsem, že půjdeš dovnitř a objednáš jídlo.“
„Z nějakého důvodu mají zavřeno. Otevírají až v pět. Chceš počkat, anebo půjdeme jinam?“
„Kam?“
„Já nevím. Třeba do Philippe’s.“
Rachel rázně zavrtěla hlavou.
„Philippe’s mě už unavuje. Jíme tam pořád. Vlastně jsem dneska neměla oběd proto, že celé oddělení šlo právě tam.“
„Taktické, jo?“
Pokud ji unavovala restaurace v centru, pak bylo Boschovi jasné, že už nepracuje na pobočce ve Westwoodu.
„Znám tu jeden podnik,“ řekl. „Odvezu tě a ty se tam pak můžeš podívat na ty spisy.“
Vrátil se k autu a otevřel jí dveře. Sebral ze sedadla spolujezdce spisy, aby se Rachel mohla posadit, podal jí je a obešel auto na svou stranu. Noviny hodil na zadní sedadlo.
„Fíha, hotovej Steve McQueen,“ utrousila Rachel na adresu jeho mustangu. „Co se stalo s tvým SUVéčkem?“
Bosch pokrčil rameny.
„Prostě jsem potřeboval změnu.“
Zatúroval motor, aby ji pobavil, a vyrazil od obrubníku. Sjel na Sunset Boulevard, kde odbočil k Silver Lake. Tato trasa ho znovu provedla Echo Parkem.
„Takže co přesně ode mě chceš, Harry?“
Rachel otevřela horní spis, který jí spočíval na klíně, a dala se do čtení.
„Chci, aby ses na to podívala a pak mi řekla, jaký máš z toho chlapa dojem. Zítra s ním budu mluvit a chci oproti němu získat maximální výhodu. Chci mít jistotu, že jestli se v tom případu s někým manipuluje, tak ne se mnou, ale s ním.“
„Už jsem o něm slyšela. To je ten řezník z Echo Parku, viď?“
„Přesněji se mu říká ‚pytlák‘.“
„Jasně.“
„Mám k tomu případu vztah z dřívějška.“
„Jaký?“
„Když jsem v devadesátém třetím pracoval na hollywoodské divizi…